poster

Tichý Don I.

  • Sovětský svaz

    Tikhij Don

  • Sovětský svaz

    Tikhiy Don

    (Sovětský svaz)
  • Sovětský svaz

    Тихий Дон

    (Sovětský svaz)
  • slovenský

    Tichý Don I.

  • anglický

    And Quiet Flows the Don

Drama / Válečný

Sovětský svaz, 1957, 107 min

  • Flego
    *****

    Sergej Gerasimov vždy túžil sfilmovať nesmrteľné epické dielo Michaila Šolochova a podarilo sa mu to až po Stalinovej smrti, keď sa trochu uvoľnila spoločenská klíma. Štvordielnu románovú epopej zhutnil do troch filmov a napriek rozsiahleho materiálu sa u podarilo vytvoriť konzistentnú podobu hodnú diváckeho záujmu. Dlho som chcel vidieť tieto snímky, lebo otvoreným spôsobom rozprávali o osudoch ľudí „z druhej strany“, to znamená o bielogvardejcoch... Dej prvého príbehu je zasadený do polí a stepí povodia rieky Don a na osudoch mladého Grigorija Melechova ( Pyotr Glebov ) spoznávame neľahký život kozákov zasiahnutých dejinnými udalosťami v predrevolučnom Rusku. Jeho horúci vzťah k Aksinji je narušený povinnosťou vziať si Natáliu... Režisér dáva do popredia práve osobné vzťahy protagonistov, ktorým spoločenské udalosti kladú veľké skúšky, a tým je príbeh oveľa ľudskejší, než na aké sme zvyknutí pri sovietskej tvorbe.(29.3.2013)

  • italka63
    ****

    Můj tatínek vždycky významně poklepal na velmi tlustou knihu ve světle zeleném obalu a vážně řekl- tohle si přečti... Znáte to, když vám rodič něco radí. Asi čtyři roky jsem se tvářila, že ho nevnímám. Ale jednoho dne jsem knihu otevřela.. Takhle prostě život v Rusku šel, někdy smetl všechno co mu stálo v cestě, někdy něco málo dal. Pro čistou lásku moc místa nebylo. Buď si Šolochova přečtěte, nebo si pusťte tuhletu trilogii. Jedno vím jistě - nebudete litovat.(26.8.2014)

  • tahit
    *****

    Brilantní zážitek, který dokážu plně vychutnat až po druhém shlédnutí. Filmová adaptace románu Tichý Don přenesená na stříbrné plátno je opravdu vizuálně povedená. Režisér Gerasimov si vybral tehdy do filmu neokoukané pěkné herecké tváře, které působí přesvědčivě. K této kvalitě dodám, že po stránce obrazové jsou nepominutelné záběry na zádumčivou řeku Don, které dodávají příběhu neopakovatelnost. Stylovost prostředí zejména v první části a třetí části má také svojí poetiku. Nutno podotknout, že rozvíjející dějová linie se snaží o výpověď atmosféry z té doby, takže jsem neměl pocit v rámci děje, že jsem sledoval vyloženou agitku bolševismu, protože se ukazuje hrůznost smrti na obou stranách. Přes všechna tato pozitiva si myslím, že i když jde o román, který možná vymyslel život, tak už nestrhne takovou pozornost diváků jak kdysi. Takže pro českou distribuci DVD nepředstavuje asi žádný velký kasovní úspěch, má ale svou poznávací hodnotu v poznání z jedné z mnoha tváří dějin ruské revoluce.(30.10.2017)

