poster

Noci v úplňku

  • anglický

    Full Moon in Paris

  • francouzský

    Les nuits de la pleine lune

Drama / Romantický

Francie, 1984, 100 min

Režie:

Eric Rohmer

Scénář:

Eric Rohmer

Kamera:

Renato Berta

Producenti:

Margaret Ménégoz

Střih:

Cécile Decugis

Zvuk:

Georges Prat

Scénografie:

Pascale Ogier

Kostýmy:

Pascale Ogier
(další profese)
  • rt12
    *****

    ,,Kdo má dvě ženy, ztratí duši, Kdo má dva domy ztratí rozum."(9.3.2013)

  • Dionysos
    ****

    Nejstarší filmař z gardy nové vlny byl také politicky nejkonzervativnějším a dá se doplnit - také filmově nejkonzervativnějším. O co byli ostatní více filmoví, o to je Rohmer více divadelní - všechny jeho filmy, co jsem dosud viděl, byly postaveny na základech inteligentních a vnitřně propracovaných dialogů, které, spolu s opravdu drobnými změnami jednání postav posouvají děj kupředu. Filmová forma vždy ustupuje do pozadí. I zde, kdyby přibylo jen o něco málo více elips při přejezdech z jednoho bytu (kulis) do druhého, by se dalo mluvit spíše o divadelní inscenaci než o filmu se vším všudy. Ostatně ona konzervativnost má ještě jeden aspekt - Rohmerovy příběhy jsou v něčem nadčasové, jejich děj by se mohl odehrávat kdykoliv, zkoumají mezilidské soužití spíše zevnitř než zvnějšku (ale nedá se pochopitelně říct, že vnějšek vůbec nereflektuje, vždyť habitus ženské hrdinky tohoto filmu by byl ještě před čtvrt stoletím pobuřující), ostatně, nic jiného než hledání nadčasovosti v lidském jednání nemůže vzejít z transpozice starých lidových přísloví na 20. století... Summa summarum, kdo hledá drobnokresbu nuancí lidské psyché, dostane mnohovrstevnatý a chytrý "film", kdo však hledá film bez uvozovek, dostane spíše jen mnohovrstevnatou a chytrou filmovou inscenaci.(23.2.2015)

  • kagemush
    *****

    Co já mám pořád o tom Rohmerovi psát,když on točil a točil a točil.A já čumím a čumím a čumím.Tak třeba, že líbí,dobrý,nejlepší.Většinou to má u mě Rohmer s těmi svými propracovanými moralitkami za 80%,ale někdy je tam ještě něco.Navíc.Tady úžasná mimoidní Pascale Ogier (a Tchéky Karyo,tak jak jsem ho ještě v žádným jiným filmu neviděl,mlaďocha).(9.7.2009)

  • Radko
    ****

    Partnerkin postoj "chcem si užívať nespútanosti a dúfam, že môj druh mi bude individuálne výjazdy tolerovať" tu naráža na opačný názor partnera "milujme sa a realizujme všetky zábavy spolu, v tesnom súžití a obozretným pripúštaním si ľudí zvonka k telu". Môže takáto dvojica vôbec fungovať? Dievčenská túžba po dobrodružstvách vyústi tam, kde sa podvedome chcela dostať - do pohľadov a objatí iného muža(-ov). Ale všetko má svoje hranice, aj postpubertálne výstrelky. Otázne je, či po upokojení ega bude doma čakať pripravený mopslík v podobe partnera, vyhriata posteľ a raňajky do nej. Jednoducho stabilita, pokoj a istota, po ktorej väčšina z nás v takej či onakej podobe túži, sa rutinou môže zvrtnúť do neznesiteľnej nudy, z ktorej rýchlo vyklíči potreba rebélie. Rebélie prežívania, nie straty istôt. No niekedy si človek neuvedomí, že každá realizovaná vzťahová zmena je chôdzou po lane a pád môže byť nečakanejší než sa na pohľad zdá. Ďalší skvelý konverzačný Rohmer, odohrávajúci sa počas jednej zimy (symbolika ochladzovania dlhotrvajúceho vzťahu), kde absentujúce obrazy živej prírody nahrádzajú pastelové farby stien a obrazovej výzdoby interiérov. 75%.(7.7.2009)

  • sportovec
    *****

    Zamyšlení nad přesýpacími písky milostných vztahů je ponorem do duše ženy, která netuší, že doposud nestačila dospět. Mládí, které už ztratilo pel nejrůžovějšího oparu, přerostlo do světa dospělých a zodpovědných. A překročilo mez, po které se pohybuje hlavní hrdinka filmu. Život s mužem, který chce stavět na pevných základech a netají se s tím, že mu není lhostejná, je pro ni vzrůstající nudou. Netuší (nebo nechce tušit), že její protějšek není prost smyslů a soudnosti a že hranice jeho tolerance není nekonečná. Napíná lano, aniž si uvědomuje - natož připouští - že ohrožuje sebe samu. Libertariánská touha po nespoutané volnosti přerůstá do náznaků prozatím nenaplňované promiskuity. Z jejího sebezahledění ji nevytrhne ani náhodné setkání s partnerem v prostředí, kde by ho nejméně čekala. A když se odhodlá k rozhodnutí - z kontextu filmu plyne, že k rozhodnutí nanejvýš sypkému - zjišťuje, že na dvojí život ve vztahu přestává být v dosavadním páru sama. Její nedobrovolné prozření se mění v nenadálý pád - ani touha po pevných základech není prosta nalezitelných alternativ. Konec filmu, vyprávěného pozoruhodně sevřenou filmovou řečí, strukturou promyšlenou, jak se zdá, do posledního záběru, je otevřený: najde motýlek, jehož bezelstné třepotání křidélky poprvé narazilo, dost odvahy ke změně dosavadního životního stylu a kurzu? Film nenabízí odpověď - staví na výmluvně řazených alternativách. Alternativách, které ho povyšují do nejvyšších pater světové kinematografie hraného filmu.(4.3.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace