Salt of the Earth
Soľ zeme
Obsahy(1)
Americký film „Sůl země" byl natočen podle skutečné události - stávky horníků zinkových dolů v oblasti Bayard v Novém Mexiku (USA) v r. 1951. Film vypráví o průběhu patnáctiměsíční stávky, která skončila po houževnatém boji horníků i jejich žen vítězně. Film byl po prvé uveden mimo území USA na VIII. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v r. 1954, kde získal (společně se sovětským filmem „Věrní přátelé") Velkou cenu. Herečce Rosauře Revueltas, jedné z hlavních hrdinek filmu, byla za životnou, se strhující pravdivostí a prostotou ztvárněnou postavu mexické hornické ženy i za její neohrožený postoj vůči nepřízni oficiálních kruhů při natáčení tohoto filmu, udělena Cena za ženský herecký výkon. (Filmový přehled)
(více)Recenze (16)
NFR 1992, Křišťálový glóbus ()
Něco podobné jako naše agitky z 50. let, ale filmařsky o několik tříd výš a ještě s tím rozdílem, že postavy jsou nakonec docela simpatické (ty, které měli být). Z počátku chvílama směšné (nechtěně) - pak už film sám vykazuje jistou ironii a nadhled a je to docela vtipné (záměrně). ()
Levicově orientovaný snímek, který dokáže zaujmout atmosférou vystavěnou právě na vykořisťování a nelidských podmínkách. Na více jak 3* mě Sůl země nedokázala zaujmout, avšak rozhodně se jedná o pozoruhodný počin, který by neměl uniknout těm divákům, co si rádi budují filmový rozhled a nelpí pouze na snímcích starých maximálně pět, deset let. ()
Očakával som neorealistickú snímku, avšak na počudovanie je táto sociálna dráma rozprávaná pomerne klasicky. Ale nesmieme zabúdať na to, že hlavné postavy hrajú Mexičania, respektíve americkí Hispánci, je tu jedna zaujímavá paralelná montáž, ale najmä film sa dotýka okrem štrajku aj rovnoprávnosti mužov a žien, rasových predsudkov, alebo postavenia mužov v rodine. V tom všetkom sa ráta určite v USA medzi pionierske. Ženy by ale chceli aj rovnoprávnosť čo sa týka užívania si sexu, v tomto smere ostaneme iba pri rečiach :). Treba sa vyrovnať s tým, že vo filme stávka nepôsobila ako 15-mesačná, ale skôr iba ako niekoľkodňová. Niežeby to bola chyba. ()
Neuhlazený, levicově rozhněvaný, pohled, v němž dominuje touha pomoci nejen novomexickým horníkům, ale ještě více emancipovat jejich manželky. ()
Ľavicový odborársky snímok rozpráva o boji baníkov za lepšie pracovné podmienky. Ich partnerky súbežne bojujú za emancipáciu, a práve tento fakt film obohacuje a robí ho atraktívnejším. Hrá tu mnoho nehercov, scenár je silne tendenčný, čo je logické, keďže sa na jeho výrobe podieľala aj odborová organizácia baníkov, ale výsledok by bol lepší, keby sa tak netlačilo na pilu. Film bežal v našich kinách v roku 1956. ()
Rudí prorokovali nehynoucí význam... Jsou vzácné a mají pověst, jíž není co závidět. Osamocená díla pokrytá závojem legendy, kterou vyvořila především a hlavně politická situace. „Kultovnosti“ zpravidla nedostojí, bublina je nesmyslně veliká (neboť dobově podmíněná), dá se o nich ale hezky mluvit, aniž víte, o čem vlastně jsou. Sůl země resentiment nebudí a země vzniku si jí stěží přivlastní. Není zase tolik divu, amerického je na filmu pramálo, štáb složený převážně z „vyvrhelů“ (Biberman aneb člen hollywoodské desítky) a neherců z Mexika si pod vlivem neorealismu razí uvědomělý boj za sociální spravedlnost a nemusí při tom jedinkrát zmínit tolikrát zaklínané slovo komunismus. Poměrně unikátní, respektive schovaná, je vypravěčka, vysvětluje jen vybrané situace, jejichž orientace přitom nebývá obtížná. Kladl bych to na vrub složitostem při natáčení („ideologické diverzi“;)), sama titulní Rosaura je trpitelsky zachycená, čistou krásu jí ničí věrohodně zobrazená bolest, ač je to snad jediná herečka v obsazení. Na autenticitě nepřidá nekvalitní postsynchron a soc. realismem načichlé záporné figurky kapitalismu, přičemž by však bylo klamné spojovat tento počin celistvě s tezovitými díly SSSR či satelitů té doby. Boj za rovnorpávnost (ve skrytu i uměleckou) s plátna plně vyzařuje a nekašírovaná problematika rovnosti pohlaví celý smysl odporu ještě více posílí. Žena je možná trpitelkou, ale zároveň další funkční jednotkou vzdoru, která si uhlazuje cestičku za svými právy. Dokonce skrz vyprávěcí prostředky filmu – když na schůzích mluví španělsky muž, nedočkáme se ani titulků, každé vyjádření ženy však Rosaura kompletně přetlumočí. Mám dojem, že toto je cesta dnešního diváka k Soli země. Ideologie nemusí být nepřekročitelnou překážkou, pokud máte rádi berličky talentovaného filmaře. A pevný názor navrch. Že rudí doufali ve víc, to už je věc jiná. ()
Volně ke stažení na Archive.org. ()
Snímok dostatočne ukazuje, v čom je sila jednotlivca v skupine. A v čom je sila skupiny pre jednotlivca. Nevidím v tom nejakú komunistickú propagandu, vidím v tom mimoriadne kvalitný snímok, ktorý predkladá jeden z možných návodov, ako zvíťaziť nad nelogickými a neľudskými požiadavkami vykorisťovateľov. Avšak, aby sa uspelo, musíme byť jednotní. Čo mi veľmi nie sme. ()
