Niki a Flo

Trochu jiný Pintilie – tatam je punková energie a tempo, přítomný je spíš jemný smutek; vyprávění je spíš ohledávací (Radektejkal říká popisné), režisérské řemeslo si užívá dokonalost realizace (tematizace "lidových" zvyků!!!), celek je mnohem víc konverzační a méně akční. Zažíváme obyčejnou rumunskou domácnost bez vyklenutých devadesátkových hyperbol (pár jich je i tu: erekce toho hovadského samce pod trenkami před tchyní anebo pižlání paznehtů na hnátě při armádní přísaze, to jsem se ale smál nahlas! On ostatně základ celého filmu bude Pintilieho vztek na jakési šovinistické militaristické rumunské fašounství na jedné a na arogantní grunderství bez vkusu na druhé straně). Výsměch ale spíš bublá pod povrchem; pintiliovský škleb se tu spokojuje s náznakem. Jinak by se to snad dalo přirovnat k únavě Chytilové Hezkých chvilek, rozdílů by ale bylo víc... Ono: co chtít za švunk od filmu o dědcích... Z herců tady krom dvou hlavních chrobáků exceluje Coca Bloos – právě ta, co se ještě před deseti lety jako hnusná manželka v Manželských ložích vrhala nuceně ze skříně, aby potratila. Je tu uměřená, na půl cesty k senilitě, kolem úst jí ale často hraje úsměv; je tak laskavá, že prozařuje své scény jak předjarní slunce. A pak samozřejmě Dorina Chiriac – ta tu dala Pintiliemu vše co měla… (13.02.2024)

Tak jak báječní režiséři stárnou, tak se množí filmy o seniorech. Tento samozřejmě patří mezi ty dobré. Proč samozřejmě? Protože Lucian Pintilie dokáže vždy spolehlivě zachytit podstatu věci, ať už tím nebo oním způsobem. Tentokráte je "Nikiho trauma" zarámováno tradičními rodinnými slavnostmi: pohřeb, stěhování a vystěhování, svatba (retrospektivně), které se vyznačují znejisťující popisností. Ta je zpočátku sice dost nepříjemná, postupně však (když jsme již lépe a důvěrněji seznámili s hlavními aktéry) už tak nebolí... Vztah Nikiho k Floriánovi (nikoli opačně, tam žádný vztah není; kromě příbuzenského). Odpor plukovníka Nikiho k všeumělovi a "besserwissovi" Floriánovi nabírá na otáčkách sice nesměle, ale rozhodně a nekompromisně. Když se potom obléká do slavnostního a dává si do tašky kladivo, pak už se nedá pochybovat o tom, že pokušení, které k němu vysílá terč náplastí na Florianově hlavě (po zranění v koupelně), už nemůže odolat. (09.09.2014)