Shortbus

Indie nezmysel, v ktorom všetci súložia so všetkými, ale len málokedy muži so ženami. A keď, tak s nepríťažlivými ženami alebo citovo vyprahlými dominami. Pekné zrkadlo dnešnej doby, ehm... Softpéčko, pri ktorom skôr odumriete, než stvrdnete. (23.02.2007)

Snad ještě zajímavější než film, jsou zdejší komentáře. Člověk se ať už ze záměrného nebo bezděčného výlevu dozví, jak to má kdo se svými sexuálními od-, ú-, vý-CHYLKAMI doma :). Film je v pohodě, místy až dojemný, s tou přemílanou otevřeností asi opravdu záleží, kde kdo má práh - scénu "trojitý kouř s obratem" bych vyhodila, anžto mi přišla zbytečná a i dík jí si film koleduje o nálepku "šok pro šok", což je škoda. Sice vím, komu Shortbus nadšeně doporučím, ale 4* nedám, protože je to pro mě film na jedno zaujaté použití, ale při dalším už by mi nic nedal. (29.02.2008)

Vážně jsem si nemyslel, že to budu tvrdit zrovna já, ale některé věci by měly zůstat skryty. Sex, a to ve všech jeho podobách, byl opravdu jen výchozím okamžikem pro rozehrání nejrůznějších lidských osudů. Ale ten počáteční stav, kdy bylo vše "odhaleno", mi prostě zabránil vcítit se do postav v nějaké další rovině. Tady, právě tady, byly záběry "na hranici/za hranicí P" úplně jedno, jelikož jejich protiváhou byl neblbý scénář či velice pěkná vizuální stránka. Rozhodně méně kontrovrezní či "vulgární" film, než jaký byste, po všech těch reakcích, čekali. (09.03.2007)

║Rozpočet $2milióny║Tržby USA $1,985,292║Tržby Celosvetovo $5,516,192║ (08.03.2010)

Mám chuť být po dlouhé době sprostý, když jde o shortbus, ale zkusím se udržet. Začíná to být zvykem, že jediná možnost, jak být kontroverzní a šokovat (v rámci doby, která je zvyklá již na ledacos je natočit film plný sexu (obvyklého, neobvyklého, nechutného i všech ostatních variant) nebo nechat ve filmu umřít, co nejvíc lidí, co nejdivnější smrtí. Shortbus je pokusem o přiblížení světa sexuálních problémů, které má pravděpodobně (film to trochu tvrdí) každá osoba na světě. Sledujeme zde příběh jedné japonské sexuální terapeutky, homosexuála, který pomalu ale jistě připravuje svých závěrečných rozlučkových 15minut slávy pro svého milence a jednu milovnici BDSM, která hledá svoje místo na světě a nějakou přítelkyni. Každý má nějaký problém a všechno končí a začíná sexem nebo vyvrcholením. Nebudu zde rozebírat, jak nechutný pohled může být na homosexuální trojku plnou mužů nebo na ejakulaci do vlastních úst. Postavy přicházejí se svými problémy, ale film je neřeší. Nechá vše plynout až najednou z ničeho nic, se ve všech postavách zrodí řešení, které nepostřehnete a pouze jste svědkem, jak všichni docílí toho po čem toužili. Má tedy smysl pohled na sexuální orgie, rozhovory o sexu, ukázka BDSM a všechny další "šokující" praktiky? Shortbus není o sexu a o praktikách, ale chtěl by být. Je filmem, který by chtěl být plný myšlenek a odpovědí na sex a vše okolo něj, ale ve výsledku je prázdným pohledem na sexualitu, který pouze ukazuje a nechce být ten, co soudí. PS: Nepovažuji se za zasraného snoba nebo puritána (viz. komentář hirnlego), ale tenhle film mi nedal nic, co by ve mě nebylo, kromě lítosti nad ztraceným časem při jeho sledování a pousmání nad opětovnou snahu "nějakého" režiséra být kontroverzní a zajímavý. (15.07.2007)

Scénář: John Cameron Mitchell .. Chtěl jsem změnit svět, .. nyní chci jen opustit pokoj s trochou důstojnosti. ___ Mas-íčk-o. (15.03.2007)

Nielen Tsai Ming-Liang dokáže natočiť artové softporno... ;-) Orgazmus ako vrchol a možno jediné skutočné šťastie v živote, početné sexuálne scény paradoxne demytizújuce seba samé v polohe iba čisto účelových aktov v pornofimoch. Možno som práve na tento aspekt osobne nebol pripravený a preto mi celok pôsobil aj napriek snahe povrchne a odťažene. (17.12.2006)

Velmi naturalisticky otevřený sexuální snímek, umělecké softporno, přesto citlivá filmová meditace a úvaha nad světem postmoderní absolutní svobody, vynikající reflexe současné Ameriky (možná spíše ale jen New Yorku) po 11. září, nezávislý film plný bolestného poznání, že štěstí se nemusí pojit ani s hmotným dostatkem, ani s extrémní sexuální svobodou. Esteticky nádherně zpracované počítačově animované předěly kamery švenkující nad zmenšeným modelem New Yorku, Socha Svobody jako přesný symbol současného status quo tohoto města, herecké výkony hraničící s exhibicionismem a velmi přesné postižení podstaty ducha doby... Bravo! (i když některé sexuální scény se daly natočit i se zachováním atmosféry a vyznění méně naturalisticky... ale takový už je postmoderní film...) Podobné filmy a seriály: Californication (28.02.2007)

Mhmm.... Pro mě osobně je film hlavně pěkně vymazlená óda na sex a jeho přirozenost ve všech jeho podobách.. Na to, jak je sex důležitou součástí každého z nás. Taky je to ovšem pěkný políček do tváře amerického pokrytectví, kde se denní vysílací čas vesele hemží explicitními vraždami, a kde je jedno z šatů vyklouzlé ňadro skandálem gigantických rozměrů (a nejen jedná-li se o gigantické prso). Kde se celý národ těší, až uvidí ve filmu Paris Hilton s propíchlou hlavou, ale kde všichni znechuceně kroutí svou vlastní (hlavou) nad jejím domácím péčkem, tedy jen na oko, ovšemže. Kdyby za nic jiného, už jen za to si film uznání zaslouží. (A ano, mně se velice líbil) (11.08.2007)

[puberta alert, někdy to třeba seškrtám] Absolutně otevřeně a bez předsudků natočený snímek o slastech a strastech newyorských odpadlíků - undergroundové večírky plné více či méně otevřených sexuálních orgií (v jedné či dvou scénách prý figuruje i samotný režisér v řekněme "zajímavé úloze"), zkouška pevnosti vztahu gayů Jamieho a Jamese, sexuální terapeutka, dychtící konečně po svém prvním orgasmu, a také nějaký ten výpadek proudu - to vše, plus trocha toho milého, s nadsázkou si ze sebe utahujícího kýče a povětšinou opravdu skvělé hlášky, se skrývá v tomto malém milém originálním snímku. . . . . Já na Shortbusu byla při jeho české premiéře 12. 11. 2006 v rámci festivalu Mezipatra - po skončení promítání nám byl na zodpovězení případných otázek k dispozici sympaticky bezprostřední John Cameron Mitchell - a kdo ho nezažil na vlastní oči/uši, ten vůbec neví! Zmíním zde aspoň jeho odpověď na otázku, zdalipak se v Shortbusu také někde mihnul - prý ano, údajně se účastnil scény orgií v "sex room" - jak se nám svěřil, prováděl tam orální sex nějaké slečně - prý poprvé v životě (je gay) - a ačkoli mu při tom prý nestál, bavilo ho to. Chtěl po nás dokonce vědět, jak se "pussy eating" řekne česky - takže slovenská slečna překladatelka, zkažená asi týdenním pobytem v neustálé blízkosti "slušňáčka" Johna, po chvilce váhání vyhrkla "lízat kundičku" - John se toho samozřejmě okamžitě chytnul a co chvíli si toto libozvučné sousloví v různých souvislostech převaloval v puse.....Holt v životě člověka jsou občas zážitky, které jsou prostě k nezaplacení... (15.11.2006)

Open Your Mind. And Everything Else. Shortbus otevírá záběr na Sochu svobody a ve filmu samotném se to jenom hemží různými referencemi na svobodu, její chápání a relativizování po osudném 11.9. 2001, kdy majitel(ka) klubu, ve kterém se všichni hrdinové filmu scházejí, prohlásí při pohledu na orgie, že je to jako v šedesátých letech, jenom s méně nadějí. (Ovšem má oblíbená je otázka „Kdyby ses fotila na Ground Zero, usmívala by ses?“, položená domině, anebo zpívání hymny při homosexuálním skupinovém aktu.) Po pádu falických symbolů Ameriky (řeč je samozřejmě o „Dvojčatech“ – Two Towers) se toho hodně uvolnilo, sám Mitchell se vyjádřil, že rozhodně kvituje novou vlnu ve filmech, které se nebojí být sexuálně otevřené (zvlášť těch evropských), ale chybí mu v nich jakýkoliv humor, čehož chtěl dosáhnout. A jak tvrdí, a jak Roger Ebert, slavný zámořský kritik přitakává, Shortbus není film o sexu jako takovém, ale o lidech a jejich sexualitě._____ Nejblíže má Shortbus k filmům Tsai-Ming Lianga, hlavně Umíněným mrakům. Liang vypráví o lidech v dobách vedra a bez dostatku pitné vody, kteří jsou si vzájemně vzdáleni, mají problémy se svými vztahy a nedokážou spolu pořádně komunikovat, a to celé okořeňuje soft-porno a muzikálovými scénami. Jenže tam, kde Tsai-Ming Liang používá v rámci narativu muzikálové scény posunující film dál, tam Mitchell užívá sexu jako metafory obecně platných věcí o vztahu._____ Shortbus sice nemá tak opulentní vizuální stránku jako Mitchellův debut Hedwig and Angry Inch, ale je mnohem rafinovanější ve vyprávění a baví se diváci jak se zaujetím v popkultuře, hlavně ti obdivující Přátele a roli představující Jennifer Anistonovou, tak i ti se zaujetím v umění, kteří poznají obraz Jacksona Pollocka, v němž se rozplyne na začátku filmu sperma… nejen Michael Mann točí filmy jako Jackson Pollock. (10.01.2007)

