Betonová zahrada

Nádherný citlivý film, kterému vévodí Charlotte Gainsbourg - ve V záři reflektorů hrála malou dceru Catherine Deneuve - jinak dcera Jane Birkin, takže tento film se zdá být i v tomto smyslu "rodinným". (04.09.2004)

Zlatý Medvěd - výběr (10.05.2006)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $322,975║Tržby Celosvetovo $-║ (29.12.2008)

,,NEMYSLÍTE, ŽE BYSME TO MĚLI NĚKOMU ŘÍCT?“...... /// Film plnej puberťácký erotiky a úpadku morálních zásad, kterej mě BOHUŽEL nešokoval. Ne snad obsahem…. spíš předvedenou formou. Nevím jak kniha, za kterou byl autor nazýván "básníkem perverze“, ale film je nuda. Je z něj cejtit jistý ,,psychologický pozadí“, ale bez znalosti drobných nuancí z knihy, na mně nedejchl tou pravou silou. Působil spíš jako surealistický dílo, podivnej příběh, kterýmu chyběj emoce a při jehož sledování se nemůžu dočkat konce. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1978 napsal Ian McEwan jsem nečetl (možná by bylo lepší, kdybys jí četl…). 2.) Když ,,Péčko“, tak incest (možná taky trochu ,,transky“…). 3.) Thx za titule ,,McLane“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.03.2013)

Síla. Citlivě pojaté téma incestu a jiných věcí lidských, krásný film o marné snaze raněných dětských bytostí uchovat po smrti rodičů svou integritu, lásku a svobodu v nevlídném světě bídné periferie... (21.10.2005)

Nabeton silný zážitek. (29.08.2007)

Charlotte vypadá víc jako kluk a Andrew vypadá víc jako holka a to je myslím taky záměr. (16.07.2010)

O životě kdesi mimo čas a prostor ve vlastním soukromém vesmíru, o nevyhnutelném procesu dospívání, o vzpouzení se, o snaze zpomalit běh událostí a ustrnout, o odmítnutí odpovědnosti a snad i o ztrátě a hledání vlastní identity v subjektivně laděném vyprávění s jedním z nejlepších závěrů, jaké jsem ve filmu za poslední dobu viděl. (17.09.2014)

Je těžké hlouběji posuzovat dílo, natočené podle literární předlohy, která mi je známa výlučně z třetí ruky. Mikrosonda do hloubi domu na periférii, obraz rodinného prostředí, které se uzavírá samo do sebe a usiluje o maximální řekněme hodnotovou autarkii, je sama o sobě zajímavým tématem. Příběh dospívání vydaného napospas sobě samému, čas, který přestává uplývat, plynout, to je ještě větší autorská sonda. Z tohoto hlediska lze mluvit o umělecké výzvě, jejíž působivost i pro hodně poučeného diváka významně oslabuje právě ona zcela ze všeho vyvázaná atomičnost, do níž jen tu a tam proniká vnější svět jako příležitostný závan čehosi cizího a pro sourozenecké obyvatele domu nežádoucího. Je jasné, že toto zastavení je dočasné a je otázkou, nakolik a co vlastně může změnit. Pokud něco z této ponuré sondy cítím, je to touha po pohlazení, lásce, bezbrannost zrazené bezradné a tápající dětské ruky, jak ji naznačují závěrečné obrazy ZAHRADY. (15.10.2009)

Velmi zajímavý a působivý snímek, v němž exceluje mladinká Charlotte Gainsbourg. Jakoby již touto rolí dokazovala, že s účastí v podobně zvláštních, silných snímcích nebude mít žádný problém:) Betonová zahrada se odehrává na periferii blíže neurčeného místa. Lokace jsou dokonalé, dům na samotě, zcela odstřižený od ruchu města. Na tomto místě, v úkrytu, stranou od všeho, se odehrávají skutečnosti, které jsou tak podivné až bizarní, stejně jako zároveň až bolestně pravdivé. Snímek zpracovává zásadní téma, aniž by působil přehnaně. Je decentní a křehký. Tak jako hlavní hrdinové. (23.09.2017)

