Taking Sides
Taking sides, le cas Furtwängler
Taking Sides - Der Fall Furtwängler
Taking Sides
Režie:
István SzabóKamera:
Lajos KoltaiHrají:
Harvey Keitel, Stellan Skarsgård, Moritz Bleibtreu, Birgit Minichmayr, Ulrich Tukur, Oleg Tabakov, Hanns Zischler, Armin Rohde, R. Lee Ermey, August Zirner (více)Obsahy(1)
Světově proslulý maďarský tvůrce, nositel Oscara za MEFISTA (1981), si jako předlohu pro svůj film realizovaný na Západě zvolil hru amerického autora Ronalda Harwooda. Je inspirována skutečným osudem německého dirigenta, který byl po válce obviněn z kolaborace. Hlavní postavy, jež se snaží vnutit jedna druhé své stanovisko, vytvořili Harvey Keitel a Stellan Skarsgard. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
Psychologická štúdia dvoch postáv, zaoberajúca sa relativitou viny a zla. Celý film je inscenovaný do niekoľkých interiérov alebo nápadne štúdiových exteriérov a stojí výhradne na dialógoch a hereckých výkonoch Harveyho Keitela a Stellana Skarsgårda. Striktný americký vyšetrovateľ Keitel sa snaží dokázať nepriamu účasť hudobníka Skarsgårda na nacistických zločinoch. Obaja herci predvádzajú geniálne výkony. Snímka je ale nesmierne ukecaná a načisto ignoruje potenciál filmovej výpravy. Ale aj to by jej išlo prepáčiť, keby nebola tak chladná a didaktická. Polanského dráma Death and the Maiden, podobným spôsobom riešiaca podobný námet, je oveľa lepšia. Napínavejšia, pútavejšia, emocionálnejšia. ()
Herecký koncert Harveyho Keitela a Stellana Skarsgarda. K tomu připočtěte velice zajímavé téma o kolaboraci s nacisty, zpracované maďarským režisérským klasikem Istvánem Szabóem. Vyjde vám velice zdařilý počin, kde není tak úplně jasné, kdo je ten špatný. Pravda nikdy není černobílá. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $188,952║Tržby Celosvetovo $420,000║ ()
Taking Sides je o dvou silných osobnostech, kde je Steve Arnold přesvědčený o tom, že umělci jsou stejně zodpovědní jako ostatní smrtelníci za své zločiny v té době, zatímco dirigent Furtwängler oponuje tím, že umění a politika jsou oddělené sféry. Já osobně jsem byla nadšená z hereckých výkonů jak tvrdošíjného a nekompromisního Harveye Kietela, tak Stellana Skargarda, kterému jsem jeho krůpěje potu na tváři opravdu věřila, ale jak to všechno bylo doopravdy............jaká je morální odpovědnost takového člověka v totalitním světě? Abych pravdu řekla, tak jsem měla zvláštní a rozporuplné pocity, když jsem sledovala tenhle duel, kde na mě působil Arnold oproti velmi inteligentnímu umělci dost jednoduše s myslí zastřenou a naprosto uzavřenou. Takže jsem se vůbec nedivila v téhle nepříjemné záležitosti postoji sekretářky Emmy a styčného důstojníka Davida Willse. ()
Poprvé jsem se dostal v režisérově tvorbě k dílu mimo jeho známou trilogii, ale jeho přednosti se projevily i tady. Výborně vykreslené poválečné Německo (v kterém pochopitelně nikdo nebyl ve Straně) a jeho atmosféra, soundtrack, herecké výkony, dialogové výměny, souboj mezi 2 hlavními nanejvýš charismatickými postavami, vypjaté situace a směrem ke konci čím dál větší gradace, která z pomalu plynoucího filmu udělá skoro nervy drásající drama. To vše by bylo na 4*, ale na plný počet snímek pozvedávají morální otázky pro publikum, a to velmi důležité a nesprávně podceňované, navíc zde nechybí objektivní přítomnost obou pohledů na věc, z nichž si divák může sám vybrat, který je mu bližší. „Toto je má otázka pro všechny Němce: Proč Židé potřebovali v téhle zemi zachránit? Proč, když o tom lidé neměli ani ponětí?“ ()
Také niečo na zamyslenie. Na jednej strane veľa podnetov na premýšľanie a na strane druhej idiotský Keitel, ktorý väčšinu silných myšlienok sparodoval a obrátil na trápnosť. Si stále len omieľal to svoje, všetko zjednodušoval, nepočúval rozumné argumenty a dôvody.... Nuž, ten kto chce odsúdiť , aj odsúdi, aj za cenu, že dotyčný vyzerá ako imbecil. Často sa stáva, vlastne je to pravidlom, že veľmi ľahko sa z utlačovaných stávajú utlačovatelia. Aj tu bolo ukázané, ako bezproblémovo prebrala víťazná strana gestapácke metódy. Keď začal tomu dirigentovi premietať tie zábery z koncentračného tábora trápnosť mi stiahla viečka. Počúvať sa tu oplatilo jedine Stellana Skarsgårda. A hudba samozrejme, jedinečná... škoda, že jej bolo tak málo. Nadpriemer. 75/100 ()
Postupně houstnoucí existenciální drama o střetu dvou rozdílných světů. Američana, který podléhá vlivům propagandy a vlastně se nakonec on nechtěně staví na stranu zla, a Němce, který chtěl dělat svoji práci ve své vlasti a zcela upřímně nechápe, za co má být nyní trestán. Film je vlastně taková konverzační studiovka, která se postupně popasuje s mnoha otázkami viny s přívlastky i bez. Samotný závěr je brilantní. ()
Až s úsporností ve stylu televizní inscenace režíruje István Szabó hru střetů dvou protikladných postojů, kde lze najít souhlas s vybranými stanovisky na obou stranách dialogu mezi vyšetřujícím a vyšetřovaným – a nejen tím stoupá v divákovi neklid a napětí... Doba totalitní, navrch válečná, přináší nejen pro umělce náročná morální dilemata a nezáviděníhodné situace, které se později můžou snadno proti člověku obrátit. Doba po této válce a totalitě zase zůstává plná čerstvých, o to vášnivějších prožitků. Vyšetřující major zastává stranu plně vyjádřeného odporu k nacismu, přesto se svou povahou přechází stále více do fáze jednání evokujícího zrůdnost totality, jen na odlišné straně nedávné barikády. Na druhé straně s uznávaným dirigentem, hrávajícím v minulosti pro nacisty, vězí důsledek postojů běžného člověka, kterému možná došla skutečná tvář věci později a v jehož centru zájmu stála především umělecká práce a talent. Celý ten souboj plný napětí a rovněž úvah, nakolik lze hudbu oddělit od politiky a co lze vnímat jako pomoc pro národ či naopak zradu, přinesl spoustu silných podnětů k zamýšlení a velmi zajímavou zkušenost v ohlédnutí se nad různými důsledkami totality. Harvey Keitel coby fanatický vyšetřovatel, v němž se mísí odpor k rozpoutanému společenskému zlu a současně zrod nového zla, vystřihl excelentní, přímo temperamentní výkon, ale Stellan Skarsgård i coby povahově slabší obžalovaný velmi zdatně (minimalističtěji) sekunduje. Další dva mladí herci na scéně už tak výrazně nepůsobí, ale docela trefně ztělesňují pocity aktivního diváka tohoto souboje a jejich přítomnost v místnosti stupňuje další silné dilema na téma postavení se k vyřešení hraniční situace. [90%] ()
