poster

Tichý Don I.

  • Sovětský svaz

    Tikhij Don

  • Sovětský svaz

    Tikhiy Don

    (Sovětský svaz)
  • Sovětský svaz

    Тихий Дон

    (Sovětský svaz)
  • slovenský

    Tichý Don I.

  • anglický

    And Quiet Flows the Don

Drama / Válečný

Sovětský svaz, 1957, 107 min

Předloha:

Michail Šolochov (kniha)

Scénář:

Sergej Gerasimov
  • Marek1991
    *****

    Časy v ktorých sa prešlo ku Chruščovovi od Stalina sa ešte za veľmi slobodné považovať nemohli, napríklad v Maďarsku by o tom vedeli rozprávať, no isté uvoľnenie tu bolo, čo umožnilo vznik aj tomuto dielu. Je to krásne dielo, čo sa týka zobrazenia medziľudských vzťahov vo svojej dobe, čo sa týka zmeny režimu v pokračovaniach a určitých povinností a tradícií, ktoré vtedy boli, v podstate života roľníkov ako takého, často krutého, ťažkého, no ktorý vedela čistá láska a úprimné priateľstvo zlepšiť. Film je celkom pestrý a som rád, že sa jedná o celkom podarené farebné dielo. Hudobne je to ako z nejakej antickej tragédie, herecké výkony podľa mňa dosť neohrabané, naivné, ale v skutočnosti sa ľudia tak často správali a mnohí aj správajú, takže idealizovať si to by bol nezmysel aj keď na druhú stranu aj toto malo svoje čaro. Vojnu podľa mňa len načrtli, tá je hlavne v druhom diely. Ono je to skoro ako Vojna a mier, akurát prvý diel je mier, druhý je vojna a tretí je mix. Príbeh sa mi zapáčil až na druhé pozretie, vďaka čomu si veľmi vážim ako Šolochova, tak aj Gerasimova a ľudí, čo a na tom podieľali.(4.12.2013)

  • VPoledne
    *****

    Můj oblíbený film, a popravdě se divím, že mohl takový být v padesátých letech v Sovětském svazu natočen. Ostatní sovětské velkofilmy o revoluci a období graždanské vojny (například Dauria) mají jasnou dějovou linku: hlavní postava je nejprve reakcionářem, odpůrcem nových ”pořádků“. Posléze však „procitne“ a přidává se k revoluci. Takové poučující a probolševické vyznění mě popouzí. Tichý Don je jiný. Grigorij Melechov ze začátku proti rudým bojuje, pak se dostane do Petrohradu, kde se i on třídně uvědomí a přidá se k nim. Když ale později vidí, jaká jsou rudí pakáž a o co jim doopravdy jde, opět proti nim pozvedne svou šašku. Nakonec už v této bratrovražedné válce nic není jednoznačné. Film dobře ilustruje to, jak socialistické ideály dovedou otrávit smýšlení běžných lidí. Ti totiž nemají ani dostatek zkušeností, ani myšlenkovou úroveň, aby je mohli kriticky zhodnotit. Začnou si například myslet, že by si mohli sami vládnout, a to vyústí jen v naprostý bordel. Teprve skrze tvrdé zkušenosti zjišťují, že svět nefunguje tak, jak si to ve svém socialistickém poblouznění malovali.(12.6.2015)

  • sportovec
    *****

    Soudě podle vlivu i kvality vlastní autorské tvorby patřil Sergěj Gerasimov, mj. učitel otce a dcery, Sergěje a Natálie Bondarčukových, ke špičkovým a normotvorným osobnostem sovětskoruské kinematografie hraného filmu. Gerasimovova – a pochopitelně i Šolochovova literární předloha - rozměrná kozácká sága, jakoby zdálky inspirovaná podobnými filmovými plátny Ejzenštejnovými či Olivierovými, však naznačuje cosi jiného: značný odstup od oficiálního podání sovětskoruské historie vztahujícího se k pohnutým dějinám tragické občanské války na území jižního Ruska. Kozácké kraje, které se historicky zformovaly nejpozději na přelomu XVI. a XVII. století v hraničních oblastech jihovýchodního polskolitevského soustátí, sílícího moskevského ruského carství a krymského chanátu, si i po ovládnutí této rozsáhlé oblasti petrohradským carstvím během vlády Jekatěriny II. Veliké (1762-1796) podržely až do konce vlády romanovovské dynastie osobitý ráz, který ještě posílila krátká stolypinská éra (1906-1911) do zárodečné podoby osobitého ruského farmářství. Jen tak lze pochopit a docítit kontext rozporuplné tragické lásky Grigorije Melichova a krásné Axiňji, skvěle ztělesněné tehdy začínající Jelenou Bystrickou. Počáteční idyla posledních předválečných měsíců carského Ruska postupně graduje přes dramatické děje první světové války, obě ruské revoluce roku 1917 až do krvavé občanské války, během níž se na jihoruské scéně střídají nejrůznější politické garnitury rudého i bílého hnutí. To všecko Gerasimov pro někoho s až přílišnou pokorou před monumentální literární předlohou Michaila Šolochova, ruského spisovatele s kozáckými kořeny, převádí důsledně a zdařile do filmové podoby. Závěr trilogie, kdy se zničený, zesláblý, vyčerpaný Melichov, který se vrací do rodné vsi, aby našel poslední naději svého života v malém synkovi, je s vědomím toho, co mělo následovat ve třicátých až padesátých letech minulého století, snad ještě tragičtější než vlastní obsah epopeje. Poznání, že ani v době vrcholících ždanovovských deformací ruské kultury neztratilo umění největší evropské země zcela kontakt se svými světově proslulými předchůdci, je povzbudivé i dnes, půlstoletí poté.(8.11.2010)

  • tahit
    ****

    Filmová adaptace románu Tichý Don přenesená na stříbrné plátno je vizuálně povedená. Režisér Gerasimov si vybral tehdy do filmu neokoukané pěkné herecké tváře, které působí přesvědčivě. K této kvalitě dodám, že po stránce obrazové jsou nepominutelné záběry na zádumčivou řeku Don, které dodávají příběhu neopakovatelnost. Stylovost prostředí zejména v první části a třetí části má také svojí poetiku. Nutno podotknout, že rozvíjející dějová linie se snaží o výpověď atmosféry z té doby, takže jsem neměl pocit v rámci děje, že jsem sledoval vyloženou agitku bolševismu, protože se ukazuje hrůznost smrti na obou stranách. Přes všechna tato pozitiva si myslím, že i když jde o román, který možná vymyslel život, tak už nestrhne takovou pozornost diváků jak kdysi. Takže pro českou distribuci DVD nepředstavuje asi žádný velký kasovní úspěch, má ale svou poznávací hodnotu v poznání z jedné z mnoha tváří dějin ruské revoluce.(10.10.2010)

  • radektejkal
    ****

    Na druhou filmovou verzi Tichého Donu bych se chtěl podívat zase z jiného úhlu. Události, které Šolochov popisuje a Gerasimov (skoro po padesáti letech) zobrazuje, se udály před sto lety. A jak se svět od té doby - zvláště v oblasti lidských citů a vášní - změnil! (U nás to nebylo zásadně jiné.) Jak jsou nám tyto příběhy vzdálené, ale přitom stále nějak lákavé! Jak všechno bylo horké (Gríša sice vyčítá Natálii, že není studená ani teplá - jako měsíc), ale mýlí se. Veškeré prožívané emoce jsou tak silné, až nás děsí (připomínám např, scénu, v níž se Grigorij, poté co upustil Axiňu, vrací do rodného domu, kde ho vítá Natálie) . Tím je ovšem nechci vyzdvihovat, dávám přednost asketičtějšímu přístupu k životu před romantickým. Ale nic naplat, kde není dole, není ani nahoře. Další díly už mají trochu jiný náboj a jejich hodnocení vyžaduje jiný přístup. Pozn. 1:: tahit**** píše o zádumčivé řece Don. Nevím, zda je zádumčivá (i když už jsem u ni byl), ale nejspíš je příčinou toho všeho. Pozn. 2: Pohrobek píše, že to "za Šolochovem kulhá na obě nohy", ale tak je tomu vždycky, tohle je Gerasimovo vcítění se do Šolochova. Naše vcítění se do Šolochova a Gerasimova jde také jinými cestami.(1.4.2015)

  • - V roku 1974 bola vykonaná obnova pôvodného ruského filmu pre jeho zachovanie. (Marek1991)

  • - Na adaptaci jednoho z ústředních děl sovětské literatury oceněného roku 1965 Nobelovou cenou si Gerasimov myslel už od 30. let. Šolochovova nejednoznačná interpretace povinně adorované revoluce ale nebyla látkou, na kterou by dosáhl začínající režisér a kromě toho se v atmosféře Velkého teroru nabízela i řada méně konfrontačních námětů. Svůj sen si však režisér splnil krátce po Stalinově smrti. V duchu své předchozí tvorby se soustředil zejména na psychologicky důsledně propracovaný portrét hrdinů, které jako obyčejně obsadil začínajícími herci a odstartoval tak jejich hvězdnou kariéru. (progulkina)

  • - Reálni donskí kozáci boli komparz. (Marek1991)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace