poster

Sůl země

  • USA

    Salt of the Earth

Drama

USA, 1954, 94 min

Scénář:

Michael Wilson

Hudba:

Sol Kaplan
  • corpsy
    ****

    Snímok dostatočne ukazuje, v čom je sila jednotlivca v skupine. A v čom je sila skupiny pre jednotlivca. Nevidím v tom nejakú komunistickú propagandu, vidím v tom mimoriadne kvalitný snímok, ktorý predkladá jeden z možných návodov, ako zvíťaziť nad nelogickými a neľudskými požiadavkami vykorisťovateľov. Avšak, aby sa uspelo, musíme byť jednotní. Čo mi veľmi nie sme.(16.2.2016)

  • ripo

    Film „Sůl země" byl natočen nezávislou produkcí mexicko-americkou „Independent Production Corporation" za spolupráce odborové organisace Svazu dělníků v hornictví, hutnictví a strojírenství. Hlavním cílem, který si jeho tvůrci dali, bylo ukázat jak stávka horníků zinkových dolů, Američanů i Mexičanů, přerostla svůj původní cíl dát mexickým havířům stejné podmínky jako jejich kamarádům a stala se manifestací za lepší pracovní podmínky, za rasovou rovnoprávnost, proti fašistickým zákonům. Film „Sůl země" je pokládán za první manifestační projev pokrokových amerických filmových pracovníků, kteří jím dokázali, že v Americe lze vytvářet sociálně kritická bojovná filmová díla i bez podpory či přímo proti zájmům představitelů oficiálního hollywoodského filmového průmyslu. Film byl natočen za nesmírných obtíží. Ještě před zahájením prací na filmu zakázala mexická vláda natáčení na mexické půdě. Proto se film natáčel přímo na místech událostí z r. 1951, ve státě Nové Mexiko. Ke konci natáčení došlo několikrát i ke střelbě. Rosaura Revueltas, představitelka Esperanzy, byla 11 dní před skončením filmování vypovězena z USA. Přesto všechno byl film dokončen. Právě tak bylo obtížné prosadit jeho veřejné předvádění v USA. Námět k filmu napsal Michael Wilson, nositel Ceny americké filmové akademie, kterou získal v r. 1951 za scénář filmu režiséra Stevense „Místo na slunci" (podle Dreisserovy „Americké tragedie"). Přestože několik jeho scénářů bylo v Hollywoodu zfilmováno, brzy se dostal, znechucen poměry v americké filmové metropoli a spoutaností umělců, do konfliktu s Výborem pro vyšetřování neamerické činnosti. Po napsání scénáře „Pět prstů", jehož námětem byla špionážní aféra britského velvyslanectví v Ankaře z konce minulé války, byla mu další spolupráce s velkými hollywoodskými výrobnami znemožněna. Jako reportér odjel do Nového Mexika, kde zaznamenal historii vítězné stávky horníků zinkových dolů. Na podkladě podnětů z diskusí s účastníky stávky rozpracoval filmovou povídku s tímto námětem ve scénář. Režisér filmu Herbert Biberman začínal jako režisér na průbojné newyorské scéně Theatre Guild. Za války se dostal do Hollywoodu, kde působil jako scénárista i režisér. Pro své důsledné hájení základních ústavních práv před Výborem pro vyšetřování neamerické činnosti byl označen za nebezpečného buřiče a spolu s devíti dalšími, reakčními kruhy napadenými filmaři, byl odsouzen k trestu jednoletého vězení. Současně byl zbaven všech možností další práce v oficiálním hollywoodském filmovém průmyslu. Režie filmu „Sůl země" se ujal nadšeně v přesvědčení, že zfilmováním tohoto dramatického příběhu z hornického prostředí pronikne k novým, v Hollywoodu neznámým thematickým zdrojům. Většina rolí ve filmu „Sůl země" byla obsazena neherci, účastníky stávky z r. 1951. Roli Ramona Quintera vytvořil odborářský funkcionář Juan Chacon. Jeho ženu Esperanzu hraje mexická herečka Rosaura Revueltas, jediná profesionální herečka tohoto filmu. Vytvořila již několik filmových i divadelních rolí. V r. 1951 jí byla udělena Cena uměleckého objevu „Cuauthtemoc" za první filmovou roli v díle režiséra Emilia Fernandeze „Jeden den života". Filmový přehled 1/1956(6.12.2009)

  • kaylin
    *****

    Když máte rádi kategorizováni, tak podle jedné kategorie jsou rozhodně levicově zaměřený člověk. Ale to není hlavní důvod, proč se mi snímek "Sůl země" tak zamlouval. Ukazuje sílu člověka a skupiny, když jdou za něčím správným. Ještě že nikdy nebylo žádné pokračování, protože tam by si to ti lidé stejně zkurvili. Takhle je to prostě dobré.(17.12.2014)

  • sinp
    ****

    Rudí prorokovali nehynoucí význam... Jsou vzácné a mají pověst, jíž není co závidět. Osamocená díla pokrytá závojem legendy, kterou vyvořila především a hlavně politická situace. „Kultovnosti“ zpravidla nedostojí, bublina je nesmyslně veliká (neboť dobově podmíněná), dá se o nich ale hezky mluvit, aniž víte, o čem vlastně jsou. Sůl země resentiment nebudí a země vzniku si jí stěží přivlastní. Není zase tolik divu, amerického je na filmu pramálo, štáb složený převážně z „vyvrhelů“ (Biberman aneb člen hollywoodské desítky) a neherců z Mexika si pod vlivem neorealismu razí uvědomělý boj za sociální spravedlnost a nemusí při tom jedinkrát zmínit tolikrát zaklínané slovo komunismus. Poměrně unikátní, respektive schovaná, je vypravěčka, vysvětluje jen vybrané situace, jejichž orientace přitom nebývá obtížná. Kladl bych to na vrub složitostem při natáčení („ideologické diverzi“;)), sama titulní Rosaura je trpitelsky zachycená, čistou krásu jí ničí věrohodně zobrazená bolest, ač je to snad jediná herečka v obsazení. Na autenticitě nepřidá nekvalitní postsynchron a soc. realismem načichlé záporné figurky kapitalismu, přičemž by však bylo klamné spojovat tento počin celistvě s tezovitými díly SSSR či satelitů té doby. Boj za rovnorpávnost (ve skrytu i uměleckou) s plátna plně vyzařuje a nekašírovaná problematika rovnosti pohlaví celý smysl odporu ještě více posílí. Žena je možná trpitelkou, ale zároveň další funkční jednotkou vzdoru, která si uhlazuje cestičku za svými právy. Dokonce skrz vyprávěcí prostředky filmu – když na schůzích mluví španělsky muž, nedočkáme se ani titulků, každé vyjádření ženy však Rosaura kompletně přetlumočí. Mám dojem, že toto je cesta dnešního diváka k Soli země. Ideologie nemusí být nepřekročitelnou překážkou, pokud máte rádi berličky talentovaného filmaře. A pevný názor navrch. Že rudí doufali ve víc, to už je věc jiná.(1.11.2011)

  • Hejtmy
    ***

    {283/1001} Skvělá inteligentní levicová propaganda a navíc k mému velkému překvapení i kvalitní film. V tom je rozdíl oproti komunistické propagandě československé a obecně evropské, protože ta nebyla inteligentní, a už vůbec ne filmařsky kvalitní. „Viva la Revolución! Viva el socialismo! Muerte al capitalismo!“ 60 %(12.1.2011)

  • - Jediný film, jehož promítání bylo na území Spojených států amerických zakázané. Není náhodou, že se tak stalo v padesátých letech v době vrcholící studené války. V amerických kinech se nehrál až do roku 1965. (Hejtmy)

  • - Jako kompars nebo pomocní členové štábu se natáčení zúčastnili i aktéři stávky, která se stala námětem pro tento film. (Hejtmy)

  • - Film získal na MFF v K. Varech v roce 1954 Křišťálový glóbus a Rosanna Revueltasová si odnesla cenu za Nejlepší ženský herecký výkon. (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace