Truchlivé dědictví

Jakožto věrný fanoušek knih mistra Burroughse jsem byl vždy přesvědčen, že jsem divák otrlý vůči všem homo výjevům, jaké mi může film naservírovat, ale jako obvykle jsem byl zbaven iluzí perverzností mnohonásobného kalibru. Už samotná myšlenka, že si osmiletý klučina může pedofilní hrátky užívat, je natolik pokroucená, že musela vykvasit v mozkovně přihřátější než tekuté olovo. Na druhou stranu ale věřím, že ten prdelomilný požírač jezevčíků, který to má na svědomí, ví, o čem mluví. A na třetí stranu je vlastně chvályhodné, že má někdo koule překročit hranice o dobré světelné roky a ukázat obskakování předškolních řiťáků ve zcela jiném světle, tedy obohacené o šťavňaťoučké detaily, nad kterými si zdravý člověk pohoršeně zacpává uši a pedofilovi rupá poklopec. Ale co, Mysterious skin je brilantní exhibice zvrácenosti, přesných hereckých výkonů a všeho ostatního z dob, kdy nezávisláky nebyly snůška vykalkulovaných slzopudných sraček. Má heterosexualita každopádně utržila pár dalších šrámů, aspoň houževnatí. (16.04.2013)

Pedofílie je dodnes jedno z nejkontroverznějších a nejvíce nepřípustných témat v jakémkoli uměleckém díle. Zvykáme si na výstavy mrtvých lidí v lihu, ale zneužívání dětí na plátně či na stránkách knihy bereme jako odstrašující případ, který slouží k jedinému - semknutí společnosti, všeobecnému odsouzení a vyslovení morální pravdy. Nic hlubšího, neboť jakákoli hlubší myšlenka už svou kontroverzí vytrhuje poklidného příjemce z jinak pohodové letargie. Mysterious Skin se s tímhle nelehkým tématem vypořádal nadmíru čistě a bez jakékoli senzachtivosti. A opět se vrací ke kouzlu člověka jako jedince - nepaušalizuje, neříká, co je pro všechny dobré nebo špatné. Důležité jsou opravdové pocity - zoufalství malého Briana je srdceryvné v celé své podstatě, stejně jako atmosféra malého provinčního městeka, kde nikdo nikoho nezajímá. Dlouho jsem neviděla tak skromné dílo, které nevyšumí za týden z hlavy jako zvětralá sodovka. A Josepha Gordon-Lewitta mi prosím pošlete domů. (15.08.2010)

Tohle je pro mě dočista novej pohled na věc - že se možná někdy můžou zneužívanýmu dítěti sexuální hrátky líbit. Že ho zastihnou v době, kdy objevuje svojí sexualitu a provádí je na něm člověk, se kterým cítí souznění, porozumění, přátelství, lásku... a jakej to má dopad na budoucí život. Nevím, do jaký míry je to možný a jaká je pravděpodobnost, že pedofil zrovna natrefí na oběť s tímhle "vkusem", ale takhle jsem na to nikdy nepomyslela. A pak je tady protipól, kluk, jež si všechny nepříjemný vzpomínky zablokuje a vykonstruuje si v hlavě teorii, která vysvětluje ony "okna", hodiny, na který si nemůže rozvzpomenout, mezery v paměti a ze střípků vzpomínek spřádá skládačku alternativního světa, ve kterým byl unesen UFOny. Oba zneužívaní chlapci maj místo života sračku, každej z jinýho důvodu a každej se se zážitkem vyrovnává diametrálně jinak. Hodně silnej film, kde díkybohu neukazujou všechno, skvěle zahraný. (30.07.2010)

Čistý film o špinavých věcech. (SPOILER WARNING) Při sledování výtečné adaptace prvotiny kansaského spisovatele Scotta Heima (*1966) člověka až mrazí, když si uvědomí, s jakou chladnou obyčejností vypráví o zneužívání dětí (viz obsah). Vytvořením dojmu všednosti, až každodennosti, se zkušenému nezávislákovi Greggu Arakimu (*1959) podařilo jednak se vyhnout nabízejícímu se patosu, a jednak skvěle předestřít pocity dětí, jež se se sváděním ze strany dospělých setkají (bezelstně dospělým věří, že je to normální). Podobně jako Viscontiho Smrt v Benátkách (1971) tak působí i Mysterious Skin velmi čistě, nekonfliktně: není tu nikdo, kdo by moralizoval (jako v rozporně přijatém Notes on a Scandal /2006/), nejde o zákeřné rodinné spiknutí (veleúspěšná dánská Rodinná oslava /1998/), chybí tu juxtapozice náboženství a pedofilie (na níž stojí Almodovarova Špatná výchova /2004/) či konflikt v rodině (My Own Private Idaho /1991/). Idyla je téměř dokonalá: pro teenagera amerického maloměsta jakoby nebylo nic normálnějšího, než na hřišti sbalit dalšího kunšafta (postava Erica, kterého jedinečně ztvárnil Joseph Gordon-Levitt), popřípadě si výpadky paměti (jež vytěsnila trenérovo svádění) vyplnit sny o únosu mimozemšťany (postava Briana). Odtržení lásky a sexu nemůže být důslednější. O to zrádnější a bolestnější je pro oba hrdiny konečné uvědomění si své minulosti. Film lze vykládat různě, já bych se spíše než k "odpudivému melodramatu" (BBC) přiklonil k "nejdojemnějšímu filmu o zneužívání dětí, který jsem viděl" (Roger Ebert). Jisté je, že Gregg Araki (jinak vystudovaný filmař a producent) tímto dílem potvrdil své místo v novodobém proudu filmů zvaném New Queer Cinema, do něhož jsou řazeni ještě například Gus Van Sant (zmiňované My Own Private Idaho) či John Cameron Mitchell (naposledy Shortbus /2006/). I když už Mysterious Skin neoplývá tak otevřenou snahou šokovat, kterou se vyznačovaly Arakiho předchozí filmy (Zkurvená generace /1995/), svou "normálností" je o to působivější. Koneckonců do svého programu si ho zařadily věhlasné festivaly jako Sundance či Benátky. (02.01.2008)

Čas rány nezaceluje, to jen naše mysl je překrývá tajemnou tkání iluzí a zapomnění. A ten parchant Araki tentokrát upozadil cynismus a jde přímo po duši. Na příběhu dvou chlapců ukazuje mechanismy, jimiž reareaguje neopravitelně poraněná psychika. Z nebe, po které se prohání UFO, tu prší barevné cereálie, z utrženého sluchátka promlouvá Bůh a po koupelnové scéně hororovější než té z Psycha i Osvícení si budete kontrolovat záklopky na dveřích. Brady Corbet vystihl mimoňství i sílu brýlouna Briana, Michelle "Buffy" T. je tu něžně a beznadějně zamilovaná a Joe Gordon-Levitt v ústřední roli Neila - prodejné Lotity a Jamese Deana v jednom - podal až neuvěřitelně odvážný výkon. Těžko vydýchatelný film, ale nelituju. Dík za tip, Lu. (22.03.2012)