Waltz for a Million
Režie:
Josef MachKamera:
Václav HanušHrají:
Jozef Adamovič, Karla Chadimová, Jiří Hrzán, Milan Charvát, Jiří Zahajský, Antonín Molčík, Bronislav Poloczek, Ivo Vrzal-Wiegand, Petr Mach, Jan Přeučil (více)Obsahy(1)
Dívka z uherskohradišťského tanečního souboru a amatérský jazzový hudebník ze Strakonic se setkají na II. Celostátní spartakiádě. Život za vítězného socialismu je prezentován jako permanentní lidová slavnost s masovými tělocvičnými vystoupeními, tancem a hudbou. Film se ve své době prý velmi líbil na Kubě. (oficiální text distributora)
Recenze (26)
Pestré barvy, rozverná dechová muzika, veselá budovatelská nálada, naivní příběh. Další z budovatelských filmů zaměřený na šťastné zítřky socialistické mládeže a oslavu pracujícího lidu tentokráte spartakiádou. ()
Přiměřeně optimistický film má tak dobrou hudbu, že mu odpustím i Adamovičovu otřesnou češtinu. Škoda, že Valovi už v té době bylo přes třicet, ale rozhodně bych si v roli Franty mnohem raději představila jeho. ()
Film plný písniček, optimistických úsměvů, radosti a sportovních úspěchů. I to byl život nejmladší generace poválečného Československa, vstupujícího v této době do další etapy národních dějin, vrcholících Pražským jarem a tzv. obrodným procesem. Propastný rozdíl chápání a pojímání historické úlohy v rámci politických proměn padesátých a přelomu šedesátých let je zvláště citelný např. v porovnání s Kohoutovým budovatelským eposem Zítra se bude tančit všude. Fenomén zlatých šedesátých v čele se Šlitrem, Suchým a semaforským humorem je teprve na startu. ()
Naštěstí při opěvování budovatelství a okouzlení spartakiádníků neonovou Prahou se víc hraje, tančí a cvičí než mluví, takže příběh odrážející reálný socialismus až tak nenudí. A za balkónovou scénu a další vtipná vodn(ická)í čísla hlavního hrdiny, trumpetisty, hvězdička navíc. ()
Venkov dobývá spartakiádní Prahu nespoutaným jazzem, prostotou a nesmělostí. Veskrze banální dílko mě oslovilo již při prvním shlédnutím lehce naivními scénkami nočního vyhrávání na střeše kolejí či na pražských vozovkách, mileneckého tokání v uvolněných socialistických exteriérech či na periferii, kde vyrůstají obludná sídliště, hlídaná sentimentálními staříky s harmonikami… Karla Chadimová a ta muzika ovšem rozptýlily veškeré kouzlo nechtěného a z celého panoramatu zbyly jen ty vzpomenuté vtahující scény, na něž se pokaždé, když se k filmu vrátím, těším nejvíc, a ty písně, na něž se nedá zapomenout, jakkoliv hlavní hrdina vskutku nebyl žádný Armstrong. Pominu-li propagandistickou stránku filmu, dá se mu vytknout více věcí, zvláště příliš omezená délka, která nedala vyznít i ostatním postavám, které tak jen sekundují ústřední dvojici. To mě zamrzelo zvláště u Ráže a Hrzána, jejichž hrdinové by se ve spartakiádním reji mohli uplatnit mnohem výrazněji. Přesto, když motorky ze Strakonic projíždějí kolem Zlíchovského kostelíka, vidím se vždycky sedět omládlý na skále pod sochou svatého Jana Nepomuckého, jak někde za řekou vyhlížím dívku sušící si vlasy… Romantika. ()
Budovatelské namlouvání aneb Můžeš si najít Pražáka, když se ti líbí chuligáni. 1) Inu, jazzový orchestr byl jistě milou změnou oproti budovatelským či folklórním vystoupením jako znaku nové doby. 2) Rovněž potěší pohled na 21letého studenta DAMU Jiřího Hrzána ve své filmové prvotině (Včela), 23letého Jana Přeučila (Pepek) či 37letého Vladimíra Ráže (profesor Zika, který vede výpravu jazzových hudebníků). 3) I dobová pražská Letná a Strahov stojí za zmínku. 4) Ale i tak to víc než jednu hvězdičku nevydá. ()
Film, který je zajímavý, ani ne příběhem (byť párkrát jsem se od srdce zasmál), nýbrž tou škálou herců včetně těch, kteří si zde odbyli svoji filmovou premiéru...bylo fakt super vidět tak mladé herce, jako jsou Poloczek, Zahajský, Molčík nebo i Hrzán. K dohledávání postav a herců využívám fdb, ale opět tam píšou pár nesmyslů. Je zde uveden jan SKopeček jako vrátný, ale jediný vrátný je ten, který v závěru filmu vyhazuje Adamoviče bez průkazu. (možná ho Skopeček mluví v postsynchronech?) a co se týká postsynchronů....opět chyba...je uveden Bohumil Švarc jako hlas pořadatele Milana Neděly...pořadatele pan Švarc skutečně mluví, ale není to pan Neděla. Ten hraje v podstatě ostrahu a společně s Víťou Černým vyhazují Adamoviče ze hřiště, ale ani jeden nemluví. ()
Cenné spíše díky, dobovým reáliím, mamča mi tvrdila že se ve filmu mihne...vzhledem k množství cvičenců se ve filmu objeví každý 15 obyvatel ČSSR. ()
Jak za ní stále běhal už bylo moc... a i kdyby byl film jinak dobrý, tak doba spartakiád a komunismu je mi odporná.... ()
Asi nejkratší filmová role Jiřího Sováka a Vlastimila Brodského v českém filmu. Jinak velmi socialistická hudební romantická širokoúhlá barevná komedie. ()
Trubka a spartakiada. To jsou poznavaci prvky teto hudebni komedie. Neni to moc zabavne. ()
Pohodový snímek, který mnohým umožnil vrátit se doby svého dětství nebo mládí. Výborné herecké odsazení. Zajímavé je i to, že spoustu později velmi oblíbených a slavných herců jsme měli možnost vidět na začátku jejich herecké kariéry. ()
Josef Mach natočil budovateľský , oslavný film. Na filme ma zaujali mladučkí herci , ktorí sa neskôr presadili... Filmu dávam 45%.. ()
jednodušší už ten příběh být opravdu nemohl, ale docela milé... ()
Podivně praštěná love story na pozadí spartakiády.... ()
V roce 1960 proběhla v Československu II. celostátní spartakiáda, což bylo hromadné veřejné tělocvičné vystoupení, celkově pojaté také jako ohromná slavnost spojená hudbou a tancem, kdy si každý cvičenec přál dostat se do Prahy na Strahov. A protože se skutečně jednalo o ohromnou událost, bylo nemyslitelné, aby o tom nebyl natočen, samozřejmě v rámci agitace, hraný film. A vznikly dokonce rovnou dva. Ryze dětský ´Kouzelný den´ (1960) a tento, pro změnu pojednávající o svazácích. Snímek, v obrazovém formátu technologie Cinemascope, plný hudby, úsměvů, typických lumpáren a hlavně nějaké té romance, což je hlavní dějová linka. Ano, od prvních minut tu jde především o lásku a když si vezmeme celý koncept snímku jako takového, lze jej pojmout něco jako předfilm daleko slavnějšího filmového počinu ´Starci na chmelu´(1964). Patřičná ideologie je daná, naivita zrovna tak, ale celkově se nedá říct, že by byl snímek nějak špatný. Je to jen obyčejný zamilovaný příběh jazzového trumpetisty a tanečnice, který má kupodivu romantickou šablonu, jaká se dnes hojně v romantických filmech používá. Pražské prostranství s krásnými scenériemi a spartakiádní atmosféra už slouží jen jako kulisa. Dnes je historicky nejzajímavější scéna z Karlova mostu, po kterém, jak lze vidět, ještě jezdí auta. Kazí to jen samotný závěr, kdy jsou použity přímé záběry průvodu cvičenců jdoucí Václavským náměstím v Praze. Tady již z toho vyvěrá hořká pachuť propagandy. Nutno podotknout, že je totéž i u druhého již dětského filmu, výše zmíněného. ()
Po formální stránce asi nejlepší československý film vůbec. Formát 70mm kamera využila do posledního záběru. A Ráž v černých slunečních brýlích tu vypadá, jakoby si právě odskočil Hollywoodu. Škoda jen plytkého děje. A škoda, že Barrandov potenciálu 70mm filmu nevyužíval častěji. ()
Pokud beru Spartakiádu (průvod cvičenců městem a následné cvičení na Strahovském stadionu za přihlížení nadšených jásajících diváků) především jako cvičení a ne jako politiku, zbývá tady mikroskopické množství propagandy. Dá se spočítat na prstech jedné ruky: neónová „zeměkoule“, pípající družice píp-píp-píp-Sputnik a spíše nedopatřením v dálce viditelné zednářské sousoší „Stalinův pomník“ (zednář Stalin byl do žuly vytesán s do očí bijící zednářskou symbolikou pravé ruky skryté pod kabátem). Párkrát zazní v té době běžné oslovení: soudruhu profesore. To je všechno. Jinak je to hezky natočený milostný příběh se spoustou povedených vtipů. Pěkná hudba (filmová i spartakiádní skladby) i obraz hýřící barvami. Skvělý zvuk. Herci výborní. Jsem moc rád, že Adamovič nebyl předabován. ()
Ve skutečnosti je to odpad, ale půl hvězdy, že se tam míhá spoustu mladých holek, a druhá půlka za pomník p. Džugašviliho, který se rýsuje na obzoru ve scéně s lodičkami na Vltavě. Není moc jiných filmů, kde bych si pomníku všiml. ()
Chabý děj nedokáže zastřít zoufalou propagandu reálného socialismu, kdy se tvůrci snaží předstírat, že běžné účastnice spartakiády měly garderobu v té době odpovídající leda tak ženské části rodin komunistických pohlavárů a že každý byl s každým kamarád, Praha nebyla permanentně rozkopaná a na domech nestrašilo neuvěřitelně dlouho lešení. To všechno je pravda, nicméně zachycení dobových reálií je k nezaplacení a některé scény jako by si vypůjčili pozdější Starci na chmelu. Úžasné, k jakým štěkům se propůjčili Jiří Sovák a Vlastimil Brodský. A Jozef Adamovič byl v té době cool. ()
Související novinky
Bronislav Poloczek (1939 - 2012)
Po vleklých zdravotních problémech dnes zemřel ve věku 72 let herec Bronislav Poloczek. Pocházel sice z hornické rodiny, ale vzhledem k otcovým problémům s účastí ve 2. světové válce pod britskou… (více)