Oči černé

Na rozdiel od niektorých tunajších komentárov, ja v pasivite a pomalosti nevidím takmer žiadne negatíva. Pomaly a dôkladne si vychutnávať na maximum radosti života, pospomínať svieže časy lások-nelások v objatí vína a cigar(-iet) a popritom si všeličo prifabulovať, veď plnokrvný príbeh vášní a citov sa tak dobre počúva. Prečo nie? Áno široká je ruská duša, skryje aj dušu dôkladných márnotratno-márnomyseľných lenivcov, zaujímajúcich sa len o pohodlie, komiku a grotesknosť situácie, naplnený bachor a príjemné laškovanie s opačným pohlavím. Michalkov to vystihol s typickou nostalgickou snovou noblesou, obsahujúcou jemnú, ale pritom prenikavú kritiku takéhoto spôsobu života. Ale zároveň trochu pochybujem, či sú tí, čo nadávajú na neschopnosť a nečinnosť hrdinov filmu naozaj presvedčení o tom, že celoživotné ustavičné naháňanie sa za majetkami, ideami, teóriami a kvantitami čohokoľvek ako škrečok v koliesku je vôbec nejakým spôsobom zmysluplné a k pocitu spokojnosti vedúce. (08.09.2012)

Oscar 1 nominace: Herec HR - Marcello Mastroianni . . . . . . . Zlatá Palma - výběr (13.04.2004)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $2,201,428║Tržby Celosvetovo $-║ (13.02.2009)

Krásný film. Ruská duše. A Lastočka pluje... (13.10.2005)

Po stránce formálního zpracování určitě vytříbená záležitost. Tohle je zralá a kvalitní filmařina, Michalkov tam má přesně to, co mít chce, a při výrobě filmu se tak sešly tři výrazné osobnosti. Jenže ať o tom uvažuji, jak chci, na víc jak 3* to nevytáhnu. Příliš mnoho Michalkova na úkor Čechova. Filmu schází větší spád, víc humorných situací, větší dramatičnost. Je to dlouhá melancholická procházka, byť je stále na co se dívat. Ale 3* vůbec nejsou málo a rozhodně nenaznačují, že snímek nestál za zkouknutí. Tak, jak už bylo v některých komentářích konstatováno, Oči černé v Michalkovově podání silně připomínají Felliniho tvorbu, především ta italská část. Michalkov je ale přece jen narozdíl od Felliniho méně manýristický. Celkový dojem: 65 %. (22.02.2014)

Kvalita příběhu je dána už Čechovem, který mu slouží jako podklad. Mastroianni zapadá do ruského světa vytvořeného Nikitou Machalkovem, jako by se tam narodil. Možná, že by vyprávění mohlo mít chvílemi rychlejší spád, ale i tak jsem si to moc užíval. (08.09.2012)

Na takové filmy se budu dívat, až mi bude šedesát, pořád. Krásný jen tak kolébající se příběh jedné zapovězené lásky v rukou nejlepšího vyprávěče na východ od nás. (16.02.2010)

Svérázná čechovovská adaptace, která má spoustu filmařských kvalit: skvělý herecký výkon Marcella Mastroianniho, krásnou kameru, nádherné lokace, pěkné kostýmy, humor, a v neposlední řadě i velké emoce, kterými jsou některé scény prostoupeny. Film je naladěný do zvláštní, posmutnělé atmosféry (ne nepodobné té ve snímku Krutá romance, v němž si hlavní postavu zahrál právě Michalkov), která vrcholí v samotném závěru, kdy Pavel Alexejev (Rus, kterému hlavní postava, Ital Romano Patroni, vypráví svůj životní příběh), pronáší: "Nic se nikdy neztratí. Ani den, ani jediný čin. Všechno s námi zůstává až do hrobu a možná i za hrob. Tahle loď ztrouchniví, moře vyschne. Ale všechno dobré i zlé, co jsme způsobili, vždycky někde zůstane." Za sebe však přesto nemohu říct, že by se mi film líbil bez výhrad: jednak nechápu význam jeho názvu (o žádné "černé oči" tam nikde nejde) a jednak se mi tam občas přece jen trochu vkrádala nuda; navíc ani moc nemusím podobné mezinárodní koprodukce. Proto "jen" 4 hvězdy. Film má mimochodem výtvarně neobyčejně zdařilý český plakát, který podle mě překonává všechny ostatní verze. (01.07.2017)

