Režie:
Karel SmyczekScénář:
Petr ZikmundKamera:
Vladimír HolomekHudba:
Zbyněk MatějůHrají:
Barbora Seidlová, Tomáš Masopust, Stanislav Zindulka, Oldřich Navrátil, Václav Postránecký, Jiří Strach, Oldřich Vlach, Emma Černá, Otmar Brancuzský, Adam Novák, Zdeněk Pecháček, Jitka SmutnáObsahy(1)
Nové televizní zpracování slavné stejnojmenné novely Jana Otčenáška vypráví příběh lásky dospívajícího chlapce a židovské dívky uprostřed války v době heydrichiády. Ester hledá úkryt, který jí Vojta poskytuje s vědomím rizika života. Od této chvíle se situace protagonistů příběhu stává jakýmsi existencionálním ostrovem, na kterém se prověřují základní lidské hodnoty - láska, smrt, věrnost i zrada. Tento zážitek poznamenává hlavního hrdinu příběhu na celý život. Komorní drama ztvárněné Karlem Smyczkem pozoruhodnými uměleckými prostředky je účinné svou naléhavostí a má nadčasovou platnost. Scénář je dílem zkušeného autora Petra Zikmunda. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (28)
Televizní verze známé Otčenáškovy novely jen naznačuje míru kvalitativního propadu české filmové produkce po listopadovém převratu. V dobovém kontextu se přitom jedná o nadprůměrné dílo s mladými, rovněž velmi dobře hrajícími herci a nad standardem se také pohybuje i Smyczkova režie. Je smutné konstatovat, že je možné pracovat v každém případě lépe při vědomí, že tvůrci do televizní podoby vložili svá dosažitelná maxima. ()
Typická veřejnoprávní nuda a fušeřina (mizerné postsynchrony, nepříliš přesvědčiví herečtí představitelé Pavla a Ester, konvenční zpracování poznamenané nízkým rozpočtem...). Na prvním místě se samozřejmě nabízí srovnání se starší filmovou adaptací stejnojmenné Otčenáškovy novely, kterou v roce 1959 natočil Jiří Weiss. Smyczek se dle mého soudu předlohy drží věrněji, většina replik postav je převzatých přímo z novely, rovněž děj až na malé detaily věrně kopíruje Otčenáškův text. Na rozdíl od vynikající Weissovy černobílé klasiky však Smyczek nepřichází filmařsky s ničím invenčním, co by zdůvodňovalo smysl nové filmové adaptace. Zatímco představitelé dospělých postav hrají svůj obvyklý standard (hlavně trio Postránecký, Zindulka a Vlach), zbytek hereckého obsazení za mnoho nestojí a snižuje dojem z této mdlé televizní inscenace, která by se mi spíše více zamlouvala jako divadelní představení. Vyloženě mi pak vadil závěrečný trikový záběr, kdy kamera zabírá Ester mizící v bílém světle, to si mohl Smyczek skutečně odpustit. Nechtěl-li se pouštět cestou naturalismu a kečupové krve, dalo by se to pochopit, ale potom mi tam neštymuje ta milostná scéna s přehrávaným vzdycháním Báry Seidlové, která tam působila jako pěst na oko (nota bene v porovnání s asexuální zdrženlivostí Weissova snímku). Podle mě zbytečný televizní film, který nestojí za vidění a který potvrzuje pravidlo, že historické filmy vypovídají v první řadě hlavně o době svého vzniku - tohle je dítko devadesátek jak vyšité. ()
Tento televizní film z roku 1997 se sice drží věrněji novely Jana Otčenáška, ale postrádá veškerou vypjatost a strach míšící se s křehkostí, kterou oplýval snímek Jiřího Weisse z roku 1959. Také duo Seidlová a Masopust vůbec nepůsobí věrně, naopak jejich frázovitě odříkávající dialogy mě velmi rušily, po herecké stránce mizérie. Vrcholem všeho byla scéna, když se v místnosti, která sousedila se ševcovskou dílnou milovali a Ester u toho tak vzdychala, jakoby prožívala kdovíjaký orgasmus. Tohle teda byla trefa absolutně vedle a vůbec se neztotožňuje se sexuální zdrženlivostí dvojice podle původní předlohy nebo podle mistrovského Weissova snímku. Navíc si tam museli říkat, že se milují a Ester nakonec bude čekat Pavlovo dítě. Och, to ne, tohle si mohl režisér Smyczek opravdu odpustit. Konec raději komentovat nebudu. Záchranou budiž herectví Stanislava Zindulky a Emmy Černé (má oblíbená Adelheid) v rolích Pavlových rodičů a Václav Postránecký jako pracovník v dílně, nebo Oldřich Vlach v roli konfidenta. Za tyto herce aspoň jednu hvězdu. Jinak zbytečné a špatné zpracovaní. A tohle si taková krásná látka určitě nezasloužila. ()
Farebná prerábka niečoho, čo sa chcelo priblížiť originálu, ale už na poli herectva pokulháva. Žiaľ, pretože len ten príbeh samotný je tak nosný, tak silný, že stačí dobrých hercov, lepšie kulisy jedného baráku, a zrodí sa kvalitný film s neveľkým rozpočtom. Z tohto počinu však ostal vyžarovať len tie slabé financie a pomerne amatérske výkony na úrovni inscenácie. Kto si pozrie verziu z roku 1959, po desiatich minútach pocíti ten do neba bijúci rozdiel. Problém vidím tiež v scenári, kde sa vsunuli repliky moderného charakteru, maximálnu frázovitosť alebo slová, ktoré by v roku 1942 určite nemohli padnúť: „Nedám si dole tú hviezdu. Všetci ju nosia a ja sa za to nehanbím.“ V júni 1942 to bolo už tak 8-9 mesiacov, čo odchádzali z Protektorátu transporty. V skutočnosti, ak by niekto transportu unikol, tak posledné na čo by pomyslel je hrdo nosiť žltú hviezdu. Čo je najhoršie, tvorcovia tohto filmu úplne sprznili tú krehkú lásku, ktorú stvárnilo pôvodné dielo, filmové aj literárne. Po prvé: snáď si niekto naozaj nemyslí, že v dobe heydrichiády bude ukrytá Židovka hrať niekde v pivnici človeče. Po druhé: na čo tu boli dobré tie kvázi sexuálne scény16-ročnej Seidlovej, ktorá tu vzdychá ako nejaká Dolly Buster. Normálne by som to nazval až pošpinením samotnej pamiatky, akú mal film pôvodne prezentovať. ()
Televizní film. To je důležité, protože se to na něm dost podepsalo. I přesto jde ale o příjemný film se slušnými hereckými projevy, které sice nebyly nijak výrazné, ale přesně takové, jaké měly být. Barbora Seidlová zahrála velmi dobrou Ester, malé žíďátko jsem jí opravdu věřil a tento film považuji za jeden z lepších v rámci maturitní přípravy. Každopádně se jedná o průměrný televizní film vycházející ze skvělé předlohy. ()
Reklama