Bu san
Good Bye, Dragon Inn
Obsahy(1)
Poslední noc před uzavřením malého kina. Mladík vběhne dovnitř, aby se v sále ukryl před deštěm. Kino se zdá prázdné a bez života. Ale přece jsou tam nějací lidé. Anebo to nejsou lidé? (oficiální text distributora)
Recenze (29)
Zlatý Lev - výběr ()
Good bye Dragon Inn - formálne i naratívne minimalistický, dušou a srdcom obsiahle veľký. Film je nádherne nostalgickou spomienkou a poctou inštitúcii tzv. "malých kín", ktoré v dnešnej dobre multiplexov pomaly, ale iste zanikajú. Pár ľudí v prítmi kinosály, staršia uvádzačka a mladý premietač ako aj hľadisko samotné - to všetko je malou vzorkou nášho súčasného sveta a odráža v ňom jeho krásu aj chyby - kino sa tak tu stáva nielen miestom, kde môžme sledovať fiktívne príbehy, ale pre nás divákov tohto filmu je to hľadisko na druhú, keď v ňom samotnom môžme nachádzať viacznačné paralely so skutočným svetom "tam vonku". Dlhé, statické zábery - kompozičné nádherné až do detailu, tak pred nami defilujú ako fotografie zo starého albumu - v ktorom môžme podľa nálady listovať a spomínať. Vytvárajú nepopísateľnú melancholickú atmosféru, ktorá u mňa pretrvala ešte dlho po skončení záverečných titulkov. ()
Svébytná lyrika tohoto tichého díla se ve vás bude nezřetelně zpřítomňovat, jako byste četli jakousi nostalgickou báseň. Báseň, která vás přenese na hodinu a půl do zapadlého taipeiského kina, téměř opuštěného, kde se potemnělými chodbami šourá zchromlá uklízečka a kde neznámý mladík marně touží po mužském dotyku. Venku prší a tak snad i vy dáte zavděk tímto ošuntělým přístřeším. Zrovna dávají slavný čínský film, hlasy postav se nesou sálem, ale jejich ozvěna jakoby už byla z jiného času. Možná i lidé, které tu potkáte, jsou jen mlčenliví duchové. Ještě při odchodu věnujete dlouhý pohled vyprázdnivšímu se sálu, aby se vám navždy vtiskl do paměti, a pak už se jen zatáhne roleta a vše se nechá opuštěno noci, jejím neonům a vzpomínkám... ()
Znepokojující duchařina, ve které není jasné ani to, zda jde o duchařinu. Napodruhé jsem si všechny ty kamenné výrazy užíval, stejně jako dialogy z promítaných filmů, které jako by nahrazují dialogy herců sedících v kině (tahle věta začne po zhlédnutí Goodbye, Dragon Inn opravdu dávat smysl). Tsaiova pocta nejen starým kinům, ale i starým mistrům. V kině se totiž sešli dva původní herci filmu Dragon Inn, Chun Shih a Tien Miao. Poslední promítaný film končí. Následuje dlouhý záběr na prázdné kino, které vyklidilo pozici multiplexové éře. "Nikdo už na filmy nechodí a nikdo si na vás nevzpomene" říká Chun Tienovi po skončení filmu. Zítra podpálím Cinestar. ()
Mnoho let po Umíněných mracích jsem se vrátil k Tsai Ming-liangovi, abych zjistil - při porovnání mého dojmu a převažujícího hodnocení ostatních - že to není pro mě. Skoro bych řekl - že jediná větší nuda než na tenhle film koukat, muselo být ho natáčet. Na filmech oceňuji umění zkratky - a tohle by jako atmosférická 20minutovka fungovalo, ale hodina navíc mě naprosto ubila. Sledovat několik minut, jak jde postava chodbou, jí nebo uklízí kinosál - zas je to ideální film např. do dopravního prostředku, můžete se chvíli dívat po okolí nebo si i zdřímnout, ale ve filmu vám nic neuteče (a to i doslova). ()
Veľmi podivný film. Zrejme bol natočený preto, aby človeka ako som ja, priviedol k nepríčetnosti. ()
