Ja služu na granice

Služba na hranici se může při pohledu zvenčí zdát pouhou, pro někoho až ubíjející, rutinou: budíček, rozcvička, snídaně, rozdílení a odchod do hlídek, kontrola a opravy hraničního plotu a oraniště… To vše narušované jen příchozí poštou a občasnými návštěvami (mladí vojáci pak ještě dlouho vzpomínají, pokud tou návštěvou byla děvčata – třeba z partnerské textilky). Jenže jejich výcvik pak může z minuty na minutu ověřit třeba požár. Nebo opravdový poplach. Štěstím pak je, pokud má narušení na svědomí jen kolchozní beran, protože vzápětí to mohou být dva nebezpeční recidivisté, kteří prchají do ciziny. (chamonix)