Le Roi danse
Le Roi danse
Der König tanzt
The King Is Dancing
Kráľ tancuje
Režie:
Gérard CorbiauKamera:
Gérard SimonHrají:
Benoît Magimel, Boris Terral, Tchéky Karyo, Colette Emmanuelle, Cécile Bois, Claire Keim, Jacques François, Ingrid Rouif, Sylvie Van den Elsen (více)Obsahy(1)
Film belgického režiséra Gérarda Corbiaua je volně inspirován studií Philippa Beaussanta Lully aneb Hudebník slunce, věnovanou postavě skladatele Jeana-Baptista Lullyho (1632 1687), který působil na dvoře Ludvíka XIV. jako dvorní skladatel a kapelník. Ludvík XIV. (1638 1715) se stal králem už v pěti letech, ale ujal se vlády teprve v roce 1661 po smrti kardinála Mazarina. Jako chlapec měl zálibu v tanci a v roce 1651 poprvé veřejně vystoupil v Baletu noci, při němž ho poprvé doprovázel Lully, který později pro mladého krále složil další balety a stal se jeho důvěrníkem. Skládal na královo přání také opery a hudbu provázející představení her Jeana-Baptista Poquelina, známého jako MoliŹre. Film sleduje vztahy mezi králem, Lullym a MoliŹrem, do jisté doby přátelské, později poznamenané závistí a zejména ochladnutím toho, který mezitím vyspěl v krále Slunce. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (72)
Přišlo mi, jako kdyby tenhle film šel udělat daleko líp. Buď efektivněji, jako Marie Antoinetta nebo prostě líp, jako třeba Formanův Amadeus. Ze začátku jsem se v příběhu děsně ztrácel, postupně mi přišlo, že se v něm vlastně vůbec nic zvláštního neděje, a že k hlavním postavám nemám vůbec žádný vztah. Nakonec jsem došel toho názoru, že se vlastně vůbec nedivím Francouzům, že začali tu revoluci. Pohled na bláznivého Ludvíka, jak kuje pykle a chce na bažinách postavit zámek Versailles nemá chybu. Uznávám ale, že jeho plány stály za to. Každopádně to byly plány za peníze normálních lidí...a to už tak příjemný není. Tyhle pocity ale přešli až do dneška. Až na to, že v dnešní době za naše peníze od státu nedostaneme vůbec nic. ()
║Rozpočet $21miliónov║Tržby Celosvetovo $2,200,000║ ()
Působivý hudební doprovod pomáhá filmu povznést se k nebesům. Netušil jsem, že životopisný snímek může být krásný a jednoduchý zároveň. Možná se najde mnoho lidí, které neosloví, ale určitě by se na něj měli podívat ještě jednou a třeba přijdou na chuť této sluneční podívané. Chápat film aspoň v maličkém kontextu (co Ludvík rozhodl vybudovat na tom travnatém kusu země, kde se všichni jeho sluhové a přátele topili po kolena v bahně?). Opravdu krásný film, který mě v závěru naprosto decimuje... ()
Francouzum se opet podarilo natocir dalsi vyborne historicke drama s pro me hereckym objevem roku Benoît Magimelem. ()
Nepřeberná pastva pro oči i uši. Všechno začíná už neobyčejně dobře zvoleným námětem a takřka bezchybným scénářem. Jestliže jsme si již pomalu přivykli na mnohá, vesměs velkolepá, zobrazení krále Slunce a jeho doby, stále tu zela smutná mezera, jež by do sebe ráda zahrnula další velké muže, kteří vytvářeli neopakovatelné, svým způsobem dekadentní, prostředí Francie 17. století. Jen v antagonismu jejich vztahů se mohla projevit králova velikost. Jakkoli obdivuji Ludvíkovy státnické zásluhy, nelze nepřiznat, že snad i větším přínosem pro nás byli umělci, kteří pro něj, občas však naštěstí proti němu, plodili skvosty, jež nemohou nechat chladnými ani nás po dlouhých tří stech letech. Osoba a dílo satirika a komika Moliéra je neoddiskutovatelná, avšak už neprávem je opomíjen nemenší velikán - Ludvíkův dvorní skladatel Lully. Ach, ta hudba. Celý film bych býval shltl se stejným zájmem i kdyby nebyl šel obraz! Stejné superlativy mohou být pronášeny o výtvarné stránce filmu a především o snad všech hereckých projevech. Možná mi chybělo trochu více exteriérních scén, ale to asi ani nebylo záměrem autora. ()
"Nikdo není Bohem na Zemi," konstatuje odtažitě králův dvořan. "L'Etat, c'est moi," dí hrdě Ludvík Čtrnáctý na své cestě do dějin. Totus mundus agit histrionem - celý svět hraje komedii, míní neznámý autor, a vcelku nezáleží na tom, zda se komedie odehrává na jevišti divadelním nebo politickém, jen ta první má jaksi elegantnější kroky a větší naději, že lid pobaví... Král Slunce možná ve své době zářil jako v pravé poledne, ale to neznamená, že se kolem něj neproháněla řada pozoruhodných planet, které pravda občas opisovaly podivné dráhy, zato v našem povědomí zůstaly dlouho poté, co z nich zbyl jen kosmický prach. Nejvýznamnějšími z nich byli dramatik a herec Jean-Baptiste Poquelin, známější spíš jako Moliére a italský hudebník Lully. Kvůli nim jsem porušila Faidřino biografické pravidlo (když to nenatočil Forman nebo Attenborough, bude to na 90% otrava) a nelitovala jsem, protože se mi dostalo vizuální, hudební a herecké hostiny, po které se mi neudělalo špatně, protože byla tvořena z těch vybraných chodů jménem Historie, Krása a Vášeň. A když o tom tak přemýšlím, ten Forman úplně stranou nezůstal, nebo jsem jediná, komu protagonisté během představení Zdravého nemocného evokovali Mozarta a Salieriho při scéně z Dona Giovanniho v Amadeovi? ()
Hlavní roli v historickém výpravném snímku nehraje postava proslulého krále Slunce, dokonce ani postava jeho dvorního skladatele Lullyho, nýbrž doba vrcholného francouzského absolutismu, kdy se Ludvíkovo výlučné postavení promítlo i do jeho kulturních aktivit. Největší panovník své éry musel mít všechno nej. Stylem života, chováním a aktivitami dával najevo výjimečnost svého postavení a své osobnosti. Postavy příběhu jsou upozaděné, v popředí je opulentní nádhera barokní výzdoby, róby šlechtičen, kulisy divadla a královy kostýmy. Snímek ukazuje celou kulturní epochu, její nejvýraznější a nejmajestátnější podobu. Dá se pokládat fakticky za hudební film proložený dobovou hudbou. Celkový dojem: 80 %. ()
Patos zobrazený patosem. Ale v kombinaci s perfektní dobovou hudbou dostává jedno i druhé svůj smysl. Tohle není žádný přesný historický exkurz, ani ten tanec není moc barokní tanec, vše je spíše dokonalá barokní póza. Film prochází od jedné vypjaté scény ke druhé, trochu se až dusí v interiérech a bohatých kulisách a emocím (alespoň těm ve filmu) téměř nedá vydechnout. Díky prakticky neustále znějící hudbě má rytmus, který bych se nebál nazvat téměř operním. A ten, kdo se na něj dokáže naladit, možná pochytí něco z atmosféry doby Ludvíka XIV i z významu slova les plaisir. ()
Svet tanečných kreácií napudrovane kudrlinkového obdobia (parochne,umelé mušky, dlhé pančuchy) éry kráľa Ľudovíta XIV, známeho aj pod menom kráľ slnko. Tanec, spev a divadlo boli znakmi doby, v priazni kráľa boli divadelníci, tanečníci, skladatelia, hudobníci. V deji zohráva úlohu nielen libertínsky spisovateľ Moliére ale aj dvorný kráľov skladateľ Lully. Snaží sa veľmi a za snahou nie je len zložiť dokonalú skladbu, ale i šanca uspieť na dvore ako cudzinec – Talian, ktorých kráľ inak veľmi v láske nemá. Dvor sa zabáva, hnevá (podľa hĺbky svojho náboženského presvedčenia a najmä príklonnosti ku kráľovi alebo jeho matke), hrdinovia prežívajú drámy vzájomných vzťahov, tvorby, citov. Kostýmovo, hudobne a kompozične uchvacujúce, dejovo priemerné. ()
Pro milovníky opery a 17. století zřejmě lahůdka - muzika, kostýmy, tanec, všechno vyladěné. Osobnost Lullyho byla zajímavá, jeho osud smutný. Ludvík XIV. zobrazen asi tak, jak jsem si ho představovala. Nedokázala jsem sympatizovat se žádnou z postav. ()
75% - Tříhvězdičkový film s pětihvězdičkovou hudbou. Král tančí je vizuální óda na Krále slunce a na hlavní dva kulturní velikány, které živil svou přízní: Skladatel Lully a dramatik Moliére. Autorům jsem jejich verze historických postav nezbaštil ani náhodou, a kromě pěkných vizuálních kýčů a pár ďábelských herců neměl film sám o sobě co nabídnout. Chybělo mi sdělení, a aspoň trochu vypravěčské přesvědčivosti. Navíc, bohužel, člověk se (díky některým použitým klišé) neubrání srovnání s Formanovým Amadeem, ze kterého mi vyšlo, že Le roi danse je vlastně skvělý videoklip delší minutáže k Lullyho hudbě v jakostním podání orchestru Musica Antiqua Köln. Nic víc… ()
Léta běží, počet opakovaných zhlédnutí některých filmů vzrůstá, vztahy k nim se upevňují, ale člověk si uvědomí, že nemá cenu pod vlivem svých úchylek tyto snímky přeceňovat a zbytečně vychvalovat. Proto mažu svůj starší dementní komentář. Nicméně musím říct, že Gérard Simon je nějaký kameraman, Boris Terral je ďábelský herec (proč nehraje víc?) a Le Roi Danse je minimálně ze dvou důvodů výjimečné dílo: 1) Lullyho hudba je naprosto luxusní. 2) Je to můj nejoblíbenější historický film, jehož některé scény mě (mírnou povahu) přivádějí až kamsi. Ti, kdo se mnou seděli v kině, by mohli vyprávět... ()
Král Slunečník z pohádky Princ a Večernice se trhnul, aby si zahrál v tragické telenovele ze sedmnáctého století. On miluje jeho, ale láska je to nešťastná, neboť on miluje jen sebe. Jeho pro změnu miluje žena, která miluje i jejich děti. Všichni dohromady pak milují pestrobarevné hadry hadry hadry a muziku, která je sice nádherná a kouzelná, zároveň ale i čím dál tím stejná. Mezi vším pobíhá Moliér a někde za lesem vznikají zahrady ve Versailles. Hezky se na to kouká a hezky se u toho i usíná. ()
především úchvatná výprava a hudba dávají tomuto historickému snímku patřičný punc vznešenosti... struktura nápadně připomíná Amadea, který je však v rámci žánru prostě stále o chlup lepší... 80% ()
Roztříštěné, zmatené, nudné. ()
Tanec jedna báseň. ()
Ja sa ospravedlňujem všetkým nadšencom tohoto artového kúsku, ale ja som sa niekedy dávnejšie pri jeho projekcii v televízii dosť nudil. Áno, vizuál je úchvatný a práve a iba zaňho mu dávam tie tri hviezdy. Inak ma ničím neoslovil. Jeho chladnosť ale bola asi zámerná. Možno je problém v tom, že ma tento typ historického filmu iba nebaví. Francúzsky kráľovský dvor je mimo moje divácke obzory. VIDENÉ PO MNOHÝCH ROKOCH: Centrom našej slnečnej sústavy je slnko, okolo ktorého obieha chtiac nechtiac niekoľko planét a množstvo bezvýznamných planétok a objektov. Stav planét závisí najma od pôsobenia slnka a jeho často sa meniacich hodnôt. Niektoré sú rozpálené, niektoré chladné a jedna sa nachádza vo veľmi krehkej teplotnej rovnováhe, ktorá umožňuje život. Podobne to bolo aj s kráľovským dvorom Ludvíka XIV, ktorý je akousi metaforou fyzikálnych zákonov hviezdnej sústavy a farebnou štylizáciou je to jasne naznačované. Tváre sú niekedy z jednej strany (smerom k Ludvíkovi) osvetlené, z tej druhej v absolútnej temnote. Odpútať sa je však nemožné a každý chce byť skôr čo najbližšie slnku, ako darcovi života. Ja by som sa ale ešte pozastavil nad tým, že Slnko nie je Boh, nie je ani centrum vesmíru alebo galaxie. Uprostred nej je totiž čierna diera, ktorá všetko nenávratne pohlcuje. S tým nič neurobí ani kráľ "Slnko", ani jemu najbližší "planéty", ani poddaní ako bezvýznamné "planétky". ()
Tenhle film je výborný především po estetické stránce.Na pohled i na poslech skoro dokonalý. Udělal jsem moc dobře, že jsem si ho včera po několika letech opět připomněl, opravdu stojí za to. Absenci, nějakého možná trošku lepšího příběhu bohatě vynahradí výprava a hlavně skvělá hudba, která se na vás line již od prvních minut. Velká spokojenost. ()
Dokonalosť... existuje vôbec niečo také v spojení s umením, filmom? Neviem, párkrát sa mi už zdalo, že som videl, zažil niečo dokonalé, a Le Roi Danse k tomu malo tiež sakramentsky blízko. To, že film je obrazovo majstrovským dielom, je zrejmé už z obrázkov z Galérie tu na ČSFD, k tomu tá hudba - tá prekrásna hudba od génia Lullyho, ktorá mi v ušiach znela ešte niekoľko hodín po pozretí... a tie kostýmy, masky, výprava. No a v neposlednom rade nejde nespomenúť samotný príbeh a herecké výkony. Z nich by som vyzdvihol predovštkým dva hlavné - Benoît Magimel ako Ľudovít XIV. je charizmatický a z toho, čo som videl, je asi najlepším predstaviteľom Kráľa Slnka ; a predovšetkým Boris Terral ako Jean-Baptiste Lully predviedol niečo absolútne odrovnávajúce a nepopísateľné... Z toho všetkého mi nič iné ako plné hodnotenie nevychádza. 10/10 ()
Ve filmu Král tančí hraje hlavní roli hudba. Ludvík XIV. (1638 – 1715) se stal králem už v pěti letech, ale ujal se vlády teprve v roce 1661 po smrti kardinála Mazarina. Jako chlapec měl zálibu v tanci a v roce 1651 poprvé veřejně vystoupil v Baletu noci, při němž ho poprvé doprovázel Lully, který později pro mladého krále složil další balety a stal se jeho důvěrníkem. Skládal na královo přání také opery a hudbu provázející představení her Jeana-Baptista Poquelina, známého jako Moliére. Film sleduje vztahy mezi králem, Lullym a Moliérem, do jisté doby přátelské, později poznamenané závistí a zejména ochladnutím toho, který mezitím vyspěl v krále Slunce. ()