V dobe, kedy už multiplexy naplno prevzali vládu nad mysľami návštevníkov kín, ma Goodbye Dragon Inn nezaujal tak, ako mohol v dobe svojho vzniku. Vtedy by to bolo zrejme za plný počet. Našťastie to u nás nie je tak tragické, pretože niektoré kamenné kiná tu ostanú "navždy", avšak aká je súčasná situácia v Taiwane, netuším. Je to síce prevažne melancholické, ale s vkladom celkom vtipného humoru. No a pred týmto filmom som si myslel, že to najhoršie, čo ma môže v kine postretnúť, sú hovoriaci diváci. Ale tie holé vyložené nohy by boli zrejme horšie. 70% ()
Škoda, že při sledování kdekoli jinde než v kině to ztrácí část efektu. A nejprapodivnější to muselo být, když to člověk viděl (ale kdoví, jestli někdy byla taková možnost...) v tom samotném kině, kde Tsai natáčel. Neustálá kombinace překvapení a přehodnocování dosavadních myšlenek. ()
No trošku zapůsobilo ale bylo to divné no nic moc radši. ()
Hodně pomalý film s krásnou atmosférou starého kina. Dlouhé, kompozičně perfektně promyšlené záběry ze statické kamery tomu hodně dávájí (Poukud jsem dobře počítal, kamera se pohla asi jen ve 3 záběrech). Barvy, zvuk všechno super. Podobný film je Tejut, akorat tam je 8 záběru, tady jich je několik desítek, a každý mě nějak vtáhnul do děje. Toto by bylo skvělé si vychutnat někde ve staré kině a ne doma v 00:30. :D 90% ()
Ďalšia filmová lahodnosť. Všetky prvky Tsaiovho rukopisu dodržané, zároveň to ale funguje ako veľmi citlivý romantický príbeh, schovaný pod nánosmi všednosti. Krásna lyrickosť obrazov, hľadania, zúfania a odhodlania v najpomalších akciách dramatického deja. Najhoršie na tom je, že čím viacej Tsaiových filmov pozriem, tým mi dochádzajú slová ako ich opísať, alebo povzniesť. Kritizovať, zase raz nemám čo. ()
Melancholicko nostalgická clivota za nenávratnou etapou existencie jednosálových kín. Vitajte v Taipeii. V obrovskom kine. Tsai Ming-liang nám urobí ochotného sprievodcu cez záverečnú fázu života tohto starého kina. Posledných deväťdesiat minút pred jeho uzavretím, posledná noc pred pohltením a nasiaknutím Východu zničujúcou západnou kultúrou, prinášajúcou so sebou éru multiplexov. Nenápadné herectvo všetkých zúčastnených tvorí spoločne s takmer nehybnou kamerou kontemplatívne rozjímanie a smútok za zlatými časmi. Okresané dialógy až na samú dreň prezrádzajúce len to najpodstatnejšie, majú spoločne s minimom strihu a prázdnymi zábermi tendenciu pomalého vpíjania sa do hlavy publika, ktorého podiel na spoluutváraní príbehu je nemalý. Na rozdiel napríklad od "Chuti melónov" sa Tsai v "Good Bye, Dragon Inn" drží bližšie pri pevnej zemi a žánrovú hranicu má vopred jasne stanovenú a vymedzenú. "Dragon Inn", prelomový Kingov film, premietaný ako posledný v programe pred nezvratným rozkladom starého kina a zároveň symbolizujúci zármutok za koncom dávnej pred-digitálnej nemultiplexovej éry. Chun Shih a Tien Miao (obaja hrali aj v pôvodnom "Dragon Inn") predstavujúci samých seba, ktorých dialóg hovorí za viac než tisíc slov: "Nikto už na filmy nechodí a nikto si na vás nespomenie" (vraví Chun Tienovi). "Good Bye, Dragon Inn" vnímam ako reprezentatívnu vzorku ázijského minimalizmu na strane jednej, i ako finálne štádium konca jednosálovej kinokapitoly, po ktorej zostali len vyprázdnené priestory určené k nekonečnému blúdeniu a nachádzaniu dávno strateného. Dvere sa zavrú a sála sa zaplní tichom, ktoré už nebude ničím a nikým prehlušené. Nikdy. 95% ()
Ming-liang Tsai a jeho opäť statický. Má to ako všetky jeho filmy pomalí rukopis ktorý mi zatiaľ sadol iba pri Rebels of the Neon God. A po pravde ešte tu. Good Bye, Dragon Inn nemá nejako pevne stanovený príbeh, preto to nemusí každému sadnúť, skôr to zachytáva atmosféru starého kina ktoré prehráva boj s globalizáciou a digitalizáciou. Počas celého filmu sledujeme v kine hŕstku divákov ako sledujú Taiwanskú klasiku z roku 1967 Dragon Inn, ešte k tomu znudeného premietača a jednu postihnutú upratovačku. Zaujímavé je, že medzi návštevníkmi kina sú aj dve postavy so sledovaného filmu Dragon inn. a to, zostarnutý Chun Shih a Tien Miao. Od režiséra to bolo milé gesto, ktoré dodalo ešte väčšie čaro. Tak či onak. Pomalé tempo mi tu sadlo, atmosféra parádna.jeden z najlepších filmov tohto režiséra. ()
Neříkám, že mi nějak extra vadí dlouhé statické záběry, vždyť například takový Stalker je jich plný a přesto je to výtečný film (a to je dvakrát delší než Dragon Inn). Ale pokud člověk není ve správném rozpoložení a na takové scény není připravený, pak mu může tříminutový záběr na močení případně čtyřminutové pojídání buráků snadno přivodit zástavu srdce. Zkuste se na to podívat za deset minut s rychloposuvem, pak se možná i pobavíte. ()
Goodbye Dragon Inn má potenciál být dost zajímavým filmem, který lyricky vypráví o posledním večeru jednoho kina, ale ne vždycky to funguje, jak by mělo. Třeba to samotné finále, nějakých 15 minut do konce, to funguje dost dobře a má to takovou nostalgickou atmosféru (ale ty jo, tohle je v Tchaj-wanu malý kino? u nás je ještě mnohem menší, tady mají třeba záchod snad se deseti mušlemi a u nás je jich snad tři nebo čtyři), avšak někdy je to jenom prodlužování čehosi nezajímavého. Neustále chození majitelky (?) po trouchnivějícím kině fakt zajímavé není, to samé platí o tom snad čtyřminutovém chcaní na záchodech, nebo jak dlouho to trvalo. Nedivím se, že Ming-liang Tsai točí v dlouhých záběrech, přece jenom, on taky natočil nejmíň dva filmy o hrozně pomalu chodících mniších, ale někdy to není ono. Avšak, z Goodbye Dragon Inn si nějaké pocity odnáším, takže to prázdné nebylo ani náhodou. Vsuvka s dialogem (snad jediný, za celý film) o tom, že v SPOILER kině straší KONEC SPOILERU tomu taky nějaké grády dodala, škoda jen, že se to moc nerozvíjelo, dalo by se s tím pracovat fakt dobře. 3* ()
Ve své všeříkajícnosti zcela nicneříkající. ()
Pekelne minimalisticka podivana, ktera sice ma jakousi auru a ducha atmosfery stareho kina... Po obsahove strance je ale chudy jako bangladezsky student. Mozna, pokud bych byl "intelektualne naladen" a videl film na nejakem filmovem festivalu v malem kine, budu hodnotit lepe. Takhle doma, na gauci me to ovsem neoslovilo. ()
Oceňuju originalitu, chápu inteliktuální zápal diváctva, ale prostě nuda, která se projevila v tom, že jsem 80 min filmu viděl na třikrát (domácí produkce), to by se asi satávat nemělo (a že něco vydržim)..... ()
Nemůžu filmu upřít zajímavé téma a svéráznou poetiku, ale absolutně se mi netrefil do nálady. Jsem totálně vyčerpaná a po padesáti minutách sahám k rychloposuvu - evidentně nejsem jediná, koho to napadlo. Ale! Zaujal mě film, který běží na plátně. A ten je skvělý a zábavný, ale to už je o něčem jiném... ()
Goodbye Dragon Inn je specifický film, který sice postrádá nějaký "klasický" děj, ale o to více se zaměřuje na jednotlivé scény a atmosféru starého kina. Tohle je nádherná pocta starým filmům a kinům, které bychom v dnešní době těžko hledali, ale o to víc si u tohoto filmu vzpomeneme, jaké to dříve bylo. Není tu nouze o poměrně dost úsměvných scén, které jsou spojeny s neustálým "cestováním" jednotlivých protagonistů po sále, ale i v zákulisí kina, kdy scéna z pánských záchodků je k popukání. Závěr filmu se závěrečným songem je jen už pověstná třešnička. Vyjímečný film a také vyjímečné hodnocení. ()