Recenze (2)
Moje první setkání s Puccinim, pominu-li vybrané árie. Tento záznam jsem chtěl vidět více, než patnáct let, protože byl původně zařazen do filmografie Baze Luhrmanna (který ovšem režíroval operu samotnou a nikoli její záznam. A popravdě jsem byl celkem zklamán - a nejsem si jistý, jestli za to může Puccini, italština, mizerné titulky pokrývající pouze asi polovinu zpívaného obsahu a nebo já sám, namlsaný relativně novodobou adaptací první poloviny Prstenu Nibelungů, kde i ten nejkratší Rheingold byl sice o polovinu delší než La Bohème, ale přesto jsem se nenudil. Tohle mi přišlo dost o ničem. Škoda. ()
Bravo! Bravo! Bravo! Takhle se mají dělat moderní inscenace oper. Děj je posunutý do Paříže roku 1957, ale libreto to vůbec nenarušuje, naopak. Pokud bych chtěla někomu, kdo chce poznat operu doporučit nějakou inscenaci, byla by jednou z nich právě tato. Ústřední dvojici Mimi a Rudolfa ztvárnili mladí pěvci Cheryl Barker a David Hobson s obrovským entuziasmem. Ostatně výkony všech zúčastněných byly zbaveny jakékoliv manýry a těžkopádnosti a byly nádherně přirozené. Zkrátka tahle inscenace se Luhrmannovi moc povedla a nezapřel tu svůj rukopis budoucího tvůrce muzikálu Moulin Rouge. ()