Filmařsky lehce podprůměrná, tématem docela zajímavá levicová agitka, která dnešnímu divákovi pro témata dávno mrtvé už nejspíše nepříjde tak zásadní. Ve své době přesto pro širokou část společnosti nepochybně hodně silné dílo které se vyjadřuje hned k několika problémům najednou. Historicky teda poměrně zajímavých 94 minut. Zinc Town, New Mexico, U.S.A. ()
Když máte rádi kategorizováni, tak podle jedné kategorie jsou rozhodně levicově zaměřený člověk. Ale to není hlavní důvod, proč se mi snímek "Sůl země" tak zamlouval. Ukazuje sílu člověka a skupiny, když jdou za něčím správným. Ještě že nikdy nebylo žádné pokračování, protože tam by si to ti lidé stejně zkurvili. Takhle je to prostě dobré. ()
"The woman's question he calls it. .... He says, give them equality. Equalities in job, equalities in home and also sex equality." "What do you mean, sex equality?" Dráma podľa skutočnej udalosti, nakrútená dokumentárnym štýlom (hoci viaceré udalosti boli upravené/vymyslené pre potreby filmu). Je to skvelo podvratné dielo, nakrútené natruc tvorcami zaradenými na čierny zoznam v čase vrcholiaceho Mccarthizmu. Na pohľad pôsobí ako komunistická propaganda, ale má nadhľad, príjemnú dávku irónie a často až nečakaný humor. Trochu otravné boli tie toporné herecké výkony ako z ochotníckeho divadla, ale dalo sa na to zvyknúť (akceptujem, že to boli samí neherci). No a ten pôsobivý záver ma dostal. "Then I knew we had won something they could never take away. Something I could leave my children and they, the salt of the Earth, would inherit it." ()
Levicově orientované sociální drama. Poměrně kvalitní, ()
Vůbec se nedivím, že to u nás v 50. letech přijali komunisti s otevřenou náručí. ()
Film „Sůl země" byl natočen nezávislou produkcí mexicko-americkou „Independent Production Corporation" za spolupráce odborové organisace Svazu dělníků v hornictví, hutnictví a strojírenství. Hlavním cílem, který si jeho tvůrci dali, bylo ukázat jak stávka horníků zinkových dolů, Američanů i Mexičanů, přerostla svůj původní cíl dát mexickým havířům stejné podmínky jako jejich kamarádům a stala se manifestací za lepší pracovní podmínky, za rasovou rovnoprávnost, proti fašistickým zákonům. Film „Sůl země" je pokládán za první manifestační projev pokrokových amerických filmových pracovníků, kteří jím dokázali, že v Americe lze vytvářet sociálně kritická bojovná filmová díla i bez podpory či přímo proti zájmům představitelů oficiálního hollywoodského filmového průmyslu. Film byl natočen za nesmírných obtíží. Ještě před zahájením prací na filmu zakázala mexická vláda natáčení na mexické půdě. Proto se film natáčel přímo na místech událostí z r. 1951, ve státě Nové Mexiko. Ke konci natáčení došlo několikrát i ke střelbě. Rosaura Revueltas, představitelka Esperanzy, byla 11 dní před skončením filmování vypovězena z USA. Přesto všechno byl film dokončen. Právě tak bylo obtížné prosadit jeho veřejné předvádění v USA. Námět k filmu napsal Michael Wilson, nositel Ceny americké filmové akademie, kterou získal v r. 1951 za scénář filmu režiséra Stevense „Místo na slunci" (podle Dreisserovy „Americké tragedie"). Přestože několik jeho scénářů bylo v Hollywoodu zfilmováno, brzy se dostal, znechucen poměry v americké filmové metropoli a spoutaností umělců, do konfliktu s Výborem pro vyšetřování neamerické činnosti. Po napsání scénáře „Pět prstů", jehož námětem byla špionážní aféra britského velvyslanectví v Ankaře z konce minulé války, byla mu další spolupráce s velkými hollywoodskými výrobnami znemožněna. Jako reportér odjel do Nového Mexika, kde zaznamenal historii vítězné stávky horníků zinkových dolů. Na podkladě podnětů z diskusí s účastníky stávky rozpracoval filmovou povídku s tímto námětem ve scénář. Režisér filmu Herbert Biberman začínal jako režisér na průbojné newyorské scéně Theatre Guild. Za války se dostal do Hollywoodu, kde působil jako scénárista i režisér. Pro své důsledné hájení základních ústavních práv před Výborem pro vyšetřování neamerické činnosti byl označen za nebezpečného buřiče a spolu s devíti dalšími, reakčními kruhy napadenými filmaři, byl odsouzen k trestu jednoletého vězení. Současně byl zbaven všech možností další práce v oficiálním hollywoodském filmovém průmyslu. Režie filmu „Sůl země" se ujal nadšeně v přesvědčení, že zfilmováním tohoto dramatického příběhu z hornického prostředí pronikne k novým, v Hollywoodu neznámým thematickým zdrojům. Většina rolí ve filmu „Sůl země" byla obsazena neherci, účastníky stávky z r. 1951. Roli Ramona Quintera vytvořil odborářský funkcionář Juan Chacon. Jeho ženu Esperanzu hraje mexická herečka Rosaura Revueltas, jediná profesionální herečka tohoto filmu. Vytvořila již několik filmových i divadelních rolí. V r. 1951 jí byla udělena Cena uměleckého objevu „Cuauthtemoc" za první filmovou roli v díle režiséra Emilia Fernandeze „Jeden den života". Filmový přehled 1/1956 () (méně) (více)