Pekný film. Zvažoval by som aj 5*, keby už neexistovala adaptácia prekonávajúca predlohu. Hlavne prostredná časť je skvelá; to odďalovanie a trblietky. Za mňa zatiaľ najlepší Michalkov. Ps: Prečo vždy, keď sa niekde objaví nesvojprávne alkoholické šaškovanie, majú ľudia potrebu argumentovať takzvanou “ruskou dušou”? (24.11.2023)

Aj keď považujem Michalkova za dobrého režiséra, tentoraz ma neoslnil. Chejficova Dáma s psíčkom http://www.csfd.cz/film/231952-dama-s-psickem/ bola nielen vernejšia literárnej predlohe, ale aj scénaristicky a režijne neporovnateľne lepšia. (10.03.2012)

Ani silná trojka Čechov-Michalkov-Mastroianni nezabránila tomu, aby som sa chvíľami netopil v záplave dialógov, ktoré nemali šancu ma zaujať. Oceniť môžem vykreslenie dobovej atmosféry, presvietené obrazy, ktoré mi pripomenuli Sladké hry minulého leta a postavu stvárnenú Marcellom Mastroiannim. Očakával som však viac. (11.10.2012)

Michalkov neměl na vybranou s obsazením hlavní role. Pro Rusko typickou postavu zbytečného člověka vytvářel Mastroianni po Itálii a vůbec po Evropě celý život. Stejně tak dámě pro klobouček do bahna v bílém obleku může nakráčet jedině Mastroianni, kdokoli jiný by zapomněl minimálně na přiložení květů. V nejvnímavějších lidských letech, tedy teenagerovských, mi ta scéna připadala jako vrchol romantiky. Věřil jsem, že je snem mnoha žen, aby jim někdo někdy v životě přinesl klobouček z bahna a zároveň je snem mnoha můžu, aby jim okolnosti, vítr a bahno daly příležitost takové gesto učinit. Vnímání romantiky se však vyvíjí, dnes už vím, že co je skutečně romantické, drtivá většina odsoudí jako psycho. (16.01.2011)

Nikdy jsem moc nechápal označování Juraje Jakubiska za Felliniho východu, já bych ho viděl právě v N. Michalkovi (i v návratech jakoby do světa dávného dětství a snové minulosti, případně správně sympatické jisté adoraci lenivosti). Přesto si myslím, že jeho interpretace Čechova je spíš postmoderní variací na něj, (30.03.2011)

“… ale nic se nikdy neztratí. Ani den, ani jediný čin. Všechno s námi zůstává až do hrobu a možná i za hrob. Tahle loď ztrouchniví, moře vyschne. Ale všechno dobré i zlé, co jsme způsobili, vždycky někde zůstane…“ Amico mio caro, tohle byla velmi zvláštní kombinace. Itálie střihnutá Ruskem, skvostný italský protagonista v rukou vynikajícího ruského režiséra. S hodnocením jsem váhala, příběh se mi zdál příliš rozvláčný, spousty nepodstatných detailů, které příběh nikam zvlášť neposouvaly, spíš nepochopitelně zpomalovaly a rozmělňovaly. Nicméně za spousty nádherných, až impresionistických, záběrů a momentů a za to, že Michalkov ani na okamžik nesklouzl do romantické sentimentality, slabší čtyři… Challenge Tour 2015 - 30 dní se světovou kinematografií, Vol. 2 (17.10.2015)