rozpočet : ? otvárací víkend : $107,907 tržby celosvetovo : ? (12.12.2006)

Ani ne tak šokující otevřenost jako spíš překvapivá scénáristická nemohoucnost v trapném obalu. Mitchellův balík bizarností se pokouší použít lidskou sexualitu jako cestu k zobrazení něčeho většího, jenže tohle - to není nic. Tady se totiž přitvrzuje a do pocitů postav dostává pomocí sexuálních praktik či přihlouplých frází typu "Nikdy jsem žádný orgasmus neměla" a na tom v mých očích není nic obdivuhodného či citlivého. Samotný klub Shortbus zde pak nepůsobí jako nějaké očistné místo, pouze jako budova, kam se zoufalí jedinci chodí vydovádět a shromažďovat kolem jediné přijatelné, ale trestuhodně nevyužité postavy majitele, ať už jde o běžný páteční večer či krizi při výpadku proudu v celém New Yorku. Zkrátka radši budu za puritána či snoba či cokoli podobného, než abych si osudové pravdy svého bytí uvědomoval právě tady. Vždycky jsem ve filmech hledal odpovědi, ale než dostávat tohle, tak radši navždy zůstanu jen u povrchní zábavy. (14.04.2007)

Všední film, který nevšedně pojímá jedno z nejzprofanovanějších témat současnosti - lidskou sexualitu, degradovanou dobou pomalu až na rutinní uspokojování instinktivních potřeb jak je tomu u zvířat. Viděno přirozeně a bez předsudků, zcela otevřeně ve všech směrech - film proto není pro každého (nedoporučuji konzervativním příslušníkům ortodoxie) ;)), nevyhýbá se homosexualitě, homosexuální monogamii, SM praktikám, bizarní partnerské diferenciaci, voyeurizmu, celé řadě pozoruhodných experimentů i věcem, které mi pro mou sexuální otevřenost přijde i zbytečné zmiňovat, protože jsou všední jako celý film (homosexuální nekrofilie se naštěstí omezila jen na polibek, viz. postava Cetha - psáno s C) ;)). Totéž lze říci o hlavních aktérech, kterými jsou lidé jako my s všedními problémy podobnými těm našim, proto však neméně závažnými. Film je plný skvělého humoru (alespoň já se krom několika intimních scén, zabývajících se ztrápeným lidským nitrem, krásně bavil), krásy, nešťastných lidí, obscénního chování, citlivosti a lásky. Shortbus poukazuje na důležitost a nenahraditelnost správného sexuálního vyjádření pro spokojenost v životě a také na to, jak úzce a neoddělitelně je spjatá láska s potřebami našeho těla. (28.12.2006)

Takže to nám chýba už len piss, kaviár, deti, mŕtvolky (pardón to tu už bolo v geniálnej Chuti melónov ), snuff a zvieratká a máme to komplet. Shortbus je shocker, ktorý nehovorí nič iné, ako buďte ku svojej sexualite úprimní a všetko bude ako má byť. A kvôli tomuto objavnému poznaniu - na ktoré väčšina z normálnych ľudí príde tak v pätnástich - sa budete pozerať na vibračné vajíčka a na to ako idú traja borci do seba. Z milosti za maketu NY dávam tejto rozťahanej nude 3/10 (27.06.2008)

