Režie:
Evžen SokolovskýScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Zdeněk Buchvaldek, Jan Hartl, Jiřina Bohdalová, Milena Steinmasslová, Martin Růžek, Míla Myslíková, Josef Bláha, Jaroslav Moučka, Jiří Štěpnička (více)VOD (1)
Epizody(11)
-
Havárie (E01)
-
Rozhořčení (E02)
-
Byt (E03)
-
Starost (E04)
-
Neschopnost (E05)
-
Vzbouření (E06)
-
Syn (E07)
-
Silvestr (E08)
-
Křížové tažení (E09)
-
Rozchod (E10)
-
Setkání (E11)
Obsahy(2)
František Bavor je aktivním poslancem a funkcionářem Městského národního výboru ve Starém Kunštátu. Je to obětavý člověk, který prožívá s městem jeho radosti i starosti. Jeho rodinu postihne tragédie – při dopravní nehodě ztratí manželku a matku svých dětí. Tím víc se pak věnuje své práci. Má v plánu zmodernizovat a přestavět město. V jednotlivých příbězích sledujeme i jeho soukromý život, problémy se synem Přemyslem a dcerou Bohunkou. Poznáváme i práci členů občanských výborů, poslanců a funkcionářů národních výborů, kteří se starají o rozvoj města. (TV JOJ)
(více)Recenze (136)
Vydržel jsem jeden díl, jak mám slabost pro staré socialistické seriály, tak tohle je teda megasračka, to se jinak nedá říct. Nikdo mi nevymluví, že Buchvaldek není sadistický úchyl - přeci není možné, aby někdo tak přeslazený, odpovědný a hodný ve skutečnosti existoval. Určitě si svůj vzorný veřejný život kompenzoval nějakými drasťárnami někde v mučírně ve sklepě, ale Sokolovský to v konečné verzi ze seriálu vystříhal. ()
Za tónů hudby českého hudebního mága Zdeňka Lišky se rozehrává příběh Františka Bavora, poslance, který se stane předsedou MNV. Náplň jednotlivých dílu je především o jeho snaze vybudovat ve Starém Kunštátu nové centrum odpovídající moderní socialistické společnosti, ovšem nejprve je potřeba přesvědčit občany o nutnosti této výstavby a přes všechna úskalí asanovat staré domky, jejichž obyvatelé se těžko loučí se svými domovy. V každém díle je také malý prostor pro nahlédnutí do Bavorova soukromého života, což Dietl uměl a oživil tím jinak jednotvárné, byť ne nezajímavé, jednání na schůzích od MNV, přes ONV, KNV až po stranický výbor. Seriál je plný dobové ideologie, což je tu většině uživatelům trnem v oku, ovšem já to jako veliký problém nevidím. "Soudruhování" a "čest práci" mě nepohoršuje, že je tu realita přikrášlená mi také nevadí, neboť nejde o dokument, ale o fikci. Dnešní seriály nám také ukazují příběhy, které mají v 90% s reálným životem obyčejných lidí pramálo společného. Ostatně postava Bavora je vylíčena tak kladně, že si člověk může pouze postesknout, že není ve vedoucích pozicích více tak čestných, citlivých a rozumných lidí. Zdeněk Buchvaldek se své role zhostil skvěle, potěšil i Josef Bláha nebo Jaroslav Moučka, který zaryté komunisty uměl hrát na jedničku. :) Jiřina Bohdalová zahrát špatně neumí, takže je také plusem tohoto seriálu a klasicky potěší i František Němec v typické roli dobráka od kosti. Martin Růžek se svoji ne příliš charakterní postavou dokáže okořenit mnohé epizody, podobně jako Jiří Štěpnička. Co mi na Muži na radnici vadilo, bylo zanedbávání osobních příběhů hlavních postav a jejich vylíčení bylo také ploché proti ostatním Dietlovým počinům. Přesto mě však seriál oslovil na 3*, neboť podle mého názoru i přes všechnu ideologii a zrcadlení tehdejší doby převyšuje valnou většinu dnešních nekonečných seriálů, kde se to hemží bídnými herci a ještě bídnějšími příběhy. ()
Po přečtení několika hodnocení i při pohledu na celkové velmi nízké skóre jsem čekal velmi podprůměrný seriál, u kterého těžko vydržím. Pravý opak byl pravdou. Zatímco v jeho lehce podobném kolegovi Okresu na severu převažoval počet politických scén na soukromými, tak u Muže na radnici je poměr mnohem přijatelnější, přičemž autor zde výtečně propletl životy lidí v soukromí s jejich zaměstnáními. Také se zde natolik neprosazuje soudružství a když už, tak mnohem jemněji a nenásilněji než u Okresu na severu. Není to samé čest práci apod., přičemž lidské příběhy jsou zde popsány velmi umně, dojemně a promyšleny do posledního detailu. Hodně lidí srovnává Pláteníka (Okres na severu) s Bavorem (Muž na radnici) s tím, že p. Moučka to zahrál lépe apod. . S tímto tvrzením si dovolím nesouhlasit, protože jak p. Moučka, tak i p. Buchvaldek předvedli naprosto profesionální a rovnocenné herecké výkony. Každý je sice jiný, ale v tom je právě ten nádherný kontrast. Pan Moučka je sršící jiskrami a velmi energický, p. Buchvaldek je velkým gentlemanem typu pánů Lukavského, Beneše či Adamíry, přičemž dokáže zapůsobit v případě potřeby i razantnějším dojmem. Nádherný pohled byl na herecký koncert nejen (pro mě doposud neznámého, avšak skvělého) p. Buchvaldka, ale i úžasného p. Bláhy, skvělé paní Bohdalové a mnoha jiných báječných herců, kteří předváděli naprosto seriozní věrohodné výkony. Všem hodnotitelům, kteří tento výtečný seriál označili jako odpad, bych doporučil, aby se podívali na Růžové zahrady, VKV apod., aby věděli, co je to skutečný brak s nevěrohodnými lidmi a co výborně vymyšlený příběh s Pány Herci. Dal bych plný počet bodů, ale snížím o jednu hvězdu díky určité porci podpory komunismu. ()
Tak sem si seriál po 34 letech pustil. Mínusy : jistá unylost i díky nepatřičně melancholické Liškově hudbě. Bavor se podobal velmi svému předobrazu Mirka Dušína. Vypočitatelnost dialogů. Plusy: Na svou dobu nebyl seriál tak politicky zanesen jak sem čekal. Negativní manipulující postavy a to i mezi pracovníky strany. Jen dva mrtví za celý seriál z toho jeden dokonce zemřel přirozenou smrtí :). Celkově sem se při sledování seriálu ani moc nestyděl za práci tvůrců či herců, na rozdíl od sledování dnešních, nejvíc bavil tajemník Hlavica... Tatík si seriál vtipně přejmenoval na Muž na zadnici... ()
Muž na radnici znamenal oproti Nejmladšímu z rodu Hamrů značný posun v kvalitě Sokolovského režie, která zde již plně odpovídá potřebám televizního seriálu, byť jeho unikátní zálibu v častém prudkém zoomování utrápených tváří za doprovodu dramatické Liškovy hudby divák časem přestane sdílet. V prvních pěti dílech to byl překvapivě zábavný a snesitelný sitcom o trablích komunálního politika (který na samém počátku seriálu musí řešit dokonce i to, že babce uletěli z domu vrabci), přičemž potřeba zdůraznit neutěšenost výchozího stavu vedla k bezděčnému pojmenování (zčásti dodnes povědomých) problémů s nedostatkem bytů či pomalostí výstavby. Od šestého dílu se však seriál zvrtl v otravnou reklamu na nestvůrně megalomanský asanační projekt. Jedinečnost seriálu oproti jiným normalizačním dílům spočívá v odvážném