Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V pořadí druhá Michalkovova adaptace díla A. P. Čechova, tou první byla Nedokončená skladba pro mechanické piano (na motivy dramatu Platonov), vycházející z povídky Dáma s psíčkem (zfilmovaná ve věrnější verzi I. Chejficem). Michalkov interpretoval Čechova ironicky - v duchu italské produkce, která film financovala. Základní zápletka - flirt v manželství nespokojeného muže a následné hledání lázeňské příležitostné milé zůstala zachována, nicméně je rámována úvodem a hlavně závěrem, který silně naznačuje, že vše proběhlo ve vypravěčově fantazii.Těžko uvěřit, že zajištěný architekt fascinovaný cikánskou hudbou a ruskou láskou na stará kolena zchudl a pracuje na lodi jako číšník. (raroh)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (33)

Radko 

všechny recenze uživatele

Na rozdiel od niektorých tunajších komentárov, ja v pasivite a pomalosti nevidím takmer žiadne negatíva. Pomaly a dôkladne si vychutnávať na maximum radosti života, pospomínať svieže časy lások-nelások v objatí vína a cigar(-iet) a popritom si všeličo prifabulovať, veď plnokrvný príbeh vášní a citov sa tak dobre počúva. Prečo nie? Áno široká je ruská duša, skryje aj dušu dôkladných márnotratno-márnomyseľných lenivcov, zaujímajúcich sa len o pohodlie, komiku a grotesknosť situácie, naplnený bachor a príjemné laškovanie s opačným pohlavím. Michalkov to vystihol s typickou nostalgickou snovou noblesou, obsahujúcou jemnú, ale pritom prenikavú kritiku takéhoto spôsobu života. Ale zároveň trochu pochybujem, či sú tí, čo nadávajú na neschopnosť a nečinnosť hrdinov filmu naozaj presvedčení o tom, že celoživotné ustavičné naháňanie sa za majetkami, ideami, teóriami a kvantitami čohokoľvek ako škrečok v koliesku je vôbec nejakým spôsobom zmysluplné a k pocitu spokojnosti vedúce. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Měl jsem problém s kašírovaností a schématičností tohoto koprodukčního produktu. Nejživější - ale ne moc zábavné - mi dlouho přišly jen scény z Itálie - jako od Viscontiho. Michalkovův smysl pro úchvatné dryjáčnictví, jak jej znám z Příbuzenstva a Urgy, dostal příležitost až ve scénách z Ruska, ale tam mi je na konci přebili nepatřičně filmoví omdesátkově pouťáčtí cikáni v krajině nad ránem. Ty jsem fakt ne a nezbaštil. Koprodukčnost a filmový přeprodej národních artiklů mi už pak zpětně osvětlil i diskomfort z lázeňských scén prve: když se začne v díle uvažovat v povšechných charakteristikách (italská pěvkyně, lázeňský život, ruská duše), klepe na dveře nechtěný kýč. Krásných bylo první deset sekund tématu hudby. Krásná byla scéna po milostné noci s pláčem a také scéna v kurníku. Tím mi to končí. Končalovskij mi přijde jako lepší filmař. ()

Reklama

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Úchvatná studie nezodpovědného dětinství, směšné roznětky utrpení dvacátého století. Ústřední antihrdina, přesvědčivě ztvárněný Marcellem Mastroianim, jenž ze svých dosavadních masek extrahoval vše labilní, neklidné a úzkostné a slil tu strakatou spěž ve vydluženou formu kluka honícího obruč, se na trpícím jevišti Života, který uhořívá bezohlednou péčí parazitů, protahuje a pohrává si s možnostmi změny. Neriskuje nic, než vlastní život, který ani nemá, svádí a trýzní němé děvče, uzavřené do rytmického odehrávání se, a nakonec ji zanechává nabalzamovanou drůbeží mastnotou na mučidlech jakési pohozené gubernije, jedněch přesně vyměřených ruských jatek. Tato odvyprávěná slabost nakonec nemdle osvítí přelévající se vlnky špíny moderního věku, kde jde jen o to nasytit tu božskou potřebu zrnka pomyslné duše v zrezlém kahanci těla, a drama jemné veřejné operace, protkané trochu nemístným symbolismem, se zvrátí v moralitu. Ale v moralitu skutečně živou. ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Nikdy jsem moc nechápal označování Juraje Jakubiska za Felliniho východu, já bych ho viděl právě v N. Michalkovi (i v návratech jakoby do světa dávného dětství a snové minulosti, případně správně sympatické jisté adoraci lenivosti). Přesto si myslím, že jeho interpretace Čechova je spíš postmoderní variací na něj, ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Svérázná čechovovská adaptace, která má spoustu filmařských kvalit: skvělý herecký výkon Marcella Mastroianniho, krásnou kameru, nádherné lokace, pěkné kostýmy, humor, a v neposlední řadě i velké emoce, kterými jsou některé scény prostoupeny. Film je naladěný do zvláštní, posmutnělé atmosféry (ne nepodobné té ve snímku Krutá romance, v němž si hlavní postavu zahrál právě Michalkov), která vrcholí v samotném závěru, kdy Pavel Alexejev (Rus, kterému hlavní postava, Ital Romano Patroni, vypráví svůj životní příběh), pronáší: "Nic se nikdy neztratí. Ani den, ani jediný čin. Všechno s námi zůstává až do hrobu a možná i za hrob. Tahle loď ztrouchniví, moře vyschne. Ale všechno dobré i zlé, co jsme způsobili, vždycky někde zůstane." Za sebe však přesto nemohu říct, že by se mi film líbil bez výhrad: jednak nechápu význam jeho názvu (o žádné "černé oči" tam nikde nejde) a jednak se mi tam občas přece jen trochu vkrádala nuda; navíc ani moc nemusím podobné mezinárodní koprodukce. Proto "jen" 4 hvězdy. Film má mimochodem výtvarně neobyčejně zdařilý český plakát, který podle mě překonává všechny ostatní verze. ()

Galerie (26)

Zajímavosti (1)

  • Film byl nominován na Oscara americké Akademie filmového umění a věd v kategorii nejlepší cizojazyčný film. (Rugero)

Reklama

Reklama