Hedwig a Angry Inch mě nadchla, tady mě bohužel napadají jen samá rozmrzelá proč (kdo, co, s kým a jak bylo vcelku zřejmé), kterým vévodí PROČ si proboha někdo myslí, že explicitními sexuálními scénami v jednadvacátém století někoho šokuje (protože nic víc jsem tam fakt neobjevila a i jako čisté porno to za moc nestojí). Možná tak některé matky... jenže ta moje pracuje od mládí na psychiatrii a při nejlepší vůli mě nenapadá nic, co by ji ještě mohlo šokovat. Ale to jsem odbočila. Možná si JCM myslel, že tvoří, cituji, citlivou meditaci a úvahu nad světem postmoderní absolutní svobody, ale pro mé oči natočil mlýnek na maso, z kterého vypadávají karbanátky spatlané z kdovíčeho a smažené na oleji, který byl přepálený už před dvaceti lety, a bezděčně se tak zařadil mezi pokrytce, které se jeho snímek snaží (asi) kritizovat. (12.05.2011)

Kdyby se Shortbus natočil před dvaceti lety, napsal bych, že je to sice špatný film, nicméně když nic jiného, snaží se posouvat hranice možného a odstraňovat tabu. Píše se ale 21. století, v kinematografii jsme si už dávno zvykli prakticky na cokoliv, takže se můžu věnovat obsahu filmu, který je bohužel zoufale plytký. Není to ani generační výpověď (aspoň myslím a doufám) ani drama ani komedie a třebaže se v Shortbuse souloží na všechny způsoby a erotické pomůcky se hromadí tak, že hrozí vypadnout z plátna nebo televizní obrazovky, nepřijde mi kupodivu ani erotický. Může snad sloužit jako určitá sexuální instruktáž pro panice a ty, kteří ví příliš málo o lidské biologii, ale erotická atmosféra se zkrátka a dobře vytváří jinak. Takové Tiché dny v Clichy si nehrály na žádné velké umění, ale zobrazily bohémskou společnost své doby, a to vcelku pikantním způsobem. Shortbus je v tomhle ohledu naprosto sterilní. Nenašel jsem jedinou postavu, které bych mohl fandit, bát se o ni nebo ji nesnášet. A nejsou to pohříchu ani uvěřitelné postavy a uvěřitelné situace. To jediné, čím jsou postavy Shortbusu zajímavé, je obrovská dávka nezralosti, a to nejen v intimním životě. Jenže i tenhle fakt vyplývá z filmu hodně mimoděk a nebyl myslím cílem režiséra. Nevěřím na řadu sexuálních pověr, kterými trpí hrdinové snímku nebo jeho tvůrci. Shortbus je film buď pro sexuální začátečníky nebo pro ty, kdo se snaží najít ve všem nějaké poselství a při dostatečně velké snaze se jim to také daří. Stejně jako se někomu povede najít černou kočku a černém pokoji, i když tam vůbec není. Celkový dojem: 25 %. Filmu přímo zoufale schází nějaký konflikt a katarze, výsledkem je nefunkční softporno...Tam, kde chybí solidní scénář, je exhibicionismus na houby... (19.11.2008)

Celkově docela dobrej snímek, ale přemíra pér a homosexuálních scén mi to trochu znechutila... (10.12.2007)

Už úvodní scéna ve vaně ve mně vyvolala dojem, že půjde o…ehm, nevšední podívanou. Což se mi brzo potvrdilo následným představením jedné divnější postavičky než druhé a též jejich nanejvýš bizarních osudů. Jistým způsobem je Shortbus originální film překračující určité meze, řada pasáží je maximálně absurdních (u některých jsem se uchechtl, nad jinými jen nevěřícně kroutil hlavou)…ale krom několika význačnějších momentů/nápadů mi film nic víc nenabídl (tedy krom nudy či poněkud samoúčelně kontroverzních záběrů). Dost možná na film kvůli některým scénám jen tak nezapomenu, nicméně za mě osobně jsou to pouhé 2* a tak trochu nostalgické vzpomínání na režisérův celovečerní debut. „Včera mi Cheryl povídala, že předstírala orgasmus. Bojí se to říct Bradovi, protože má strach, že se s ní rozejde. Tak jsem jí řekla, co si myslím, že by měla udělat.“ – „Co by měla udělat?“ – „Měla by předstírat dál.“ (06.07.2014)

Dlho som rozmýšľal, či do môjho hodnotenia zapojiť aj subjektívne rozporuplné pocity, ktoré som mal z absolútnej sexuálnej otvorenosti, pretože bez nej by zostal film vlastne asi úplne nepovšimnutý. Aj keď rozoberá témy, ktoré sú pre iné filmy stále tabu. Tento odvážny prístup sa však cení, pokiaľ niekomu nie sú proti srsti aj detailnejšie zábery na partnerské súžitie a zostane filmu a jeho témam rovnako otvorený ako ja. A uvedomujem si, že takýto film už asi znova tak skoro neuvidím, takže aj preto tá pomerná spokojnosť. 75%. (25.02.2008)