Andrew Birkin podal divákovi porci mrazivých citů, podivně perverzních pohledů, morbidity, krutosti lidské existence a ještě emocí, které působí podivně znepokojivým dojmem. Psychologie by se zde dala krájet, ovšem příběh sám o sobě je zahalen do mlhy na první pohled divně se linoucích obrazů. Pokud vám uteče jediná minutka, už absolutně nemáte ponětí o čem příběh je, nebo kterým směrem se posouvá. Výběr zvláštního místa pro život jedné rodinky, dům, který vypadá jako téměř neobyvatelným, zahrada jako měsíční krajina, tenhle výběr pomáhá příběhu dotvořit právě tu výše zmiňovanou mrazivou působivost. Každá postava je svým způsobem bizardní. Charlotte Gainsbourg, jenž zde ztvárňuje postavu Julie, provokativní dívky, která se stylizuje do role vůdkyně podivné domácnosti, její filmový bratr Jack v podání Andrewa Robertsona, který se snaží skrýt dospívání svých citů a pocitů, ti oba včetně dalších představitelů podávají zcela realistické herecké výkony, kterým tak ubližuje jen ta neprostupná hráz mezi divákovým vědomím a filmem. Ta hráz, která příběh staví do pozice samostatného organismu, do kterého lze jen těžko proniknout. Betonová zahrada je zdárným příkladem filmu, jehož pojetí popírá všechny zavedená klišé a všechny zavedené postupy. Dávám 4* a ještě několik hodin po tomto nevšedním filmovém zážitku se snažím urovnat si ten prožitek v hlavě. (06.09.2004)

Předlohu Iana McEwana Betonová zahrada jsem četl kdysi dávno, ale jestli mě paměť neklame, tak filmová adaptace je ji naprosto věrná a dělá ji čest. V knize je samozřejmě rozehráno mnohem víc motivů a je psychologicky propracovanější, film mě zase naprosto nadchl dokonalou mizanscénou/kamerou, záběry na praskající beton, ze kterého vylézají mravenci... celkově kulisy byly prvotřídní. (16.08.2010)

Dospívání po anglicku. Bez hvěždných hereckých jmen, dynamiky a pro změnu v gardu bratr - sestra. Občas vcelku odvážné a otevřené, místy jen "dětská" teen konverzačka doplněná o minimalistickou výpravu a úspornou režii. Jako vykreslení pubertálního experimentování v celé svojí naivitě, křehkosti a nevinnosti OK. (25.08.2022)

Nádherný příklad toho, že adaptace do filmové podoby nemusí dopadnout daleko od mateřského literárního stromu. Je to dobře či špatně? (21.02.2008)

Přinejmenším stejně dobré jak McEwanova kniha. Zázraky se dějí. (07.09.2008)

Velmi dobře natočený film, kterému ovšem k lepšímu výsledku schází pár lepších herců v mužských rolích, předně hlavní postava by si zasloužila mnohem lepšího herce a takové Charlotte Gainsbourg nesahá ani po kotníky (a ta by si zasloužila víc prostoru), ovšem jinak? Silné téma s trochou kontroverze (za spoilery na plakátu bych vrážel sirku pod nehet tomu, kdo to vymyslel), které na pár místech osciluje mezi klasickým dramatem a lehkým artem (většina věcí, co se ve filmu objevují jsou velmi, velmi všední, ale velmi dobře podané). A i přes nastolená témata dokáže být většina scén citlivá a něžná. (09.03.2016)

Snímek dokážu pobrat jen tako podivný hypnotický sen, který by se ale jistě, a často i v bdělém stavu, mohl honit hlavou nejednomu puberťákovi - nedokážu příběh vnímat s větším než jen malým množstvím příměsu reality, protože pak bych to, co z toho nakonec vyleze, musel považovat buď za čirou provokaci anebo za návrat k původním surrealistickým ideálům (což je vlastně pomalu to samé) :-D (19.01.2009)

No tak dobře, je to fakt citlivě pojatej film! Pomalej, atmosférickej,něžnej ale i bizarní! Okolí domu je neuvěřitelně zajímavé, až jsem přemejšlel, kde by se to jako mělo odahrávat! Charlotte Gainsbourg je opravdu zvláštním způsobem nádherná žena (tady spíše dívka)! Zajímavej a pěknej film! (24.03.2007)

Hlavním problémem filmového zpracování Betonové zahrady je pro mě to, jak málo je funkční bez znalosti knihy. Snímek samotný je pouze obrysem děje a žel i sdělení. Je na divákovi, aby si jej postupně vyplňoval což se stává téměř nemožným ve chvíli, kdy mu nejsou předhazovány než lehké nástiny vazeb a činy jejichž motivace ve většině případů postrádá vysvětlení. A to ani ta rozkošná stojka nespraví. (20.06.2011)

Pokud shlédneme film a přečteme si jeho knižní předlohu, zjistíme, že film, ačkoli doslovně převypráví děj knížky, se nedokáže výsledným diváckým dopadem rovnat s rozpoložením v jakém se čtenář ocitne po dočtení předlohy... Postrádám zde jakoukoli stopu "autorského rukopisu", naturalističnost a onu bizardní směs znechucení, morbidnosti a nadsázky, která se v knize objevuje (25.12.2006)