obsazení téměř neznámého divadelního herce a funkcionáře Zdeňka Buchvaldka do vzorově propagandistické titulní role předsedy Bavora, neboť jeho pečlivá ideologická výbava nedokázala překrýt značné nedostatky v hereckém projevu (pořád stejná intonace a výraz opravdu působí v takové roli kontraproduktivně, ledaže bychom to považovali za geniální sellersovské převtělení do podivína), a tak by se seriál klidně mohl jmenovat "Všeho dříví král". Dokonce jsem od legendy českého ústavního práva dr. Jiráskové slyšel příhodu, že když byla v Buchvaldkem řízeném Realistickém divadle členkou volební komise, kdosi jeho jméno s titulem muž na radnici recesisticky připsal na volební lístek. Oproti tomu naprosto virtuozní výkon předvedl spornému scénáři navzdory Josef Bláha v roli tajemníka Hlavicy, který se v jeho expresivním podání změnil v naléhavou obžalobu určitého obludného typu funkcionářů, jelikož Bláha dokázal elegantně zkombinovat nevyzpytatelnou cholerickou povahu, úlysnou bodrost, přezíravou misantropii, ideologický fanatismus, kulturní barbarství (jeho orgastická reakce na asanační plán je zřejmě nejsilnějším momentem celého seriálu) a nezřízený hédonismus s jemnými náznaky sexuálního predátorství. Potěšil též prvorepublikově noblesní Ladislav Boháč v roli neschopného a mstivého architekta Drápala, jenž je jedním z hlavních škůdců asanačnímu projektu. Záhadná je motivace tvůrců k barvitému vykreslení Bavorova rodinného života, neboť se blíží jakémusi psychoanalytickému peklu. Neostalinismus patrně selhal při pokusu o jeho implementaci do výchovy dětí, a tak má Bavor doma neuvěřitelně rozmazlenou submisivní princeznu, která se díky skleníkové výchově nechá oblbnout prvním hochštaplerem na obzoru (vskutku politováníhodná Milena Steimasslová coby nezdravější obdoba Ivany Andrlové v Majoru Zemanovi), s níž navíc zejména v prvních epizodách Bavor interaguje takovým způsobem, že to latentně evokuje incest, a rebela bez příčiny (odvážně proti typu obsazený Jan Hartl). Při některých domácích hovorech není jasné, zda pronášení dobových frází ze strany dětí je projevem jejich ideologické deformace nebo naopak záměrným výsměchem otci. Stejně výživné jsou Bavorovy milostné vztahy, neboť se záhy po smrti své rázné ženy (Svatava Hubeňáková) nechal svést agresivně psychopatickou kamarádkou z dětství (nebezpečně přesvědčivá Jiřina Bohdalová), aby nakonec své city k dceři přenesl na obdobně plaše vychovanou mladou učitelku (Eva Jakoubková). () (méně) (více)
Galerie (3)
Photo © Česká televize / Miroslav Pospíšil
Zajímavosti (34)
- Seriál se původně měl jmenovat Starosta, poté padl název První muž na radnici. Ani ten se ale nakonec neuchytil. S nápadem, aby nesl název Muž na radnici, údajně přišel herec Zdeněk Buchvaldek, který ztvárnil hlavní postavu předsedy Národního výboru v Kunštátě, Františka Bavora. (GASTON73)
- Marek (Jiří Štěpnička) láká do bytu Bohunku (Milena Steinmasslová) slovy: „Jindy budou naši doma, nebudou v Praze ve Zlaté kapličce.“ Štěpničkova matka byla opravdu ve Zlaté kapličce, tedy v Národním divadle, a to v letech 1930–1936. (sator)
- V době natáčení seriálu byl Zdeňek Buchvaldek ředitelem Realistického divadla v Praze, kam přešel z funkce ředitele Divadla pracujících v Mostě. (Smileface)
Reklama