Münchhausen
Münchhausen
The Adventures of Baron Munchausen
Režie:
Josef von BákyScénář:
Erich KästnerHudba:
Georg HaentzschelHrají:
Hans Albers, Wilhelm Bendow, Michael Bohnen, Käthe Haack, Leo Slezak, Eduard von Winterstein, Victor Janson, Bernhard Goetzke, Ilse Werner, Ferdinand Marian (více)Obsahy(1)
Vyprávění barona Hieromuse von Münchhausena, který tvrdí, že je baron Prášil. Jeho příběh začíná v rodném městě Bodenwerder. Tam je baron požádán čarodějem Cagliostrovem, aby se k němu přidal při převzetí trůnu v Polsku. Baron odmítá, chce jen dobrodsružství. V Petrohradě se přidává k soudu Kateřiny Veliké. Stává se z něj její pobočník. Na turecké frontě už sedí obkročmo na kouli z Potěmkinova děla. Zde také uzavírá sázku o princeznu a stává se majitelem prstenu, který ho činí neviditelným. (Terva)
(více)Recenze (19)
Tento film se ve své době vyhýbal politickým problémům. Joseph Goebbels jej vlastně nakázal natočit nejen jako oslavu výročí UFA ( Německá filmová společnost ), ale byl také vysílán aby povzbudil německý lid, který si začal uvědomovat, že válka nemusí zkončit jejich vítězstvím. Dal jsem sice čtyři hvězdy, ale velká škoda je, za jakých podmínek a kdy, byl film natočen. ()
„Osud nám štěstí nedaruje, jen půjčuje. Úrok je někdy příliš vysoký.“ Tak úplně jízlivý být nechci a nebudu tady hlásat, že i Münchhausen měl ekonomickou spoluvinu na prohře Říše, nicméně financování přesně takových de facto zbytečných filmů v době války příliš nechápu. I když nutno hned dodat, že tenhle snímek ani zdaleka není tupou propagandou, ačkoliv pár vcelku „nevinných“ narážek si neodpustí (zdravení, Polsko, parodování Ruska atd.). Co je na filmu nejvíc výrazné (a ještě aby nebylo, když se do toho narvalo tolik peněz) je výpravnost, která na diváka křičí z každého záběru. Ta je doprovázena docela kvalitní technickou stránkou filmu, přičemž pár triků mě mile překvapilo (třeba šaty se vzteklinou). Čímž zároveň narážím na slušnou nápaditost tvůrců, ať už šlo o kukaččí souboj, „hodiny“ či prostředí měsíce, fantazii se meze nekladly. Tím ale s výčtem kladů končím. Pravda, ještě se našlo pár úsměvných míst, ale jinak byl tento film téměř zcela bez humoru. A co hůř, byl opravdu hodně nudný, čemuž přispěly i mdlé postavy, nehledě na to, že hlavnímu děvk…pardon, hrdinovi jsem necítil nejmenší potřebu fandit (spíš mi tím svým rádoby nadhledem docela dost lezl na nervy). Pokud píšu na začátku o „zbytečných filmech“, nemyslím tím, že by bylo Dobrodružství barona Prášila vyloženě špatným snímkem, jde o průměrnou záležitost, na kterou se ovšem kvůli těm pár zajímavějším nápadům ani není potřeba koukat, snad jen pro dokreslení představy o filmově tvorbě válečného Německa. „Co se dá dělat, láska přichází, láska odchází.“ – „Vůbec nic se proti tomu nedá dělat, chlapče můj.“ – „Ovšem otče, je příliš mnoho krásných žen.“ – „V tom to vězí, je to jejich vina!“ – „Ano!“ ()
Půvabný film o Baronu Prášilovi a jeho dobrodružství. Dodnes svou dokonalostí nepřekonaná verze. Nevěříte? ()
Rozprávka pre dospelých o neuveriteľných dobrodružstvách barona Prášila pozná azda každý. Sfilmovaných verzií nie je veľa a táto patrí do zlatého fondu klasiky. Film vznikol ako jubilejný v spoločnosti UFA a produkcia sa poriadne tresla po kapse. Vyrobila veľkolepý trikový farebný snímok s jemným vtipom, bohatými kostýmami a slušným obsadením. Stavba príbehu ma síce prekvapila ( retrospektívne rozprávanie ) a taktiež som čakal rozšafnejší a bláznivejší príbeh, ale pobavil som sa aj tak. ()
Človek, ktorý oplýva fantáziou, robí svet bohatším, ako by povedal hlavný hrdina tohto filmu baron Hieronymus. Takto vyzeral dobový trikový "blockbuster". Maľované kulisy, zmenšené makety stavieb, hromada kostýmov a "zemanovské" kamerové triky. Baron je muž v najlepší rokoch, z ktorého sú roztopené ženy napriek storočiami a každá by najradšej hneď skočila do jeho postele, šarmantný dobrodruh, ktorý jedným dychom zmení smer plavby plachetnice, a ktorý hrdo konštatuje ako rozosial semeno po celom svete. S istou miernou nadsázky to možno označiť ako parochňové meštiacké sexploatation. Podobne genderovo nekorektný film by bolo napríklad dnes nemožné natočiť. Let na guli je čisté guilty pleasure a niektoré gagy ako napríklad besné kabáty posúvajú film do kategórie surealistickej grotesky. Na tomto diele sa dá dobre ilustrovať vývoj naratívnych foriem. Ešte v štyridsiatych rokoch minimálne v Európe nebol klasický archplot vôbec normou. Toto je epizodické pitoreskné rozprávanie s prímesou spomínanej surealistickej hravosti slúžiace na exploatáciu zrejme špičky vtedajších eskamotérskych kinematografických kusov (zrýchlené zábery, dvojexpozície, stoptriky, maskovanie). ()
K 25. výroří UFA v barvách natočená pohádka (a také nejdražší film Třetí říše) byl pro mne nečekaně kouzelným a poetickým překvapením. Místo předpokládané nacistické propagandy se dostavil šarm hlavních představitelů s Hansem Albersem v čele a ostrovtip propracovaného scénáře. Nemluvě o na svou dobu vynikajících filmových tricích (např. při letu Barona Prášila na dělové kouli). Prostě lahůdka! ()
Někdy se prostě podívám a nečekám nic je to zajímavost ale tohle fakt ne. ()
Pozrime sa na to zo začiatku z retrospektívy. Mélièsov prednes je prípad sám o sebe, je to proste nemý kraťas využívajúci vtedajšie trikové nápady, verzia od Zemana je vizuálne superštýlovou ´´verneovkou´´ s neopakovateľným feelingom, no a Gilliamov Prášil je megalomanský, veľkorozpočtový behemoth, ktorý sa stal legendou už počas samotného natáčania. Tento ( pardon za výraz, ale je to historický fakt ) ´´Nazi´´ Barón sa najviac prikláňa k posledne menovanému prepisu, ale len svojou výpravnosťou a neudržateľným rozpočtom. Tento pohľad ríšskeho ministra propagandy na filmové umenie, akosi zabudol na to, že pohyblivé obrázky by mali hlavne baviť a nie nudiť. Po remeselnej stránke superlatívne, po tej pocitovej...nič moc. ()
Překvapivě okouzlující a humorná podívaná, která sice sází na ohromující spektakularitu, ale rozhodně nepůsobí prázdně co se týče příběhu a vztahů mezi postavami. Některé situace jako přijetí u carevny, sázka kolem Tokajského či skvělý roztoužený Eunuch působí i dnes svěžím dojmem. Zajímavá je také pikantní atmosféra, která se celým dějem prolíná, stejně jako nápadité triky. Rozhdoně nejkrásnější scénou je však příjezd do Benátek plný masek, gondol, podbarvovaný působivou hudbou. Originální je i rámec, který na počátku diváka hravě zmate a brzy vše uvede na pravou míru. Jediné co bych vytkl je posmutnělý konec ve vesmíru , který působí rozvláčně a neorganicky ke zbytku díla. Ve srovnání se Zemanovým počinem je říšská varianta dynamičtější a humornější, Zeman zato zaujme větší fantazií, soudržností díla a jeho větší pestrosti. U mě však vítězí neopakovatelná Gilliamova verze. ()
Byla válka a byla jsem dítě. Moc už si nepamatuji, ale vím, že to byl překrásný barevný pohádkový film, byl mládeži přístupný a smály se všechny děti v kinosále. Münchhausen je německá pohádková postava. ()
Jistě pokus o dostižení Hollywoodu, a ne nepodařený. Výprava nádherná, doslova pohádková, čemuž napomáhá barevnost. Některé scény okouzlující, zvláště ty z Benátek. Triky na svou dobu hodně dobré. Samy příhody barona Prášila mají jistý švih, který jim hodně dodává Hans Albers. Je zde nádherně tajemně spiklenecký Cagliostro, překvapující erotické pasáže. Snad jen ten posmutnělý konec by u barona Prášila jeden nečekal. Slabší je ten soudobý (soudobý v r. 1943) rámec, který jednotlivé příhody spojuje. Stejně je překvapující, že v té době vznikl v Německu film snad vůbec nezasažený nacistickou ideologií. ()
Baron Prášil jako Casanova dobývající svět spíše svým pyjem než kyjem. První polovina filmu je salónní divadelní konverzačka, v níž je Rusko líčeno jako nějaké pohádkové El Dorádo (kaviár je konzumován chudinou na ulicích, v palácích dostávají k obědu smaragdy). Dámy, královny i děvečky padají baronovi k nohám, jen se na ně vteřinu podívá. Jedinou zajímavou podívanou skýtá občasné setkání barona s mágem Caligostrou. Dvě silné osobnosti, jedna toužící po ženách a dobrodružství, druhá po ovládnutí světa, to by byl film. Jenže všechny slibné zápletky jsou přehlušeny postelovými dobrodružstvími, ať už na carském dvoře, v tureckém zajetí, či v katolických Benátkách.A to vše je ještě rámováno kýčovitou "Věcí Makropulos". Ale pravda je, že toto není film pro naší dobu. Je to film pro válečná léta, pro totalitní kina, barevná pohádka plná opulentních kostýmů a jalových dialogů, které nemají hlavně evokovat nic z reality. ()
Neni ta zadna velka rachanda, ale velmi prijemny filmek s paradni vypravou. A soustou puvabnych zen, napr. s Ilse Werner. ;) ()
Po velmi překvapivém začátku následují jednotlivé příběhy barona Münchhausena. Od hravého Ruska přes erotický Istanbul do tajemných Benátek. Tyto příběhy jsou vyprávěny velmi rozverně, nechybí dvojsmyslné dialogy, ba dokonce i polonahé dívky. Jsou zde také pěkné nápady, ať už vtípek s obrazem u Cagliostra nebo hodiny na sultánově dvoře. Od Benátek se film stává velice melancholickým, scéna na Měsíci je doslova smutná a závěr není z rodu happyendů. Spíše naopak. Film má krásnou výpravu a barevná kamera mu sluší. Hans Albers hraje svého barona nikoli jako fanfarona, spíše jako hledače něčeho významného. Jeho přerod v muže unaveného, ale bez možnosti odpočinku, je věrohodný. ()
Velmi pěkná výprava a celkový pohádkový dyzajn, avšak děj je o ničem, otravný, upovídaný, totálně neakční. Škoda! ()
Na první pohled zábavný a místy i stylově nasnímaný film. Když se však divák poté zaměří na implicitní a ideologickou rovinu, stane se z toho pěkně otravná macho podívaná s říšskou představou o vhodné formě reprodukce. ()
na internetu verze 110 minut, ()
Komédia, ktorá je pritiahnutá tak za uši, že si pripadáte, že vám uši roztrhne. Ikonický Münchhausen rozpráva príbeh, ktorý v sebe ukrýva veľa tajných anti-nacistických scenáristkých vpísaniek Ericha Kästnera a nonšalantne ich počas vojny odvysiela na nacistickom plátne. Briliatný nápad. Inak príbeh ako taký celkom chaotický, asi tak ako celý barón Prášil. 3* ()
No teda kdovíjakej biják to neni, spíš je to úsměvný. To: Exvizitor - je to druhý nejdražší film Říše (6,6 mil. RM) po tý sáze s Napoleonem (8,8 mil. RM) ()