poster

Když skončilo dětství (festivalový název)

  • Sovětský svaz

    Sto dněj posle dětstva

  • Sovětský svaz

    Сто дней после детства

  • Sovětský svaz

    Sto dney posle detstva

  • angličtina

    A hundred days after childhood

  • Slovensko

    Keď sa skončilo detstvo

Romantický / Poetický

Sovětský svaz, 1974, 89 min

Režie:

Sergej Solovjov

Hudba:

Isaak Švarc

Komentáře uživatelů k filmu (9)

  • Houdini

    Zlatý Medvěd - výběr(22.5.2006)

  • Bluntman
    ****

    (SSSR) Nemůžu souhlasit s převládajícím názorem, že by poetický film Sergeje Solovjova KDYŽ SKONČILO DĚTSTVÍ byl nějak podřízen stranické ideologii, protože i přes umístění děje do pionýrského tábora a dobově příznačné propriety jde o dílo svým tématem jednak nadčasové (první lásky, dospívání, uvědomění si místa ve světě, naučení určitých hodnot, porozumění umění), jednak omezením vyprávění a uzpůsobením stylových prostředků náladám zprvu mizantropického Míťy je pohled vůči režimu značně kritický. Potenciální výtky vůči tomu, že začlenění Maškarády od Lermontova je příliš chtěné a působí křečovitě, by se daly smést s tím, že panoval požadavek, aby tituly pro děti oslovovaly i dospělé. Vzhledem k dvojímu kódování se tak nabízí i dvojí čtení, kdy naivní - dětský - divák bude vnímat a prožívat příběh o dospívání v aranžmá, které je mu známé, zatímco ten poučený - dospělý - najde řadu paralel mezi hlavní dějovou linií a nacvičováním divadelní hry, což obohatí jeho zážitek. Nemístné mi taky přijde vytýkat počinu, jenž neodmyslitelně spadá do poetického-lyrického proudu v sovětské kinematografii (charakterizovaného estetizací a příklonem k hodnotám minulosti - zde klasické umění v podobě malířství a romantické literatury), že je příliš krásný. Chápu ale, že očistný déšť, kontakt postav s přírodou, záběry na ve větru se chvějící koruny stromů a slunce prosvítající za mráčky může působit jako estétství, zvlášť když kameraman Kalašnikov pouze asistoval (a nebyl ani v titulcích uveden) na Tarkovského adaptaci novely bratrů Strugackých a jinak má na svém kontě v nejlepším slova smyslu nehezky vyhlížející Klimova či Gubenkova díla.(30.1.2011)

  • Ej Hlemýžď
    **

    Poněkud zvláštní film o dětech v letním pionýrském táboře, jakési lyrické drama, v němž se objevují u těch odrostlejších prvky pokusů o uchopení pocitů života dospělých, což je řekněme normální.. V záhlaví je psáno, že jde o romantický film, snad protože tam bylo dle mne násilně vneseno nacvičování pasáží Maškarády od Lermontova, což byl představitel ruského romantismu. Toto mi připadá skutečně násilné, protože jednak ta hra byla pro svou aktuálnost dlouho zakázána, ale hlavně proto, že jde o drama žárlivosti, pomluv, lásky a msty, tedy nevím, proč by zrovna děti měly být s tímto syrově konfrontovány a deklamovaným pasážím těžko mohly plně rozumět, takže to působilo velmi nevěrohodně, jelikož to neodpovídá jejich věku. .Jinak by to byl vcelku dobrý příběh o normální citových zmatcích počínajícího dospívání, ale vzhledem k té implantované přemoudřelosti jen dvě **.(7.3.2005)

  • Pacco
    ****

    Přemoudřelé? Možná. Romantické. Určitě. Lermontov nenutný k primárnímu pochopení – stejně tak není dokázáno ve filmu, že ho polovina dětí (proč asi jeden odstoupil z role?) chápe. Film funguje i v naprosto ostrouhané verzi - od kulturních a dobových zakotvení odprostěn - jako samostatný příběh prvních (ne)lásek a (ne)porozumění. Rudé? V roce 74 určitě. Naivní? Částečně. Sladké? Ne. Trpké jako první ostružiny, které jsou trhané příliš brzy, kdy na pohled vypadají zrale, ale stále ještě mají kyselou chuť. Tak by se daly charakterizovat první slova lásky, tak horlivě (ne)pronesená, noblesně a zoufale zamilovaně psaná (obrazem i tužkou) u každého zvlášť a přitom stále stejně. Proč si nezapamatovat LÉTO, kdy ještě naivita nebyla ubohá a romantismus bezvýznamný, kdy nebylo běžné přeskočit z dětství hned do pokrytecké konzumní „dospělosti“ jak je tomu zá-hodno dnes? Snad jen za to přílišně neuvěřitelně všepřítomné krásno (hlavně ve fyzičnu hlavních postav – chtělo by to nějakého tlustoprda nebo poďobance) ubírám *. Vskutku ROMANTICKÝ film - душой и телом.(19.9.2008)

  • giblma
    ****

    Jakkoliv by tomu zasazení děje do prostředí pionýrského tábora svádělo, film je prakticky prázdný ideologie a hlavní pozornost směřuje na dospívající mladé hrdiny. Ti vnímavější z nich, i díky nacvičování Maškarády, objeví nové obzory, poprvé se zamilují a uvědomí si názvem filmu avizovaný přechod mezi dětstvím a dospělostí. Tyto momenty jsou divákovi podány bez zbytečného patosu – mluví hlavně Lermontovy verše a hudbou i vnitřními monology docílená subjektivizace s hlavním hrdinou. U tohoto bych dospívala mnohem raději než u Prciček. (Seminář ruského filmu Veselí nad moravou 2010)(4.1.2011)

  • fragre
    ****

    Místo mimo tento svět - Arkádie, kde vegetace pomalu pohlcuje mírně omšelé budovy starého šlechtického sídla. Okno otevřené do zahrady, kde vítr ohýbá větve stromů a hladí trávu. Louka na kopci nad zákrutem řeky, odkud je pohled do širého kraje. Kraj lesa nad nímž se vznáší papírový drak. A slunce a voda. Kolonie už ne dětí, tak seriózních a romanticky založených, že vypadají jak z jiného světa. A čas, kterého zde v tom takřka nekonečném létě vypadá být nekonečné množství. Rozhodně je ho více než dost na první zamilováváni a na první zklamávání. No, kdo by se nezakoukal do děvčete s květy ve vlasech, které si čte Lettres d’Amour. Rozhodně žádná realita, ale poetický sen. Provinilé potěšení.(6.9.2015)

  • YURAyura
    *

    2/10 Zřejmě předobraz některých parodických dílek Pražské pětky/Sklepa - Na brigádě, Pějme píseń dohola mě nijak zvlášť neoslovil. V lyricko-poetickém filmu se dostaneme na podivně koncipovaný socialistický tábor pubescentů, kteří už nejsou dětmi, ale dospělími taky zatím ještě rozhodně ne. V rámci divadelního představení Lermontovy Maškarády, jehož znalost bude zřejmě pro dobré pochopení celého filmu zásadní, se vlámávají do rolí dospělích, aby si nejenom ve hře samotné vyzkoušeli první lásky, zklamání, soupeření a boje o své samotné místo v životě. Bylo to pro mě nestravitelné - nejspíš taky protože těžce nesu, když jsou děti až moc přemoudřelé. Ale dievočky a hudební motivy jsou tam pěkné, bohužel častá přítomnost rudé hvězdy celkový dojem dost kazí.(26.5.2008)

  • Thurin
    ****

    Snímek Když skončilo dětství ukazuje hlavního hrdinu na prahu dospívánív prostředí pionýrského tábora. Zobrazuje období léta, kdy vám dívka, kterou znáte roky, najednou přijde úplně jiná a vy se do ní „na první pohled“ zamilujete. V jednom komentáři jsem s nadsázkou četl, že každý „správný“ ruský film musí mít svého velikána. A tady je to Michaijl Jurjevič Lermontov. Právě jeho hru Maškaráda děti na táboře nacvičují. Přijde mi to velmi symbolické. Hře o lásce a žárlivosti ještě nedokáží plně porozumnět, přesto se oběma těmito emocemi musí právě v této době učit.(15.12.2015)

  • Pevek2
    *****

    Jeden z nejlepsich sovetskych a ruskych filmu vsech dob. Vzdy me na nem znovu prekvapi, jak prirozene je napsany, zahrany a kolik temat jeho autori na tak malem prostoru otevrou a to jim jeste precizne funguje cely popsany mikrosvet pionyrskeho tabora (a politicke je to asi stokrat min nez Starci na chmelu, to jen tak mimochodem). Snoubi se tu vtip, presny popis, hledani neceho vetsiho s nekonecnym smutkem a ztratou iluzi.(9.3.2015)