Režie:
William CastleScénář:
Robert BlochKamera:
Arthur E. ArlingHudba:
Van AlexanderHrají:
Joan Crawford, Diane Baker, Leif Erickson, Howard St. John, John Anthony Hayes, Rochelle Hudson, George Kennedy, Lee Majors, Edith Atwater, Mitchell Cox (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tříletá Carol se jednoho večera stane svědkem vraždy svého otce a jeho milenky. Vrahem je její matka Lucy, která se nečekaně vrátila dřív domů, popadla sekyru a oběma uťala hlavu. Následujících dvacet let strávila v psychiatrické léčebně a nyní se vrací zpět na farmu, aby zde po boku své dcery, bratra a jeho choti začala nový život. Lucy se však straní cizích lidí a trpí zlými sny, ve kterých si prožívá ono peklo znovu. Ztráta sebevědomí a podivné matčino chování dělá Carol starosti, protože se má brzy vdávat a potřebuje matčinu oporu. Přecitlivělá Lucy je však naprosto nevyzpytatelná a ve vypjatých situacích se přestává ovládat. Navíc začnou umírat další lidé, ale kdo je skutečně vrahem? (SOLOM.)
(více)Recenze (27)
Docela zklamání. Buď jsem zrovna nebyl v dobrém rozpoložení, nebo těžko říct, ale nudil jsem se a ne a ne to dodívat. Joan Crawford mě iritovala, ať už si hrála na sešlou máti, nebo své o 20 let mladší já. Jenže objektivně to vůbec není špatný film, ba naopak, napětí navodit umí a zdaleka to není o ničem. 6/10 a mínus spíše na mé straně. ()
Formálně a herecky sympatický old-school thriller, psychologicky kvalitně vyprávěný i zahraný, s hlubokým traumatem, vraždami sekyrou, hezkou dcerenkou a mladým Georgem Kennedym. Jen škoda, že se v závěru shodí do béčkových vod rádoby šokujícím zvratem, který tím, jak přiznaně popírá všechno předešlé chování postav, v podstatě přiznává jediný a pohříchu skromný cíl filmu pouze chvilkově oklamat diváka. ()
William Castle dělal opravdu zábavné filmy a ani nevadilo, že to byly takové deriváty Hitchocka, včetně těch na sílu šokujících point, která tady taky nechybí. A musím říct, že ta byla asi jedinou slabší chvilkou filmu. Ne, že by nebyla překvapivá, ale čekal jsem v závěru jiné směřování děje. Jestli čekáte nějaké šokující momenty, tak se spíš obraťte jinam, i když se tu pár hlaviček sekyrou odsekne, ale všechno se děje mimo záběr kamery, nebo v jednom případě v milisekundě, takže něco na způsob bodání nožem ve Psychu opravdu nečekejte. Joan Crawford pak zahrála fantasticky, fan-tas-ticky, každou scénu si ukradla pro sebe, i když její filmová dcerka se vedle ní neztratila. Můj čtvrtý film od Williama Castle a asi nejslabší, ale pořád velká zábava. ()
Když Joan Crawford podvedl manžel, v afektu popadla sekeru a oběma spícím cizoložníkům uťala hlavy. Následujících dvacet let strávila v blázinci. Její dcera, která byla jako tříletá svědkem tohoto masakru, věří, že všechny pocuchané nervy byly matce v sanatoriu důkladně učesány a topůrka už se ani nedotkne. Prostředí venkovské farmy, kde budou společně žít, ji určitě přivede na jiné myšlenky. Matka je ale mezi lidmi celá nesvá, dcera ji přesvědčí, aby si zvýšila sebevědomí nějakými nákupy a co byste řekli? Než jí oschne řasenka, místní černá kronika má o čem psát. ;-) Druhý nebo třetí film v řadě asi patnácti, které zaměstnávaly zanedbávané herečky středního a staršího věku jako vraždekyně a psychopatky v groteskních hororech, poskytl Joan Crawford IMHO zajímavější úkol než ten první. V Co se vlastně stalo s Baby Jane? hrála prim Bette Davis v efektnější ze dvou hlavních rolí, kdežto v Strait-Jacket není žádná postava zcela rovnocenná vražedkyni Lucy. Je to žánrově poplatné, přesto překvapivě věrohodné drama ženy, která doživotně pyká za dávný hřích. Při každém pokusu o socializaci ji zastihnou dávné vzpomínky na to, co provedla. Pokus navázat po dvaceti letech izolace na předchozí, normální život a dvě traumatické dekády vytěsnit z mysli nevychází. Lucy je přecitlivělá na každou letmou zmínku, náznak, volnou asociaci. A vědomí, že dělá ostudu své dceři, kterou připravila o otce a vlastně i o matku, její pocit viny jen prohlubuje a dělá z ní rozechvělou blábolivou trosku. Herectví Joan Crawford bylo v sedmé dekádě století už krapet archaické, příliš vnějškové - ovšem v této neurotické roli bylo k nezaplacení. Opravdu skvělá kreace. Film navíc pěkně odsýpá, vraždy neukazuje explicitně a přesto je krásně zlověstný. Robert Bloch napsal po Psychu další působivý portrét vraha; podobný ve více ohledech, než o kolika můžu psát v komentáři, ale dostatečně odlišný, aby měl čím překvapit. Moje titulky najdete zde 70% ()
Ke čtyřem hvězdičkám to táhne především úžasná Joan a závěr. Castla mám radši, když se nebere tolik vážně. 70% ()
"Psychologicky" je i při té přetaženosti ten film vynikající, tedy na teoretické rovině motivů postav a témat. V praxi vypadá směšně. Dovětek, kde Crawfordová s úsměvem vše vysvětluje, už je poslední hřebíček do rakve - tenhle film trestuhodně nedokáže prodat svůj skvělý potenciál. ()
Celkem šílená záležitost s šílenou Crawfordovou pobíhající kolem se sekyrkou, bez pochyb jedna z jejích nejlepších rolí. Dívat se na to sama doma uprostřed noci, asi bych měla náběh na infarkt. Btw. srovnání s Hitchcockem je úplně mimo. ()
Vizuálne symboly: uhľovočierna parochňa s ofinou; sekera s dlhánskym toporiskom, padajúce hlavy, štrkotajúce náramky. Zločin! A trauma. Dcéra si ju lieči vidieckou idylou a odsťahovaním sa. Matka je zavretá na psychiatrii. Liečba je úspešná, mať sa po 20. rokoch vracia do dcérinho lona. Nedôverčivo a útrpne sleduje zvieraciu farmu na dvore domu, kde býva jej dcérenka, ako súbor úkonov, končiacich potupnou vraždou prasiatok či kurčiat. Stopy dávneho zločinu ostávajú pevne ukotvené v mysli. Ďalej sa to kadejako mieša. Pointu vyzradiť nechcem, a tak na záver len pár tém, režisérom odpozorovaných a vo filme vizuálne presne zachytených: 1. Úprimné vyznanie sa partnerovi o duševnom zdraví v rodine často vyvolá jeho strach. Fóbia z bláznov vedie k rozpadu vzťahu. 2. Extrémna túžba po peniazoch (úprimne žité náboženstvo väčšiny spoločnosti) je schopná súborom podrazov odstaviť každého, úplne každého (brat nepozná brata). 3. Matky veľmi často "chránia" potomkov po celý život obťažujúcim opatrovníctvom ("veď je stále ako dieťa!"), aj dávno potom, čo si títo zvolili samostatnú cestu životom. 4. Zločiny uprostred idylickej selanky vidieka sú často mimoriadne kruté, prekryté fasádou spokojného života uprostred prírody. 5. Umelecké diela neznamenajú len únik od bežného ku kráse, idei či filozofii. Často sú prostriedkom zločinu, či už mentálnym (výplach mysle) alebo fyzickým (dielo ako zbraň). ()
Podobny priklad ako Taste of Fear od Hammeru. Je to pekne vymyslene, prekvapive, s dobrou atmosferou a tu navyse aj exceluje aj skvela Joan Crawford. Utinanie hlav sekerou jej ide rovnako dobre ako budovanie vztahu s dcerou a vyrovnavanie sa so sialenstvom. Na to, aby to vsak bol skutocny masterpiece tomu nieco chyba. Mozno silnejsia vizualna stranka. Ale inak milovnikom starych filmov velmi odporucam ako vynikajucu jednohubku(aj ked to posobi ako o dekadu starsi film nez v skutocnosti je) 9/10 ()
„Co je?"„Nerada je vidím v kleci."„Nebudou tam dlouho. Zabijeme je...." Už zde jsem měl zavětřit, ale přiznám se, že jsem se nechal pohltit příběhem a ďábelský plán včas neodhalil. Černobílý horor využívá kontrastů světel a stínů i stínohry samotné. Silueta se zvednutou sekerou stačí k navození patřičného napětí. Ovšem hlavy dolů jdou v tomhle snímku i v přímém přenosu. Samozřejmě kromě kamery a mrazivě klaustrofobické hudby stojí příběh na konfliktech postav. Crawfordová je naprosto skvělá a já bych s ní během natáčení nechtěl strávit ani minutu. Její rychlé změny nálad, mizející sladký úsměv nahrazený šklebem a následný výbuch musely vyděsit i filmový štáb. Pro milovníky sekyry a starých filmů jako dělané. Jen to kuře se do přímého záběru nedostalo, zatím co ten hnusný chlapík z farmy ano. Ještě že tak. p.s. pobavilo závěrečné logo Columbie, kde dáma s pochodní má useknutou hlavu. ()
Typicky příjemná habaďůra Williama Castlea, bohužel zároveň jedna z těch nejvíce průhledných a svým rozuzlením nejméně uspokojivých. Rozhodně tenhle snímek více překvapí několika na polovinu šedesátých let docela odvážnými scénami než tím, co se zcela zdráhám nazvat dějovým zvratem. Se sympatickým obsazením a veskrze old-school feelingem je to však stále velmi příjemná podívaná. ()
Béčkový thriller s hereckou hviezdou Joan Crawford, ktorej úloha vyšinutej ženy sekla ako uliata. Zaujímavý námet je dobre spracovaný, má svoje žánrové čaro a šokujúci záver. ()
William Castle byl opravdu divný patron, který si však získal celou škálu příznivců a diváci některé jeho filmy opěvují dodnes. Ve spolupráci se scénáristou Robertem Blochem (Psycho) se jim podařilo vytvořit celkem zajímavý kousek, který určitě stojí za pozornost. Strait-Jacket se může především opírat o herecké obsazení, protože jak Joan Crawford, tak i Diane Barker předvedly velice solidní výkony a díky svému „půvabu“ si mne obě získaly. Venkovské prostředí a pošramocená pověst hlavní hrdinky (nebo lépe řečeno její nevyrovnané chování) dokázali navodit potřebnou potemnělou atmosféru, ve které samozřejmě nechyběla ani pořádná dávka napětí. Vraždy i postupné poodhalování skutečné pointy jsou provedeny decentním způsobem, který nenechá diváka chladným a zároveň ho přivede „do varu“, navíc ten závěr se jim skutečně povedl. ()
Spojení William Castle, Robert Bloch a Joan Crawford skvěle zafungovalo a já jsem snímek „Strait-Jacket“ sledoval s potěšením, že se dívám na něco, co je dobré, co se skutečně snaží o to, aby byl divák minimálně napjatý. Jasně, je vidět, že se William Castle hodně inspiroval v obraznosti filmu „Psycho“ – ono se srovnání nabízí i díky Blochovi – ale i tak film „Strait-Jacket“ jako horor výborně funguje. ()
Sekera je mocným argumentem a dokáže urovnat nejedno partnerské nedorozumění. Ovšem ty vedlejší účinky! ()
Nehorázná sračka. Natočit to někdo dnes, nevyhrabe se to ani do modrého pásma. Castle si chtěl asi natočit své vlastní Psycho, tak mu Bloch k tomu za dva večery přecedil pár starých nápadů. Jinak si to neumím vysvětlit. ()
Reziser Vilo Hrad natocil vskutku vyborny, nadpriemerny film. Sam o sebe to bol podivin, no miloval filmy a mal svojich fans. Nie zase vela. Podla toho , co som videl, sa nevyzival v nechutnostiach a zabijani ako ten taliansky uchyl Fulci. Pan Hrad nesiel do morbidnych podrobnosti pri povedzme torture. Za to som Fulciho kritizoval, kritizujem a dodnes mam k nemu - Fulcimu - vyrazne nepriatelsky vztah. Reziser Hrad ale Fulciho uchylarny odmietol, zohnal Joan Crawford - ktora sa vo filme msti. Za co konkretne a komu konkretne, to nebudem hovorit ani pisat. Kazdopadne Crawfordka chcela byt hrozostrasna, no nepodarilo sa jej to. U mna stale nema na genialnu Gloriu Swanson a jej Normu Desmond. Asponze strasidelna atmosfera bola na urovni, tu som si uzil. Jo a na rozdiel od Fulciho reziser Vilo Hrad neumrel sam a mainstreamovi divaci voci panu reziserovi nemuseli mat - a ani nemali - taku nenavist, ako voci Fulcimu. 77 % ()
Celkom fajn retro-triler so sekerovými jatkami a s prekvapivým záverom. Síce je tam pár logických chybičiek, ale nič, čo by sa neobjavilo aj v novších filmoch s podobnou tematikou. Okrem dobrej atmosféry musím vypichnúť aj Georga Kennedyho v roli flegmatického paholka. ()
Svěrací kazajka je slušný "Hitchcock", režírovaný někým jiným, napsaný však "psychem" Robertem Blochem. Sekera je za dva zlatý a topůrko za tolar, máma zase za osmnáct, dcera bez dvou za dvacet. Ovšem nejlepší je na tom filmu původní plakát (ten červený, viz IMDB), fajnšmekři si užijí konec s bezhlavou Columbií a pochopí humornou expozici, jež je jakousi aluzí na němé filmy a herecké začátky Joan Crawfordové. Já si užil i podvratný tónek filmu, který se odehrává na malebném, jižansky spořádaném venkově, obývaném spolehlivými, náležitě starosvětskými a skrz naskrz konzervativními "pilíři společnosti". I tam ale stříká krev! PS. Leeho Majorse, hrdinu mého dětství ze seriálu The SIx Million Dollar Man, jsem krucinál vůbec nepoznal! Shocking! To jen na okraj... ()
Příběh sám o sobě je zvláštní v tom, že je hustý jak umí být zajímavý a zároveň ne. Některé scény mě drželi, některé jsem vlastně zaspal, takže se nedá mluvit, že bych film viděl plnohodnotně celý nebo ho alespoň plně vnímal. O to víc, jsem asi byl lehce překvapen finálním rozuzlením. V každém případě spíš zde šlo o to vidět slábnoucí hvězdu jako Joan Crawford aneb jak se z jedné z nejkrásnějších žen na planetě a ženy dramatu a romantiky vlastně stala hororová babizna. Nic moc nepřinese. Na tehdejší dobu hlavně tahoun po Co se vlastně stalo s Baby Jane?. ()