The Uninvited Guest
Obsahy(1)
Satira Studia FAMU. Mladý manželský pár je vyrušen z milostného laškování netrpělivým bušením na dveře. Manžel otevře, do ložnice vpadne hromotluk v placaté čepici a vatovaném kabátě s velkým kufrem v ruce. Ihned se v bytě chová jako doma... Film vznikl v roce 1969 jako ročníkové cvičení Vlastimila Venclíka na katedře režie FAMU. Scénář napsal autor o dva roky dříve. Film byl pochopen jako otevřený útok proti tehdejšímu režimu a zabaven StB. Vlastimil Venclík byl vyloučen z FAMU. Absolvoval až v roce 1990. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (57)
"Žánr" podobenství byl živnou půdou českého filmu šedesátých let a reprezentuje typ snímků, který se bohužel z pozdější kinematografie téměř vytratil (že mu normalizace nepřála, je pochopitelné - a nikoli náhodou se ho nepříliš úspěšně pokoušeli v devadesátých letech křísit právě představitelé nové vlny jako Chytilová nebo Němec). Přitom škála projevů podobenství se pohybovala v poměrně širokém rozpětí od jemných náznaků ("zatuhlost" v Passerové Intimním osvětlení, metafora hasičského bálu v Hoří, má panenko), přes poměrně komplikované alegorie (pro mě vůbec nepřekonatelné O slavnosti a hostech) a avantgardní bizarnosti (žroutství Sedmikrásek) až po poměrně frapantní, sevřené výpovědi o dané době (Juráčkova Postava k podpírání či Švankmajerova Zahrada). Nezvaný host představuje pomyslné vyvrcholení těchto tendencí, které už snad ani nemůže hovořit jasněji: do soukromí bytu jednoho páru se nedovoleně vetře cizinec, jehož úkolem je dohlížet a podávat hlášení na neidentifikované "ústředí". Oba partneři jeho přítomnost nejprve odmítají, ale záhy si na přítomnost dohledu zvyknou a na ústředí posléze volají i sami, protože si uvědomí, že "mohli skončit daleko hůř". Samotný princip výměny svobody za pohodlí iluze zachování běžného života je velmi prozíravou metaforou pro nastupující normalizaci. Natolik prozíravou, že je jasné, proč nemohl nadějný Venclík dále točit. Filmařsky Nezvaný host celkem odpovídá studentskému snímku (úvodní dialogy prozrazují určitou nezkušenost), ale těžiště snímku je jinde, jak jsem shrnul výše, proto si dovolím hodnocení malinko nadsadit. ()
Socialistická metoda cukru a biče. Vtipné a sžíravé zároveň, tleskám za výborný nápad. Vadily mi akorát ty rozptylující záběry zpříma (z očí do "očí"). Možno zhlédnout zde: http://www.youtube.com/watch?v=UpglQTIjoG8 ()
Zvláštní, taková nevinná jednoduchá anekdotka, které by si v dnešní době ani nikdo nevšiml, byla jen díky tomu, že byla natočena po srpnu 68, zakázána a každý v tom i dnes vidí buhvíjaké podobenství. Přitom, kdyby toto natočil někdo dnes, stěží by si toho někdo všiml. Přitom jde fakticky jen o malou, drobnou grotesku, která mě ale už po deseti minutách přišla vyčerpaná a né moc vtipná, tak nevím, asi odmítám připustit, že jde o něco významného, a vidím v tom pouze lehké, školní cvičení, na které jsem se skoro nevydržel dívat. ()
Ve své době neuvěřitelně odvážný film, po němž následoval exemplární příklad politického umlčení jednoho talentu... ()
To teda čumim, takový nápad. Dokonalých 22 minut. Hlavně netykat. ()
4* Na rozdíl od mnohých jiných tenhle film musel jít do trezoru, protože ta alegorie je znát na každém kousku a režisér musel tušit, že s ním budou problémy. Za tu odvahu by si plný počet hvězd zasloužil, ale ten studentský rukopis je znát. Docela by mě zajímalo, zda se vůbec stihl ještě odvysílat, ale to nejspíš až po revoluci. Přesto je to krásný důkaz doby minulé a nevím, zda by ho dnešní mládež ještě pochopila. Tenhle satirický středometrážní snímek si můžete přehrát a vychutnat poctivý absurdní příběh. Doporučuji. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 0 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Brutálně aktuální. - Tehdy a teď o tom, jak naivně sami sebe přesvědčujeme, že jinde je přeci hůř než u nás. Tehdy jsme měli doma nacpanou všude přítomnou zvrhlou ideologii, teď oligarchii kombinovanou s pseudosociálním státem, privatizací práva a chemikáliemi místo potravin. Máme to doma, máme to pod kůží, ale bříška jsou zas tak pěkně plná, že? Hlavně spolupracovat. ()
bič bič bič cukr bič cukr CUKR BIČ BIČ BIČ CUKR, ale radši netykat! ()
Vy máte také svého? Než čímkoli jiným, je film zajímavý dvěma okolnostmi. První je předvídavost autora scénáře. Nebo intuice či náhoda. Každopádně mrazivá. Druhá je doba vzniku cvičení. Studenti byli hybateli naší moderní historie. Stojí za připomínání také kvůli osudu autora. Jinak je to opravdu takové syrové, nevyzrálé, studentské. ()
Ezopova bajka, která má jako všechny bajky smysl a dopad jedině, když posluchač (divák) ví, na co bajka naráží, co zesměšňuje a co převádí do metaforické podoby. I v tomto případě dost nelogický příběh obsazení jednoho paneláku i konkrétně jednoho bytu nevítaným "hostem", se stane logickým jedině když se spojí s okupací Československa v roce 1968. Invazi sice provedla vojska pěti socialistických zemí Varšavské smlouvy, oprávněně se však tento vpád přičítá Rusku a Rusům pro jejich hlavní roli a účast v tzv. operaci "Dunaj". Takto zasvěcený divák pak již jednoduše spojí panelák s Československem a "hosta" s ruským vojákem. Stejně jako v anekdotách o národech autor filmu hyperbolizoval jednotlivé rysy okupanta, až vznikla snadno identifikovatelná postava typického Rusa. Je to tedy větší zcela nekultivovaný, nenáročný, spíše primitivní chlap s lupy ve vlasech a nezbytnou lahví vodky, který nevyleze z holinek a má na ruce dvoje hodinky (ta móda se táhne ještě z druhé světové války – viz slavný případ vyretušování druhých hodinek vojákovi, který vztyčil sovětskou vlajku nad Berlínem – bod 11, http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotomanipulace ). Krátce řečeno s Rusem je vše jasné. Máme tu však i druhou stranu, která v obecném smyslu představuje proces normalizace a lidskou přizpůsobivost v podmínkách nevyhnutelné přesily. Film mi připomněl povídku "Druhá invaze Marťanů" z antologie "Pozemšťané a mimozemšťané", ve které Strugačtí ve sci-fi kulisách a s neobyčejně lehkým humorem popsali proces normalizace, a to ještě v roce 1967. Invaze Marťanů jim tu posloužila pouze jako pozadí pro vykreslení psychologie přizpůsobivosti, kdy se lidé postupně nejen smiřují s tím, co nejsou schopni nebo ochotni změnit, ale dokonce časem nacházejí i určité plusy v situaci, ve které se ocitli, ba co více, začnou se v ní zabydlovat a těžit z ní. Člověk je zkrátka nejpřizpůsobivější bytost, která přežije totalitu i anarchii, což je samozřejmě dobře, mínusem však je, že přežití za každou cenu lidem ovlivňuje nebo rovnou kazí charakter, stejně jako pocit přesily a beztrestnosti. ()
Coby satira na srpnovou okupaci Československa se film míjí účelem. Problém osobně vidím v přítomné poetice Nové vlny, známé tím, že se nezabývá problémy příliš do hloubky - zde to v praxi znamená, že vidíme "okupaci" jednoho panelového domu a zaměření na konkrétní obyvatele, i přes pár dobrých myšlenek je to ale všechno a jinak ve většině času sleduji pásmo dialogů prázdného charakteru, ze kterých ani není znát ten v komentářích toliko proklamovaný podtext. Mimochodem, nabízí se otázka - má vůbec význam se satirisací 21.srpna zabývat? Venclík jednak napsal scénář rok před onou nešťastnou událostí a hlavně sám popřel jakoukoli souvislost. Nemluvě o tom, že všechny generace schvalovatelů (některé méně, některé více) posouvaly významy různých filmů až do stratosférického absurdna. 60% ()
Dle slov Vlastimila Venclíka nešlo o žádnou provokaci režimu.. Příběh byl napsán ještě před srpnovými událostmi.. Bohužel tento filmeček nakonec ukončil Venclíkovu kariéru u filmu, byl vyhozen z FAMU a už si nikdy neškrtl.. ()
Nezapomenutelné... Film se dochoval jen díky tomu, že byl v archivu StB jako doličný předmět. ()
Jediný výhrady mám k (ne)herectví Ivy Šaškový (Landovský to ale naprosto vynahrazuje) a k trochu přehnanýmu poslednímu záběru, ale jinak je to dvacetiminutovej skvost, kterej mi naprosto vyrazil dech. Ten nápad s nezvanejma hostama, který přijdou do každýho jednoho bytu, jen tak - bez avíza, bez vysvětlení, bez důvodu..., ten je parádní; naštěstí to ale nezůstane "jen" u nápadu a začne se rozvíjet parádní psychologický komorní drama, kdy se z uzurpátora stane vlastně ten "hodnej", protože ono by to taky všechno mohlo bejt ještě horší, takže buďme rádi za to, co máme, a radši už moc nepřemejšlejme, jak jsme k tomu vlastně přišli. Ta úvaha je skvěle zpracovaná a využitá, jde až na dřeň a já upřímně řečeno nechápu, kde v sobě tohleto všechno vzal zhruba pětadvacetiletej Venclík. Zaplatil za to kariérou, nervama a kdo ví čim ještě, ale myslim si, že za tenhle klenot to snad i stálo. ()
chtělo by se říct "blbůstka"...ale v té minimalističnosti je to vlastně geniální...parádní překlopení metafory totalitní moci do jednoduchého rámce všedního života...vtipný jsou na tom především ty posuny v chování lidí, kteří přijali nastálou situaci a přizpůsobili podle ní svůj hodnotový systém...viz. hrdost na to, že náš hlídač je narozdíl od sousedního hrozně hodný...viz. manželova přiblblá hrdost, že může sám na sebe telefonicky podat hlášení...a není potřeba to vnímat vyloženě jako otisk vpádu sovětských vojsk...funguje to i na obecnější úrovni...a není to jen kafkovsky existenciální, ale i havlovsky absurdní ( vyprázděnost opakovaných frází) a formanovsky komické ( harmonikový leitmotiv)... ()
Podobenstvo jak sviňa. Jednoduché a priame, aby pochopil aj nechápavý. Až sa mi zdá zázrak, že autor zostal na slobode. Film na výročie pádu cenzúry ako stvorený. –––– Když mne sem poslali, tak tady musím být. Budu jako váš přítel nebo bratr. –––– Soused si stĕžoval na toho svýho. Ani nevíš, co máme. Ten zkusí, ne my. –––– Nezapomeňte na hlášení! Dnes to zkusím já. Můžu? ()
Tak jako alegorie na vpád spojeneckých vojsk je to asi dobrý nápad, ale sám o sobě ten filmík nedává moc smysl a ta zápletka je strašně absurdní. Snímek tak působí hrozně prvoplánovitě ()
Jako studentský film v pohodě, jen se moc nepovedlo uřídit herce. ()
Ve dvaceti minutách školního cvičení shrnuto: Člověk zvykne na vše. Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř. ()
Metafora na sovětskou invazi a následnou okupaci. Na onu dobu hodně odvážné! ()