Úchvatná studie nezodpovědného dětinství, směšné roznětky utrpení dvacátého století. Ústřední antihrdina, přesvědčivě ztvárněný Marcellem Mastroianim, jenž ze svých dosavadních masek extrahoval vše labilní, neklidné a úzkostné a slil tu strakatou spěž ve vydluženou formu kluka honícího obruč, se na trpícím jevišti Života, který uhořívá bezohlednou péčí parazitů, protahuje a pohrává si s možnostmi změny. Neriskuje nic, než vlastní život, který ani nemá, svádí a trýzní němé děvče, uzavřené do rytmického odehrávání se, a nakonec ji zanechává nabalzamovanou drůbeží mastnotou na mučidlech jakési pohozené gubernije, jedněch přesně vyměřených ruských jatek. Tato odvyprávěná slabost nakonec nemdle osvítí přelévající se vlnky špíny moderního věku, kde jde jen o to nasytit tu božskou potřebu zrnka pomyslné duše v zrezlém kahanci těla, a drama jemné veřejné operace, protkané trochu nemístným symbolismem, se zvrátí v moralitu. Ale v moralitu skutečně živou. (17.03.2018)

Tento titul přivítá pravděpodobně jen vyspělý, sečtělý a kulturní divák (prosím, neplést s divákem TV Nova a jiných komerčních TV). Přitom mu nemusí být nutně šedesát let. Až do šedesátky čekat opravdu není třeba. Chci věřit, že takových kulturních diváků se dost najde i mezi mladší generací. A jaké vlastně ty "Oči černé" jsou? Lehké, stravitelné, prostě nic těžce oduševnělého na způsob některých dnešních nezávislých filmů. Mastroianiho naprostá přirozenost v roli lehkovážného milovníka žen a ten pomalu ubíhající děj zajímavě vyprávěný přivádí diváka do stavu příjemného, občas úsměvného až romanticko-nostalgického stavu duše. Prostě ironizující vyprávění o životě snobských zbohatlíků první poloviny minulého století ve stylu Čechova s nádechem italské komiky. Tedy vkusné propojení. Jde o vyprávění pouhého snu jednoho se svým životem nespokojeného člověka nebo opravdu o vyprávění prožitků skutečně zchudlého a zkrachovalého přiživujícího se bohéma? To už musíte posoudit sami .... (11.09.2012)

Bylo nebylo - Ital a Rus = jedna žena? Nostalgicky osudová záležitost. (03.10.2012)

Měl jsem problém s kašírovaností a schématičností tohoto koprodukčního produktu. Nejživější - ale ne moc zábavné - mi dlouho přišly jen scény z Itálie - jako od Viscontiho. Michalkovův smysl pro úchvatné dryjáčnictví, jak jej znám z Příbuzenstva a Urgy, dostal příležitost až ve scénách z Ruska, ale tam mi je na konci přebili nepatřičně filmoví omdesátkově pouťáčtí cikáni v krajině nad ránem. Ty jsem fakt ne a nezbaštil. Koprodukčnost a filmový přeprodej národních artiklů mi už pak zpětně osvětlil i diskomfort z lázeňských scén prve: když se začne v díle uvažovat v povšechných charakteristikách (italská pěvkyně, lázeňský život, ruská duše), klepe na dveře nechtěný kýč. Krásných bylo první deset sekund tématu hudby. Krásná byla scéna po milostné noci s pláčem a také scéna v kurníku. Tím mi to končí. Končalovskij mi přijde jako lepší filmař. (07.01.2019)

Bylo to takové až felliniovské, dalo by se říct, ale chybělo tomu tempo a humor byl takový neslaný nemastný. Jasně, Michalkov není Fellini, ale když se někdo pustí do takového filmu a ještě obsadí do hlavní role Marcella Mastroianniho, tak to potom nejednomu divákovi ten velký Fede v mysli naskočí. (13.02.2014)

ocenenia : MFF Cannes 1987 - Najlepší herec (Marcello Mastroianni) (20.02.2013)