L'Ombre des châteaux

ocenenia : MFF Moskva 1977 - Strieborná cena (12.01.2012)

Těsně po skončení jsem nenacházel slov... Tento nenápadný film od pro mě zcela neznámého režiséra nemá vůbec problém kloubit a střídat pocit bezútěšné reality a smutek nad životními prohrami hlavních hrdinů s okouzlující poetičností všedních dnů. Stín zámků, symbolizující svým názvem temnou tíhu dopadající na vzdušné zámky, jež se s veškerými nadějemi dokážou zhroutit vlivem jednoho uskutečněného okamžiku, nám vypráví silný příběh o skálopevném sourozeneckém poutu a postupně mě dokonale ovanul sálajícím kouzlem nad oným bezstarostním si užívání vybrané chvíle radosti a štěstí tady a teď... Hodně se mi líbilo, že s výjimkou asi dvou scén z kanceláře a soudního řízení tento film vypráví především obrazem, scénář využívá jen nutné minimum úsporných, uvěřitelně civilních dialogů a herci s mladým Philippem Léotardem v čele dokážou na diváka přenést silné emoce leckdy i pouhým pohledem. Dechberoucí poslední scéna u vody, podbarvená k tomu nádherným hudebním motivem, je pro mě určitě jedním z nejsilnějších závěrů, jaké jsem kdy viděl... [95%] (11.11.2021)

V severní Francii žijí italští přistěhovalci, rodina Capello, Luigi, Rigo a šestnáctiletá sestra Fatoun, uvězněná pro krádež. Bratři prodají motorku, aby uhradili náklady na obhájce. Zbytečně, sestra je umístěna do nápravného centra vedeného jeptiškami. Rozhodnou se ji vysvobodit a utéci do země snů, do Kanady........ Film pozoruje ty, kteří zůstávají "ve stínu zámků", tam kde nic nekvete, jen sny a láska. Intuitivní film, které se dotkne jemností pohledu na tři charaktery......Krásná pocta neznámému filmaři a příležitosti objevit jeho film. /poslední scéna s autohavárií a jedním přežilým odvážejícím dva sourozence lodí trvá osm minut/ (70%). (12.03.2022)