poster

Čas násilí

  • Bulharsko

    Vreme na nasile

  • Bulharsko

    Vreme razdelno

  • Bulharsko

    Време на Насилие

  • Bulharsko

    Време разделно

  • anglický

    Time of Violence

  • Slovensko

    Čas násilia

Historický / Drama

Bulharsko, 1988, 288 min

Režie:

Ludmil Staikov

Scénář:

Radoslav Spassov

Komentáře uživatelů k filmu (3)

  • Niktorius
    ****

    Sleduje se to výborně, ač každého se zájmem o Osmanskou říši musí zabolet, že je celý příběh podaný v duchu nacionalistických balkánských mýtů o útrapách pod "tureckým jhem" (je dostatečně známo, že někteří křesťanští Slované nejenže své děti nenabádali, aby místo odvodu do tureckých služeb přes systém devşirme a přijetí islámu volili smrt, ale dokonce občas i upláceli příslušné úředníky, aby byli právě jejich potomci do služeb osmanské Porty přijati, protože protiváhou ztráty původní identity bylo otevření bran ke značné moci a bohatství). Vyloženě odporný je avšak kontext, ve kterém tento film vznikl. V roce 1988 totiž komunistický režim Todora Živkova dováděl k vrcholu násilnou protitureckou kampaň, v jejímž rámci byla vůči bulharským Turkům činěna přesně ta příkoří, která film vyčítá jejich dávným prapředkům - ať už mluvíme o násilném odebírání národnostní identity a náboženské víry, nebo o vyhánění z domovů (počet uprchlíků bezpečně přelezl půlmilionovou hranici). Selektivním zdůrazňováním staletí starých křivd měl tento film krutou Živkovovu politiku patrně ospravedlňovat a vydávat ji za jakousi spravedlivou pomstu. Ostatně i z komentářů Bulharů na IMDb zní halasný bojovně-vlastenecký ryk... _______ Odhlédneme-li ovšem od okolností vzniku, tak se Čas násilí naštěstí nejeví jako nějaká primitivní xenofobní agitka, kde je každý Turek zavilý bedgáj, a už kvůli té poctivé filmařské práci, kterou na něm tvůrci odvedli, se jej vyplatí vidět._______ P.S: Jelikož film také výrazně akcentuje náboženskou stránku věci a janičáry prezentuje jako takové malé Bin Ládiny, je dobré si připomenout, že oficiální vírou příslušníků 'Yeni Çeri' byl ve skutečnosti značně neortodoxní súfjský řád bektašíja, jenž se v dnešní podobě paradoxně (?) vyznačuje zapřísáhlým pacifismem.(23.6.2011)

  • YURAyura
    *****

    10/10 Nejsem žádným expertem bulharské historie, abych zacházel do nějakých faktických poznámek o Zivkovovi či výtek jak co bylo nebylo - takovéto hledání "pravdy" by se hodilo spíš do Kosova, ale musím přiznat, že tento - možná tendenčně natočený film - mě převálcoval. A nebylo to vůbec kvůli jeho stopáži blížící se jinak nedívatelným pěti hodinám, ale spíš kvůli exteriérům - přejezdy mostu, praní prádla, shánění ovcí, úkrytům v jeskyni, charismatickým chlapákům, kterým můžou stávající metrosexuální ikony americké produkce jen tiše závidět a příběhu, který ač v jistých částech předvídatelný - dva bratři na rozdílné straně, odměna za hlavu - nabídne dostatek dramatických kliček, k udržení divákovi pozornosti. Jediné dvě výtky bych směřoval na: věčně našrobené sváteční oblečení, které vesničani nosí svatba nesvatba a lokaci svatební hostiny uprostřed stoletého smrkového lesa, který na pláních pastevců ovcí působí nepatřičně, ale uznávám, že pro dramatičnost funguje výborně. Při paličských záběrech jsem se nějak nemohl zbavit inspiračního dojmu pro přespolní Lepa sela lepo gore.Docela se divím, že takovýto úžasný kousek nezajímá filmové distributory i dnes, jistě by si našel dostatek diváků. Ale na druhé straně - dostat se do spárů Řitky není to, co bych tomuto filmu přál - chce to totiž velké plátno a titulky. Zaznamenáníhodné silné scény (kromě těch explicitně násilných): Co v dělat v desíti letech, když tě odvádějí janičáři na převýchovu. Bejova manželka komentuje Benátčanovi své neřesti a dění na dvoře. Stěhování hřbitova. Kupování místa pro vesnici. Mlha na svatbě. Bej mluvící o strategi Osmanské říše. Přežehhnání se s turbanem na hlavě po dekapitaci. Uprk konvertovaných vesničanů. Rozloučení na mostě.(15.8.2012)

  • d-fens

    ocenenia : MFF Cannes 1988 - uvedené v sekcii "Un certain regard"(27.2.2013)