Una lunga fila di croci

Hutnou filmovost Leoneho westernů u Garroneho nenajdeme, i přesto se mu ale daří udržet laťku zábavnosti poměrně vysoko. Ať už to jsou takřka komixové prvky v podobě kněze s vícehlavňovou puškou, zabíjení hozeným rýčem atp., nebo nápaditý střih a kamera, daří se Garronemu šikovně zakrývat nedostatek peněz v podstatě béčkové produkce. Nejde tedy do hloubky žánru a divokého západu (ona ta krajina většinou jako Západ ani moc nevypadá), ale stylově využívá jeho vnější atributy. (19.09.2010)

Takový průměrný zástupce špageťáků. Hlavní hrdina Anthony Steffen sice střílet umí, ale dvě základní věci mu chybí - talent a charisma, díky čemuž mi vlastně bylo jedno, co se mu ve filmu stane. Prostě je jako Chuck Norris - pořád se tváří stejně a tomu, co říká, nejde moc věřit. To záporáci jsou mnohem lepší kalibr - ten hlavní v podání Riccarda Garroneho sice nic extra, ale William Berger je jako napůl zápornej lovec lidí s biblí lahůdkovej. K tomu sympaťák Mario Brega (padouch od Leoneho) jako spencerovský bouchač a kráska Nicoletta Machiavelli, hloupá hudba, podivný příběh, zajímavá kamera a střih... Na každý klad se najde aspoň jeden zápor. (21.08.2010)

Mezi spaghetti westernovou komunitou dost oblíbený western, známější pod anglickým názvem No Room to Die. Nejsem zrovna horlivý zastánce podobně melancholicky laděných a taktéž nasnímaných příspěvků v tomhle žánru. Slušně odvedenou práci Garronemu upřít nemohu, nicméně celkově je to jen průměr. (17.01.2015)