Země nikoho

Méně známý film odehrávající se na hraničním území mezi Francií a Švýcarskem. V této ,,zemi nikoho" žije skupina mladých lidí, kteří se různým způsobem snaží uniknout tísnivé každodennosti svého života. Později se jim to podaří a všichni společně jednoho dne v noci přecházejí hranice, na živobytí si vydělávají drobným pašováním a sní o jiném, lepším životě. Paul (Hugues Quester), který chce odjet do Kanady, přepravuje navíc přes hranice zlato. Při jedné ze svých akcí je však zabit policií. Film tedy končí poněkud tragicky a to přímo smrtí jednoho z jejich hlavních tahounů. A smrtí hlavního herce. Snímek Země nikoho který na mě působil (nebo na mě zanechal) velice zvláštní pocit, snažil se nám totiž působivě zprostředkovat pocity lidské vykořeněnosti, ale zároveň nám všem kteří se třeba v takové situaci náhodou někdy ocitli dával naději, že sny jednoho dne mohou dojít plného naplnění. (29.03.2009)

Příběh skupiny třicátníků z francouzsko-švýcarského pohraničí, kteří se snaží vymanit z maloměstské, až vesnické všednosti a na lepší zítřky si přivydělávají coby pašeráci. NO MAN'S LAND zaujme hlavně realistickým ztvárněním až hmatatelně nudného pohraničí. Hudba legendárního minimalisty Terryho Rileyho je bohužel až příliš new age. Zkratkovitě by se dalo říct, že je to takový existencionální take na Slunce, seno ... (12.05.2017)

"Nikdo na to nic neříká, ani proti tomu nic nedělá. Nikdo neví, co dělat anebo co na to říct." - to je replika jedné z postav, a zároveň shrnutí tohoto smutného, frustrujícího a potřebného filmu. Tanner tu překračuje poezii směrem k občanské angažovanosti. Méně lehce než v Jonášovi, Země nikoho je umělecky film plochý; takřka žádná z postav není vystavěna tak, aby se do ní dalo vžít; jeden jediný kluk z celé skupinky by snad chtěl milovat, dávat a sdílet, ale je na to sám; zbytek má své sny a za nimi si jde bez ohledu na druhé. Navzdory krásné krajině okolo je obraz na Tannera také výjimečně strohý, hodně se tu jezdí v autech a obrazy nemají výtvarné kvality jiných jeho děl - je to služebný film. Bohužel ve svém tématu zůstává aktuální, protože se mimo černého přesunu zboží přes hranici zaobírá i černým přesunem lidí. Nepřekračuje ale zacílení dané ukotvením do švýcarské společnosti s jejími specifickými problémy: chránit si svůj blahobyt i za cenu životů. Pozoruhodně k ději nepadnoucí, akademicky chladná, nekomunikující a plochá je i minimalisticko-nadžezlá hudba s náznaky indicko-hippie soundu známého amerického skladatele Terry Rileyho - je to poprvé, kdy mě hudba u Tannera iritovala. Třetí hvězda za to, že ten film není o ničem. (03.08.2022)

"Země nikoho" není jen pruh země mezi dvěma celnímu budkami, není jen krajinou, kterou zatím ještě nikdo nedobil, je také územím, kde se život mění na smrt. Pět přátel, Paul, Madeleine, Jean, Mali a Lucie, mají kromě propletence vzájemných vztahů také jeden společný, ten, který v okamžiku, když se mění v činnost, je drží pohromadě. Jim bude vždycky patřit země nikoho.... Tanner je bezesporu jedním z nejlepších režisérů a každého diváka musí bavit, když s ním může konzultovat dialogy, výrazy herců, délku a směr záběru (vždy bych jej stopl stejně nebo dříve, nikdy později). Když Jean říká v autobuse Mali: "tu es très beau.", je její výraz obličeje všeříkající. Když se Mali dívá přes okno ven, měl jsem pocit, že někdo z venku se podívá oknem a kousne do okenní příčky. Ta ale byla uvnitř, takže do ní mohla kousnout jen Mali.... Hudba Terry Rileyho se mi líbila. Mám ho nejspíš radši než Reicha nebo Glasse, jeho styl je volnější, méně spoutaný pravidly minimal music. (09.11.2019)