Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Britský filmový přepis slavné divadelní hry o názorovém střetu dvou velkých osobností francouzské historie. Píše se 13. červenec 1808 a v charentonském ústavu pro choromyslné se schází početné, vzácné obecenstvo, aby zhlédlo mimořádně zajímavou produkci. Markýz de Sade, jeden z chovanců, napsal a režijně se zdejšími pacienty připravil hru o události, k níž došlo právě před patnácti lety. Hru o zavraždění Jeana-Paula Marata, velké postavy francouzské revoluce, jehož 14. července 1793 ubodala ve vaně mladá fanatička Charlotta Cordayová. Pacienti-herci jsou na místě, ředitel ústavu vítá diváky, prolog je uvádí do děje... Divadlo na divadle může začít... Hru Petera Weisse s nezvykle dlouhým titulem „Pronásledování a zavraždění Jeana-Paula Marata, předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade“ inscenoval v londýnském divadle Aldwych v roce 1964 s Královskou shakespearovskou společností režisér Peter Brook. „Skandální“ představení pak – při zachování téměř úplného původního obsazení – o tři roky později mistrovským způsobem převedl na filmové plátno. Nevytvořil ovšem pouhý pietní záznam jevištního provedení, ale svébytný umělecký tvar, v němž nebyl oslaben původní záměr hry: rozvinutí velkého politicko-filozofického dialogu dvou významných postav francouzské historie. Jeana-Paula Marata, který usiluje o štěstí společnosti na úkor jednotlivce, a markýze de Sade, hlásajícího právo jedince na štěstí na úkor společnosti. Weiss vycházel při psaní své hry z historické skutečnosti, že markýz de Sade, internovaný (od r. 1803 až do své smrti v r. 1814) Napoleonem v blázinci v Charentonu, zde skládal divadelní hry, které pak byly z terapeutických důvodů provozovány chovanci ústavu. Použil autentických textů de Sadových i Maratových a vytvořil tak jakousi formu divadelní koláže, ilustrující filozofickou diskusi obou protagonistů. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (37)

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Silný snímek, který je takovým soudem Sadeho a Marata o tom kdo měl pravdu. Sade vede sbor z ústavu pro choromyslné. Hra v jejich poddání je opravdu úchvatná a syrová. Občas do ní vstoupí cenzor v podobě pravděpodobně ředitele ústavu. Dialogy jsou opravdu výborné, herci jsou svou zvláštností jedineční a klidně bych na takové divadelní představení zašel. Jen by to chtělo méně hudby, která mě občas spíše překážela a možná jednoduší poddání myšlenek divákovi(hlavně titulky se blbě četli :)). ()

Dudek odpad!

všechny recenze uživatele

Existují jen dvě možné interpretace toho díla. 1. Se jedná o geniální snímek s hlubokou filozofickou myšlenkou, který rozhodně není určen širokému publiku... 2. Je to jen pouhá past na pseudointelektuály, kteří se budou předhánět v kladných komentářích a trochu si zaslintají blahem. Já Marat - Sade vnímám i po druhém zhlédnutí jako velmi nepovedenou adaptaci slavného díla, která díky špatně zvolené formě ztrácí možnost správného obsahového sdělení. Přesto se však jedná jen o velmi rozporuplný snímek, ve kterém se lze šťourat a hledat geniální myšlenky, které tam nejsou, ale co, vždyť to přeci můžeme u každého díla. ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Vynalezli jsme revoluci, ale nevěděli jsme, jak se dělá. Každý si chce něco ponechat z minulosti. Jako suvenýr starého režimu.“ *** Musím uznat, že samotná hra Petera Weisse je skvěle napsaná, pokud jde o bohaté stylizované dialogy s rozvíjením filozofických úvah v názorovém střetu. Divákovi jsou ze dvou stran předkládána protichodná myšlenková sdělení, která je někdy zajímavé poslouchat a reflektovat i v případě, že se s daným názorem míjíte nebo vám přijdou až zvrácené, což jsem u de Sadeho výroků („Příroda učí člověka bít se za své štěstí... a musí-li ve jménu svého štěstí zabíjet, pak je vražda jeho přirozeným právem.“) začal i přes počáteční vyvedení z míry brát jako záměr. Pak lze dojít s hrdiny-nehrdiny až třeba k zamýšlení se nad základní podstatou a úkolem lidské duše. Zaujala mě i forma jakéhosi divadla šílenců ve vězení, s řadou muzikálových čísel a uchopením námětu bez explicitně sehrané krutosti a prolití krve, pouze v symbolických náznacích. Nějaký týden nazpátek jsem Marata – Sadeho vypl ještě před polovinou, dnes jsem filozofující pány uprostřed rozezpívaného i běsnícího sboru v kostýmech (se stylovým průvodcem navrch) úspěšně zvládl, nelituji, ale opakovaně po nich už nejspíš nesáhnu. Vše originální, kvalitní a důstojné vnímám, považuji film za porouhodný, jenom ke mě příliš nedolehá, hlouběji se mě nedotýká, stylizace některých scén mi nesedla a zmíněné klady mě neoslovovaly po celou dobu – zvláště když inscenace trvá dvě hodiny a více myšlenek či výjevů se v ní postupně začne opakovat. [60%] ()

Tommassi3 

všechny recenze uživatele

"Všichni jsme normální a chceme svobodu !!" Nenapadá mě žádný další film, který by si poradil s předobrazem v divadelní hře tak mistrovským způsobem, jako se to právě zde povedlo Britu Peteru Brookovi.. Doslova skvostně zahrané, famózně zrežírované !! Jedinečné !! Znepokojivý a v několika vrstvách dramatický Přelet nad Maratovým hnízdem.. ()

d-corso 

všechny recenze uživatele

Naprosto úchvatně ztvárněný film. Úžasný "souboj" dvou tak odlišných lidí-puritánského Marata a volnomyšlenkářského de Sadeho. Byl jsem neuvěřitelně překvapen, že film byl natočen už v roce 1967. Domnívám se, že podobně jako např. Mechanický pomeranč, je to nafilmováno velmi "moderně" až nadčasově. Možná je to, jak napsal betelgeuse, slepá ulička kinematografie, ale ani slepé uličky nemusí být bez půvabu. ()

Galerie (6)

Reklama

Reklama