  • radektejkal
    ****

    Na druhou filmovou verzi Tichého Donu bych se chtěl podívat zase z jiného úhlu. Události, které Šolochov popisuje a Gerasimov (skoro po padesáti letech) zobrazuje, se udály před sto lety. A jak se svět od té doby - zvláště v oblasti lidských citů a vášní - změnil! (U nás to nebylo zásadně jiné.) Jak jsou nám tyto příběhy vzdálené, ale přitom stále nějak lákavé! Jak všechno bylo horké (Gríša sice vyčítá Natálii, že není studená ani teplá - jako měsíc), ale mýlí se. Veškeré prožívané emoce jsou tak silné, až nás děsí (připomínám např, scénu, v níž se Grigorij, poté co upustil Axiňu, vrací do rodného domu, kde ho vítá Natálie) . Tím je ovšem nechci vyzdvihovat, dávám přednost asketičtějšímu přístupu k životu před romantickým. Ale nic naplat, kde není dole, není ani nahoře. Další díly už mají trochu jiný náboj a jejich hodnocení vyžaduje jiný přístup. Pozn. 1:: tahit**** píše o zádumčivé řece Don. Nevím, zda je zádumčivá (i když už jsem u ni byl), ale nejspíš je příčinou toho všeho. Pozn. 2: Pohrobek píše, že to "za Šolochovem kulhá na obě nohy", ale tak je tomu vždycky, tohle je Gerasimovo vcítění se do Šolochova. Naše vcítění se do Šolochova a Gerasimova jde také jinými cestami.(1.4.2015)

  • sportovec
    *****

    Soudě podle vlivu i kvality vlastní autorské tvorby patřil Sergěj Gerasimov, mj. učitel otce a dcery, Sergěje a Natálie Bondarčukových, ke špičkovým a normotvorným osobnostem sovětskoruské kinematografie hraného filmu. Gerasimovova – a pochopitelně i Šolochovova literární předloha - rozměrná kozácká sága, jakoby zdálky inspirovaná podobnými filmovými plátny Ejzenštejnovými či Olivierovými, však naznačuje cosi jiného: značný odstup od oficiálního podání sovětskoruské historie vztahujícího se k pohnutým dějinám tragické občanské války na území jižního Ruska. Kozácké kraje, které se historicky zformovaly nejpozději na přelomu XVI. a XVII. století v hraničních oblastech jihovýchodního polskolitevského soustátí, sílícího moskevského ruského carství a krymského chanátu, si i po ovládnutí této rozsáhlé oblasti petrohradským carstvím během vlády Jekatěriny II. Veliké (1762-1796) podržely až do konce vlády romanovovské dynastie osobitý ráz, který ještě posílila krátká stolypinská éra (1906-1911) do zárodečné podoby osobitého ruského farmářství. Jen tak lze pochopit a docítit kontext rozporuplné tragické lásky Grigorije Melichova a krásné Axiňji, skvěle ztělesněné tehdy začínající Jelenou Bystrickou. Počáteční idyla posledních předválečných měsíců carského Ruska postupně graduje přes dramatické děje první světové války, obě ruské revoluce roku 1917 až do krvavé občanské války, během níž se na jihoruské scéně střídají nejrůznější politické garnitury rudého i bílého hnutí. To všecko Gerasimov pro někoho s až přílišnou pokorou před monumentální literární předlohou Michaila Šolochova, ruského spisovatele s kozáckými kořeny, převádí důsledně a zdařile do filmové podoby. Závěr trilogie, kdy se zničený, zesláblý, vyčerpaný Melichov, který se vrací do rodné vsi, aby našel poslední naději svého života v malém synkovi, je s vědomím toho, co mělo následovat ve třicátých až padesátých letech minulého století, snad ještě tragičtější než vlastní obsah epopeje. Poznání, že ani v době vrcholících ždanovovských deformací ruské kultury neztratilo umění největší evropské země zcela kontakt se svými světově proslulými předchůdci, je povzbudivé i dnes, půlstoletí poté.(8.11.2010)

  • - Pôvodný ruský film je 340 minút dlhý, do medzinárodnej distribúcie bola jeho dĺžka znížená na 107 minút. (Marek1991)

  • - Reálni donskí kozáci boli komparz. (Marek1991)

  • - Na adaptaci jednoho z ústředních děl sovětské literatury oceněného roku 1965 Nobelovou cenou si Gerasimov myslel už od 30. let. Šolochovova nejednoznačná interpretace povinně adorované revoluce ale nebyla látkou, na kterou by dosáhl začínající režisér a kromě toho se v atmosféře Velkého teroru nabízela i řada méně konfrontačních námětů. Svůj sen si však režisér splnil krátce po Stalinově smrti. V duchu své předchozí tvorby se soustředil zejména na psychologicky důsledně propracovaný portrét hrdinů, které jako obyčejně obsadil začínajícími herci a odstartoval tak jejich hvězdnou kariéru. (progulkina)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace