Šinel

Poviedka "Plášť" je jednou zo šiestich "Petrohradských poviedok" od Gogola, kde sa autor zameriava na zobrazenie mestského prostredia a postavičiek žijúcich v ňom. V tejto poviedke ide o kritiku pomerov, ktoré musí znášať bezvýznamný pracujúci človiečik. Režisérske duo postavilo svoj snímok na rozmanitosti záberov, používajú veľké detaily aj celky. V rozprávaní však idú na hranu, hlavne prvá polovica filmu je rozvláčna a to som videl 64 minútovú verziu. Prvý komentár. (02.02.2015)

G. Kozincev dokázal v průběhu celé své kariéry točit velmi kvalitní filmy a je nutno podotknout, že dokázal točit kvalitně i v rámci různých stylů v dějinách evropské kinematografie. V "Šinelu" jsme svědky Kozincevova/ Traubergova osobitého recipování prvků německého expresionismu: vskutku, zimní Petrohrad pod příkrovem noci, v níž se ve světle plynových lamp plazí dlouhé stíny zločinců a úředníčků připomínají jistého Murnauova upíra, k nadpřirozenosti německých klasik má blízko i sám mysteriózně "surrealistický" příběh (je to přeci Gogol o ruském úřednictvu ...) o světě byrokracie, jenž je normálnímu člověku snad ještě vzdálenější než ten nejmagičtější svět příslušných německých klasik. A je s podivem, že už v r. 1929 natočí to samé režisérské duo "Nový Babylon", který se bude vyznačovat kvalitní (i když ne na úrovni těch nejlepších) recepcí prvků montážní školy svých krajanů, v němž, na rozdíl od Šinelu, výrazná stylizace, sevřený malý fikční svět a hra s kamerou ustoupí hře se střihem a velkým, režisérsky náročným scénám s politicko-historickou motivací. A netřeba připomínat, že Kozincev skončí svoji kariéru jako mistr těch nejvěrnějších a nejrealističtějších filmových přepisů klasických shakespearovských dramat. (05.10.2015)

Povídka sama o sobě není nijak výrazná a její průběh je celkem odhadnutelný, ale to provedení připomínající filmy německého expresionismu a avantgardní divadlo je skvělé. Už dlouho jsem něco takového neviděla, tady je totiž vše promyšleno do detailu a výsledek je opravdu nadčasový. (08.04.2023)