Ginga eijú densecu

Legend of the Galactic Heroes je monstrózní projekt, který (alespoň o tom nevím) nemá v dějinách animovaných seriálů obdoby. Asi první věc, kterou bych chtěl říci: neházejte tuto sérii do hlubin "odpadu" před 22 dílem, právě ten je pro seriál v určitém slova smyslu zlomový. Celkový vývoj děje je zpočátku skutečně velmi pomalý, ale to, co následuje později je skutečně výjimečné. Tedy lepší by bylo říci inteligentní než výjimečné (ikdyž tyto dvě veličiny se vzájemně nevylučují). Když zmiňuji "inteligentnost" díla, tak nezbytně nemám na mysli, že se před zraky diváka odehrává něco, co tu dosud nebylo - umělecké pojetí světa, které by si nikdo nedovedl představit. Stejně tak nemyslím, že jsou zde nenadálé změny příběhu, který se skládá jako mozaika (třeba to, co jsme viděli u Serial Experiments Lain). Ne, LotGH je něco úplně jiného. Je to pomalý, velmi hutný příběh, který popisuje politiku a teorie, na kterých je postavena. Tohle není žádný klasický příběh hrdina svobody bojuje proti tyranii. Seriál se snaží ukázat (byť ne vždy je to 100%) klady i zápory obou zřízení - a nastínit možnost, že dobrá autokracie může být lepší než dobrá demokracie, zatímco špatná autokracie je ve svých důsledcích daleko ničivější než špatná demokracie. To je teoretický základ seriálu, o kterém dlouhé minuty rozpráví jednotlivé postavy, které zároveň prezentují svoje názory. Příběh se snaží ukázat všechny možné varianty, že všech možných úhlů pohledu (terorismus, náboženský fanatismus, Machiavellismus, vojenská diktatura, obchodní společenství, ale i v bitvách se mění strategie a byť ne vždy jsou tak geniální jak vypadají, já jsem se u nich bavil, stejně jako u "vyhrávání" bitvy ještě před jejím začátkem - tedy jakoukoli špionáž a vytváření dezinformací). Vrcholem bitev je snad "dobijme stejnou nepřátelskou pevnost dvakrát za sebou". Prostředím je budoucnost a celý příběh se prakticky odehrává jen ve vesmíru - což zní u politického dramatu trochu zvláštně. Ovšem LotGH opět dokáže překvapit, žádné cizí modré rasy (ha-ha) místo supermoderních lodích se zde pohybují "plavidla" (a to bez nadsázky), které připomínají obrazy ze začátku století. To také pasuje do celkového pojetí, kdy vidíme autokratickou část galaxie, která jakoby vypadla z oka Pruským, Rakouským nebo Ruských šlechticům z 19. století. Během bitev, ve kterých umírají tisíce vojáků a při kterých se rozhoduje osud stovek planet, hraje vážná hudba Dvořáka, Wagnera, Beethovena nebo Mozarta. A osobně si myslím, že je to nejlepší soundtrack, jaký kdo mohl zvolit. Pokud jde o hlavní protagonisty, tak jsem byl velmi spokojen, byť se občas typizovalo. Sledovat snažení jednotlivců na pozadí gigantického konfliktu bylo neskutečné, zvlášť když si uvědomíme, že se tvůrci skutečně vyvarovali nešvaru, který osobně nenávidím: ano, v LotGH postavy JSOU smrtelné a umírají. Pomíjivost slávy si člověk uvědomí, ve chvíli, kdy vidí, že muži, kteří dobývají půlku galaxie, jsou naprosto nechránění před jednoduchým terorismem. Kdybych měl své povídání shrnout - tento monstrózní příběh se naprosto vymyká všemu, co jsem dosud viděl a nelze na něj uplatňovat klasickou kritiku, kterou dalece přesahuje určitou vnitřní sofistikovaností. Pro mě 93% (11.01.2011) (méně) (více)