Reklama

Reklama

Pražský student

  • Německá říše Der Student von Prag (více)

Obsahy(1)

Chudý student Balduin (Paul Wegener) podepíše s vtěleným ďáblem - kouzelníkem Scapinellim - smlouvu, na jejímž základě dostane nesmírné bohatství. A to za jediné - za svůj obraz v zrcadle. Z tohoto obrazu pak Scapinelli vytvoří Balduinova dvojníka, který skutečného hrdinu dožene k vraždě a ničení. Zoufalý Balduin se rozhodne svého zrcadlového dvojníka zastřelit... (caligari)

(více)

Recenze (36)

Kulmon 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejlepších příkladů německého expresionismu. Sám jsem nečekal, že se budu tolik bavit. Jednoznačně převyšuje podobné filmy své doby. Takže jsem maximálně spokojen. ()

Morien 

všechny recenze uživatele

Exteriorizace vnitřních démonů s nánosem historických prvenství a povzdechů. Co si budeme povídat, na to používání slova exteriorizace jsem se těšila dlouho. ()

Hellboy 

všechny recenze uživatele

[FNŘ 2010] Pražský student (1913) není expresionistický film, rozhodně ne svým výtvarným zpracovnáním, kulisami, výpravou, ani ničím jiným. Ale je mi jasné, proč byl o několik let později natočen znovu, a to lidmi, kteří stáli za Kabinetem doktora Caligariho. Ten ústřední motiv k tomu vyloženě svádí. Dvojník, který přišel ze zrcadla, to je perfektní nápad, navíc po technické stránce velmi dobře provedený. Lépe, než třeba ve Vozkovi smrti Viktora Sjöstroma. Ale několik výtek by se našlo. Například Paul Wegener v hlavní dvoj-roli je na roli studenta a nejlepšího šermíře v Praze skutečně až příliš starý a neohrabaný. Výkony absolutně všech postav jsou hrozné, ačkoliv poplatné době vzniku. Omluvou pro ně je, že to byli zřejmě divadelní herci. Ale zase to, že štáb natáčel přímo v Praze, to je zase hrozně zajímavý "bonus". ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Skvělý herecký výkon předvedla herečka v roli té mladičké cikánky, která se celým filmem proplétá a doslova pro nás vypátrává děj. Zatímco všechno ostatní je ve filmu celkem odhadnutelné (a tím chci jen říct, že film je dobrý, že jeho tempo i atmosféra funguje - odhadnutelnost je tu vlastně důležitým principem, který pomáhá budovat ono tísnivé vědomí, že drama spěje ke zlému konci), ona v něm představuje nesmírně rafinovaný přesah, kontrapunkt, prvek vtipně i nezbytně zakomponovaný do každé scény - působí téměř až komiksově - pořád máte tendenci prozkoumávat okénka a objevovat, kde se ten šotek skrývá tentokrát. přitom má zároveń funkci jak osudového katalyzátoru příběhu, tak i na vypravěčské rovině - podprahově vnímáte, že bez ní, bez její přítomnosti, byste se vlastně možná nic nedozvěděli, nemohli na nic dívat, ona je kukátkem, zdrojem, svědkem, díky němuž se příběh zachová k vyprávění. A to děvče bylo v té roli fenomenální, jak šplhala po zdi, tančila s mladíky před hospodou jako frejířka i na zámku jako nějaká salonní umělkyně, jak sváděla, jak donášela či se přikrádala..., mohla jsem na ní oči nechat. *** *** *** *** *** *** *** *** *** Nedá mi to, a tentokrát ještě zvěčním svoji poznámku k promítání - Goethe Institut si vybral jako živý hudební doprovod Kazety, které měly přijít s "originálním soundtrackem" - to se bohužel nedá popřít, "originální soundtrack" to byl, co se ale odehrálo, byla katastrofa, která stojí za zveřejnění, už proto, aby Kazety případně nebyly připuštěny k ničení dalších projekcí - živá hudba umí být k filmu nesmírně citlivá a zažila jsem několikrát strhující kombinace při promítání němých filmů, ale Kazety bych už nikdy nikam nezvala. *** Cituju: "Film byl skvělý, škoda že pozornost pořád rušila úplně nezávislá, neurvalá a vůči dění na plátně naprosto ignorantská performance Kazet - co tam předváděli, bylo normální kinematografické vandalství. V první řadě uprostřed vedle mě seděla dvojice, a jen co film začal, odlepili z jejího klína všechny svoje zpocené ruce a otevřeli sáček s křupkami a pak už jenom chřupali a chřupali - ale i to jejich chřupání dávalo aspoň nějaký smysl a nerušilo představení tak, jako zvuková produkce Kazet. Když se na plátně vystřídají tři dějiště a odlišné scény a dokonce přijde i předělové tmavé okno mezi akty a vy pořád slyšíte totéž nezměněné brnkání, zvyknete si na to aspoň jako na šum a odladíte to, ale když pak uprostřed jízdy kočárem nebo záběru na veselici najednou hudba bezdůvodně zahřmí a trojnásobně zesílí, už vás napadne, že to snad dělají schválně a jen pořád hledají, jak vás na chvíli ukolébat a potom ze sledování brutálně vytrhnout. Po filmu jsme se s různými lidmi vtipně shodli, že se Kazety trefily do filmového dění jednou jedinkrát - až úplně před koncem, když k mrtvému studentovi vejde tanečním krokem šarlatán. JInak celou dobu předvádějí, jak přesně filmová hudba nemá a nesmí vypadat - pokud by se to mělo ještě někdy zopakovat, brala bych na ně studenty filmové vědy jako na odstrašující příklad. Příště bych raději třeba i zaplatila vstupné, pokud by se tím získal kvalitní hudební doprovod, který filmu rozměr přidá, nikoli ubere." () (méně) (více)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Extrémně zajímavé setkání Stellana Rye, Paula Wegenera a Hannse Heinze Ewerse nad protofaustovským příběhem Pražského studenta dokáže inspirovat a zaujmout i po stoleté propasti času. Pražskému prostředí zůstává Wegener věren i nadále, když později přechází k legendě o Golemovi. A Ewers se znovu stává stěžejním mágem, když inspiruje sérii variací na další jeho téma, ďábelskou Alraunu. Technicky vynikající, dramaticky stravující a herecky podmanivá verze. Nedívejte se do zrcadla! A nikdy nepodepisujte smlouvu, pokud jste v Praze 13. května 1820. A samozřejmě pakliže máte vhodný koncert k projekci, všimněte si i skvělé Lydy Salmonové jako Lidušky, na plátně i v životě toliko partnerky klasika Wegenera. ()

paascha 

všechny recenze uživatele

Tato opomíjená perlička je dílem H.H.Ewerse, který sám je opomíjeným autorem fantaskních románů. Z jeho pera pochází i slavnější Alrúna. .. ()

Kass 

všechny recenze uživatele

Problém filmu je jasný. S přihlédnutím k jeho stopáži se v něm zas tak moc naděje. Příběh lze označit za vágní a může působit zdlouhavě a rozvláčně. Co se ale může jevit jako největší zápor, může se z druhé strany pohledu brát jako největší klad. Jedinečnost toho filmu podle mě spočívá v jeho vnitřní bohatosti a v tom jak dokázal zprostředkovat autentickou atmosféru tajemné Prahy. Do toho filmu se dá vstoupit. Napojit se na něj a nechat se jeho prostředím pohltit. Ne, věřte mi, na téhle úrovni vám opravdu žádný jiný film, z doby před "Pražským studentem", podobný zážitek nezprostředkuje. Jeho tragický přesah rovněž umocňuje vnitřní podprahovou sílu díla. Nástup německého filmu, budoucího krále němého filmu, nemohl proběhnout lépe. ()

Paldini 

všechny recenze uživatele

Podle všeho patří Pražský student k přelomovým dílům kinematografie, ale jen proto mu nedám pět hvězdiček, když mě absolutně nebavil a zaujala mě jen scéna karetní partičky, kdy jednotliví účastníci mizí ve stínech a nakonec zůstává jen marnotratný student a jeho zrcadlové já. Raději se koukněte na některá pozdější a mnohem zábavnější expresionistická dílka. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Někdo si z nezřízého života pořídí dnu, Balduin si pořídil oživlý odraz ze zrcadla. Již samotný námět dává tušit, že před divákem nebude tuctové dílo. Scénář je kvalitně vystavěn, byť je rozdělen do čtyř aktů, ctí nepsané pravidlo tří částí filmu. Herecké výkony jsou slušné, mnohé neokoraly, především představitelka Lidušky Salmonová je velice dobrá. Nejlepší na celém filmu je však režie, která hýří nápady. Ať už je to sofistikované použití barevných filtrů, netradiční rámování (především příchod dvojice na hřbitov je velice zdařilý), nápaditý vizuál (schody s klenbou), nebo největší deviza filmu, tedy triky. Za zmínku určitě stojí nasnímání zrcadla, v němž ona se odráží a on nikoliv. ()

strougy 

všechny recenze uživatele

Škoda, že tajuplná linie příběhu kombinující motiv dvojnictví jako vystřižený z Poeovi povídky William Wilson a mefistofelovského pokušitele je příliš odsunuta do pozadí na úkor nezajímavé romantické linie ve stylu červené knihovny. Slabší 3* ()

Marze 

všechny recenze uživatele

Nejúspěšnější a nejslavnější dílo tzv. autorenfilmu, který se během roku 1914 vytratil, protože běžné diváky, kteří se chtěli v kinech bavit nezajímal. Student prodá svůj zrcadlový obraz ďábelskému svůdci výměnou za úspěch. Obraz ho pronásleduje a nakonec vyprovokuje osudový souboj. Je zde řada triků. Fantazijní momenty tohoto díla se staly typickým prvkem německého filmu a tato tendence vrcholí v německém filmovém expresionismu 20.let. To přízračné modro-žluté světlo filmu je působivé. ()

Oktavianus 

všechny recenze uživatele

"Nejsem bůh, ani nemohu být ďábel, ale s pohrdáním vyslovuji tvé jméno. Protože kdekoli budeš ty, tam i já budu." Vynikající film o Balduinovi, bezstarostném studentovi a nejlepším šermíři v Praze, který se upíše mefistofelskému Scapinellovi, jenž si výměnou za balík peněz vezme Balduinův obraz v zrcadle. Wegener opět potvrdil svoje mistrovství, i když mi pořád, nemůžu si pomoct, výrazově připadal jako tlustší Ladislav Pešek. Tvůrci si zajímavě pohráli s klíčovým motivem dvojnictví a připravili celou řadu působivých scén, kdy se Balduin se svým druhým já utkává. Samozřejmě tu najdeme i nedostatky - v prostřední části Balduinovy milostné pokusy děj dost zdržují, cikánka Liduška, která při špehování svého idolu je schopná vylézt do patra domu nebo po hradební zdi, působí směšně a komicky; ale to jsou detaily. Skvělé dílo. ()

anais 

všechny recenze uživatele

Tento film není expresionistický, jak tu všude zaznívá. Byl natočen mnohem dříve, než Caligari rozpoutal vlnu expresionistické kinematografie. Nenajdeme tu expresionistické kulisy ani líčení, a pohyb herců po scéně není diktován výtvarnou kompozicí. Pražský student má blíže spíš k Sjostromovu Vozkovi smrti - využitím dvojité expozice, mysteriózním příběhem, ale i civilnějším pojetím než pozdější německá díla. Srovnávání s expresionistickými díly tedy není přesné, protože je pouze předznamenává - sám je představitelem ranější kinematografie, která ještě nebyla zdaleka tak propracovaná. Film však stojí za shlédnutí, mimo jiné i proto, že v něm jsou zachyceny mnohé pražské reálie (Belveder, pražské panorama, sousoší na Karlově mostě atp.) ()

eraserhead666 

všechny recenze uživatele

Jeden ze základních kamenů celovečerního filmového horroru má ostré hrany a barvitou šeď. Pořád jsem si říkal, proč do hlavní role vybrali tak děsivě odpudivého herce a pak mi došlo, že pro ten atmosféricky strašidelný závěr. Jak málo v horrorech dvacátých let stačilo k navození správné horrorové atmosféry. Ono to ze začátku vypadá jako romantické drama střetu nižší a vyšší vrstvy a milostného čtyřúhelníku s nádhernou Češkou Lydou Salmonovou v roli proradné Lidušky, ale ten závěr, u toho bych si v roce 1913 v kině okousal nehty až po první klouby a doufal bych, že mi do Nosferatu stihnou dorůst. ()

Jansen 

všechny recenze uživatele

Průkopnický film německého expresionismu na motivy povídky Edgara Allana Poea. Po obrazové stránce je Pražský student na svou dobu určitě velice zajímavý film, ale pro mě je u tohoto filmu mnohem více než obraz zajímavý literární podtext tohoto filmu, který je velice bohatý. Skloubení faustovského motivu s Poem, Kafkou a Bodlairem je více než výživné. [LFŠ 2009 – hudba: Kazety] ()

Litsarch 

všechny recenze uživatele

První zfilmovaná smlouva s ďáblem, které nemám skoro co vytknout. Hudebně super, i když v určitých pasážích bych si představoval jinou melodii skladby, herecky na tu dobu až "normální". Wegener sic hraje dobře, ale nijak extra nevyniká, stejně tak ostatní, leč pocity dává najevo dobře. Herecky asi nejvíce vyniká cikánka Liduška, která svými "sledovacími" scénami utkví v paměti, protože je nenápadná jak Brno. :D ()

Marek1991 

všechny recenze uživatele

Z môjho pohľadu horor a pritom aj mierne nudný, no tému má celkom originálnu a zaujímavosti tam boli, no ako film sa mi to skôr nepáčilo. ()

liquido26 

všechny recenze uživatele

Těžko věřit, že tenhle film je už skoro 100 let starý. Nicméně přišlo mi to lepší než ta pozdější verze s Konradem Veidtem z 20. let. Sice tomu chybí právě Veidtovo charisma, ale na druhou stranu to je výrazně kratší, takže to aspoň nenudí. ()

corpsy 

všechny recenze uživatele

Vyčítať PRAŽSKÉMU ŠTUDENTOVI, že je monotónny a statický by bolo rozhodne nespravodlivé. Vo svojej dobe bola dynamika réžie, strihová skladba a montáž ešte v plienkach. Pôsobí však príliš melodramaticky a označovať ho za nejaký horor, a ku tomu ešte horor expresionistický ( nebadal som tam naozaj žiadne znaky tohto môjho obľúbeného smeru nemeckej nemej kinematografie ), by bolo nespravodlivé takisto. ()

Reklama

Reklama