Světýlka z blat

Vlasta Janečková bola česká režisérka, ktorá celú svoju kariéru zasvätila práci na tvorbe televíznych rozprávok pre deti a mládež. Na svojom konte má desiatky titulov. Jedným z nich je aj snímok "Světýlka z blat", ktorý natočila v roku 1992. Je to rozprávková balada o zákernej Markyte, krorá kvôli túžbe po majetku a dobrom manželovi zákerne zavraždí dobrosrdečnú Marjánku a jej maloletého syna Matýska. Do hry však vstúpia nadprirodzené sily, ktoré sa prostredníctvom statočnej Hanči postarajú o to, aby Markyta zaplatila za svoj zločin. A keďže je to v prvom rade rozprávka, tak sa to všetko dobre skončí. Zlo je po zásluhe potrestané a šťastie a láska zvíťazí. Vďaka skúsenej réžii pani Janečkovej a profesionálnym výkonom dobre obsadených hercov je to titul, ktorý odo mňa dostane pekné tri hviezdičky. *** (31.10.2023)

Další z televizních pohádek ze začátku 90.let, které mám od dětství v oblibě, vedle třeba snímku Pravda a Lež. Obě se natáčely větším dílem v exteriérech a tím mě přitahovaly, ortodoxní studiovky nejsou zrovna šálkem ze kterého bych rád píval... Ale k příběhu. Co všechno je žena schopná kvůli majetku a lakotě provést? Odpovím si dám - cokoli. Třeba i zabít. A ne jednou! Pavlína Mourková je zde naprosto uvěřitelná a já ji už v dětství nesnášel, měl jsem za to že je taková i ve skutečnosti, tak moc jsem ji tuhle roli sežral! Málo pochopitelné je pak stanovisko jejího manžela hospodského Petra Štěpánka, který je jaksi nečinný, ale jsme u dětské pohádky, ne u dramatu pro dospělé, takže šlapu na brzdu... Jak nám ukáže Stanislav Zindulka, cholerici a snad i duševně nemocní jedinci se zhusta vyskytují i v lidových bájích a příbězích, stejně tak sexu a půvabuchtiví borečci kteří dělají ramena když se chtějí dostat pod sukně, aby se následně ukázalo že jsou to obyčejní slaboši když na ně někdo udělá BU BU BU, viz Jirka Langmajer. Nejslabší částí inscenace je podvodní království rusalek, ale tam to asi jinak ani nešlo, režisérka se s tím vypořádala dobře a já nemůžu než udělit plný počet bodů. (15.06.2023)

Já myslím, že je to velice zajímavá pohádka už jen tím, kolik dějových linek se zde odehrává. Že je pohádka chodská jsem teda nepoznal. Zajímavější mi ale přišlo, jak Hančí nejprve touží po Jiřím Langmajerovi a když ji odmítne a ona zase sama sebe utopit, tak se velmi rychle přeorientuje na Davida Prachaře. Přičemž se sama spokojí s pouhým konstatováním: "Vlastně se mi vždycky líbil." To mě fakt pobavilo. Na třiapadesát minut je to vcelku povedená pohádka. (17.07.2020)

Vcelku koukatelná, místy až dramatická pohádka. Na to, že vznikla v první polovině 90. let vykazuje spíš rysy klasických pohádek z 80. let, což jí je pochopitelně ku prospěchu (ještě nebyla poznamenána polistopadovým úpadkem české televizní tvorby). Zindulkova role cholerického otce od rodiny mi přišla víceméně zbytečná a s linií hlavního příběhu nijak nesouvisející. Naopak návrat Marjánky a jejího syna mezi smrtelníky byl až příliš urychlený, objevili se v hospodě jako by nic ihned po scéně s utonutím Markyty. Přece jen bych čekal alespoň krátkou scénu, jak je bludičky vynášejí z vody ven a ve vsi se shledají s rodinou a přáteli. Průměrných 50%. (08.10.2020)

Ona je to spíš balada nebo mortyát s dobrým koncem, než pohádka. Přece jen už jako dítěti mi tady vadilo to topení lidí jak na běžícím pásu, a i když je Pavlína Mourková dokonalá zlosyně neboli zlodcera, Kuklová je až táák strašně kladná a statečná, že to celé zase potopí (vtip). Celkově poněkud rozpačitý dojem, průměrné a někdy zbytečně zdlouhavé zpracování. (01.02.2015)