Ježíši, ty víš

8/10 Po druhom zhliadnutí beriem späť výčitku prílišnej zdĺhavosti (film sa mi už zdĺhavý nezdal), ako aj rozjímanie nad tým, či sa skutočne jedná o dokument (v puritánskom slova zmysle nejedná) a odporúčam k zhliadnutiu každému, kto má tendencie (ne)riešiť svoje problémy rovnakou cestou ako postavy vo filme. (26.03.2004)

Akoby sa Seidl zľakol toho, že jeho film je až príliš satirický a tak nám na záver ponúkol spoveď ženy, pri ktorej sa jej modlitbám vôbec nečudujeme. Ježiš, ty vieš je možno najmenej diváckym Seidlovým filmom, keďže sledujeme iba prehovory postáv na kameru a nič viac. Uvedomujeme si pri nich, že spovede sa líšia vekom, ale aj mierou povrchnosti (s čím vek neraz súvisí) a jediný, koho budete skutočne ľutovať, je Ježiš. Snáď vo svojej prozreteľnosti po pozemskej smrti odišiel minimálne na Andromedu, kde doletí informácia najskôr o 2,5 milióna rokov a tak sa ešte dlho nemusí venovať žiadostiam nielen tejto vzorky ľudí. Otázne je, nakoľko ide o autentický dokument a nakoľko o hranú inscenáciu, to ale pre divácky zážitok nie je vôbec podstatné. (25.02.2024)

Vynikající dokument, který nás nechá nahlédnout do nejintimnějších záležitostí několika hluboce věřících lidí – do prostoru mezi nimi a Bohem. Výběr aktérů je až neuvěřitelný (jak dlouho je asi hledal?) a ač mi věci náboženské nic neříkají, prohlašuji film jedním z nejsilnějších dokumentů, co jsem kdy viděl. (14.01.2005)

Víra v Boha, případně v Ježíše, ke kterému zde zúčastnění hovoří, je podle mě jeden z evolučních vrcholů. Fantazie jako základ k přerodu v homo sapiens a následná víra. Víra v to, že za nás někdo, kombinovaný s něčím, vyřeší vše, co se nám nelíbí. Nezajímá mě rozdíl mezi katolíkem a křesťanem, a myslím si, že pro sledování tohoto dokumentu to ani není nutné. To, co mě ovšem velmi zajímá, je fakt, že nejsilnější politický systém všech dob byl, a vlastně stále ještě je, založen na oné víře. Staletí nadvlády člověka nad člověkem ve jménu Boha. Útlak, války, robota pro vrchnost a hromadění majetku. Lidé si holt vytvořili svého Boha, který určitě chce, aby zrovna oni byli ti nejbohatší a nejspokojenější. Učí tedy Bůh člověka k sobeckosti? Podle nároků věřících z dokumentu to tak vypadá. A co je nejhorší, zodpovědnost nechává na Ježíšovi, kterého poslal mezi jím stvořené bytosti na smrt. I přesto se lidé nepochopitelně odvažují ho o něco žádat. Jak píše Radko. Žádosti a prosby zúčastněných jsou tak nestoudně sobecké, banální a směšné, že to v divákovi musí vyvolat otázku, jak to vlastně tvůrci mysleli? Má být toto odstrašující příklad toho, na co všechno lidé Ježíše potřebují, nebo nám jich má být líto? Smysl dokumentu jsem opravdu nepochopil. Upalte mě, jak jste to dělávali stovky let před tím. Nicméně se budu obhajovat. Skutečně v tomto výběru už chyběl jen nešťastný, uplakaný klučina, který by naříkal, že k vánocům nedostal to, co si napsal. Celosvětové, nejen lidské utrpení se hlásí o slovo každý den. Zla je na světě rozhodně víc než dobra a otázka "warum..."? Která je dokumentu plná, dostává paradoxně směšný nádech. Celospolečenská mizérie se zde dostává do kontrastu s individuálními, civilizačními problémy. Tito lidé mají štěstí. Mohou zajít do kostela a použít Ježíše jako manželského poradce, právníka, psychologa, psychiatra, ale i jako sexuologa. Je to zdarma, člověku se uleví a nakonec si to stejně vyřeší dle možností, které jim nabídne prostředí, ve kterém žijí. Rozhodně ne vyšší moc. Kdybych i já v sobě cítil potřebu promlouvat k Ježíšovi, vím jistě, že v jakékoli prosbě k němu, by mi bránil přirozený stud a otázka, proč zrovna mě by měl pomoci. Nechám rozjímání i představ, neb u neskutečně nudné, statické kamery, která střídá scény jako fotky to nelze. Chvílemi opravdu nesmyslné scény (ping pong, stolní fotbal) přítomnosti či doplňujícího komentáře nějakého duchovního pracovníka se zde také nedočkáme. I proto na mě vše působilo jako skrytá kamera v kostele. Určitě jeden z nejnudněji zpracovaných dokumentů, bez jakéhokoli vyznění, který jsem kdy viděl. (16.02.2014)

Viac ako prístup veriacich k Ježišovi, film odkrýva Človeka v jeho rozmanitých hĺbkach, šírkach a intímnych zákutiach. Až zarážúca úprimnosť vyznávajúcich sa tají dych a sprítomňuje akési ovzdušie humanizmu, v ktorom sa sled monológov (so všetkou ich závažnosťou a banálnosťou) rozplýva. Film v podstate nastoľuje zopár najzávažnejších otázok a problémov, ktorými sa človek vymedzuje voči svetu... (05.05.2013)