Tlumočnice

Sydney Pollack je po (pro mě velmi) dlouhé odmlce opět na scéně. Tentokrát se vrátil ke svému oblíbenému tématu - politickému thrilleru. Pollackovu režii miluju, takže jsem k jeho filmům někdy až nekritický. Když si ale najde dobrý scénář a "k ruce" si vezme Nicole Kidman (hraje naprosto skvěle) a Seana Penna (hraje prostě úžasně), tak jak to asi mohlo dopadnout ...... Není to čistá "stovka", ale fakt se mi to moc líbilo. (16.05.2005)

Dobře zrežírované, zahrané, vygradované (scéna v autobuse působí mnohem napínavěji a drsněji, než všechny výbuchy v Mission Impossible dohromady), postup tajné služby reálný a charaktery agentů přirozené (žádní kriplové X). Jen ten konec a ostatně celá zápletka s Nicole coby africkou bojovnicí za práva lidu to bohužel sráží do průměru. Škoda, protože jinak mám tenhle typ thrilleru rád a vyhovuje mi i Pollackova režie. (25.10.2005)

Ďalší z pohľadov na genocídu, tentokrát prostredníctvom prežitku jednotlivca – pohľad na problémy Afriky bez nej, viacmenej postrádajúci zábery na mŕtve telá a vraždenie, však nič neuberajú z dramatična. Podstatou je slabosť – mocných aj tých, čo trpia. Bezmoc riešiteľov i bezzubosť veľkých spoločenstiev stojí oproti ich okázalosti. Krehkosť Nicol iba zvýrazňuje tento fakt. Nie nedôležitou súčasťou doplňujúcou politický príbeh sú osobné príbehy hlavných postáv. Spolu tvoria vyvážený snímok v ktorom sa chvíle napätia striedajú s uvoľňujúcim pokojom a vznikajúcou blízkosťou. Medzi riadkami sa skrýva to, čo Hotel Rwanda kričal nahlas – mierotvorné organizácie sú iba lesklé mydlové bubliny. V skutočnosti je každý SÁM! (25.02.2006)

V současné ultrapřetechnizované době, kdy je každý druhý film přecpán počítačovými triky, působí Pollackova Tlumočnice příjemně staromódně. Aby se film líbil, je asi dost důležité pochopit Sydneyho Pollacka. Respektive přijít na chuť jeho stylu režie. Tempo je tak akorát, žádný hektický střih, žádné zběsilé kamerové orgie. Jednoduše řečeno: "stará škola". (05.06.2005)

Tak zaprvé.. Obdivuju herectví Seana Penna a Catherine Keener (ta bohužel nedostává tolik prostoru jako ústřední duo), a taky retrostyl vyprávění režisérské legendy Sydneyho Pollacka, který po nedávných nezdarech (Náhodné setkání) chytá další dech. Slovo thriller bere podstatně neuspěchaněji a realističtěji než v podání depresivní a masivní akce Michaela Baye či mladšího z bratrů Scottů. Pollack svým hrdinům dává prostor, nechává je jednat logicky (i když to scenáristům občas SILNĚ škobrtne) i spontánně. Tlumočnice ve službách OSN vyslechne šeptem vedený rozhovor, rozproudí tak obavy z možného atentátu. A i agent, který je na ní nasazen, jí nakonec uvěří, zároveň ale vidí možné vedlejší úmysly. Filmařům bylo zároveň i umožněno natáčet přímo v sídle OSN, což pomáhá realističnosti, zrovna jako bravurně zvládnutá scéna z druhé poloviny snímku v autobuse, kdy se spojí shodou okolností několik dějových linií. Omlouvám se za menší „úvahu“ a nevím, proč právě v tomto případě se mi to dostávalo do hlavy, ale při sledování uvěřitelných dialogů mezi Kidmanovou a Pennem, při práci s psychologií postav, se scénářem, s režií, střihem, kamerovými a zvukovými možnostmi, hudebními motivy atd. atd., uvědomil jsem si (POCHOPITELNĚ s přihlédnutím nejen na finanční možnosti) v jak propastné krizi je tuzemská kinematografie! Tady jsou to sice slabé 4hvězdičky, ale za tu "staromódnost" stále 4.. (07.02.2006)