Psychologické poválečné drama o německém dirigentovi obviněném z kolaborace mi mocně pokroutilo útroby, byla jsem tam a trpěla s ním, za doprovodu nádherné hudby a za účasti dvou výborných herců. Harvey Keitel rozehrál tu vojenskou gumu s takovým temperamentem, až jsem měla sto chutí vyhodit ho tím otevřeným oknem (Emmi to vystihla naprosto přesně.. „mě vyslýchalo gestapo..“), no a Stellan Skarsgård v roli oduševnělého milovníka hudby a zároveň naivního dirigenta mi byl beze zbytku srozumitelný, mám totiž úplně stejný vztah ke své rodné hroudě, k mateřskému jazyku a tak vůbec, jsem naivka.. Byl-li v reálu vinen či ne, netuším, nevím, po pravdě řečeno mě dostal na lopatky ten úplný doku-závěr s kapesníkem.. Nadčasová záležitost, o které lze dlouze přemýšlet.. ()
Okamžite po nemeckej porážke sa v rámci politickej premeny začali v krajine uplatňovať opatrenia slúžiace na očistenie verejného života od národného socializmu, tzv. denacifikácia. Po Norimberskom procese prebiehala najprísnejšia denacifikácia v americkej okupačnej zóne, kde tak ako v ostatných zónach museli všetci, ktorých sa to týkalo, prejsť previerkami. Aj prípad majora Steva Arnolda a jeho postoj ku Dr. Wilhelmovi Furtwänglerovi jednému z najväčších hudobníkov v Nemecku a dirigentovi Berlínskej filharmónie, je jasným svedectvom a dôkazom krutosti víťazov. Dôsledkom jeho despotického postoja bolo obvinenie z napomáhania nacistickému režimu, vystupovanie v oficiálnej funkcii nacistickej strany a členstvo v Tajnej Rade Pruska. Americkí vyšetrovatelia ho odovzdali civilným orgánom a tu bol akejkoľvek viny zbavený. Aj napriek tomu mu Američania zakázali koncertovať na pôde USA. Na druhej strane Herbert von Krajan (vo filme vystupuje ako malý K), člen nacistickej strany od roku 1933, mal koncertovanie na americkej pôde dovolené. Podľa môjho názoru však film robí viac, než skúma morálne zložitosti pozície Furtwängler a majora Arnolda. Skúma tiež morálnu zložitosť pozície Spojencov a škoda že tento film nemá žiadne pokračovanie v tzv denacifikácii po Vietname, Kórei, Iraku a kdekoľvek inde. ()
Absolutní zrůdnost. Američané, kteří na svém území nikdy válku ani okupaci nezažili, nikdy nepřežívali pod diktaturou, přijeli do Evropy soudit a trestat lidi, kteří přežili nacismus. To propagandistické americké video ve filmu bylo horší než Goebbelsova poliitika. Jen nenávist ke každému Němci, Rakušanovi (a věřím že i k Slovanům) jakožto kolaborantům s Hitlerem. A přitom většina z lidí chtěla jenom přežít. Také se mi moc líbila diskuze o tom, zda umění (hudba) může být součástí boje proti totalitě či ne. Skvělý film. ()
Szabóvy historické (skoro až) fresky jsou všechny tak kvalitní, že kdo dá pět hvězd neprohloupí. Bodování je tu jen proto, aby si je člověk nějak sám utřídil. Já jsem si vybral za favorita "Taking Sides", s českým, poměrně výstižným názvem "Na misce vah". A to hlavně pro to, že prolínání tří hlavních témat (z nichž každé jednotlivé je dostatečně nosné): hudba (především klasická a romantická - nemám ji rád, slyším v ní Heydricha preludujícího na klavíru ve společnosti dam), němectví (v ohnisku své kultury, především hudební) a vina (její přidělování, smývání, odpouštění a trestání). Protože drama Ronalda Harwooda neznám, mohl jsem uvažovat pouze ve filmových dimenzích; z počátku jsem z toho vycítil "wohltemperierte" náznaky otce a syna (Thomas Mann: Doktor Faustus a Klaus Mann: Mefisto), později mě film zaujal bez dalších "postranních" myšlenek. ()
ocenenia : MFF Mar del Plata 2002 - Najlepšia réžia, Najlepší herec (Stellan Skarsgård), Cena Kodak za kameru (Lajos Koltai), Cena ADF za kameru (Lajos Koltai), Cena OCIC ()
Szabó tady trefil do černého. Ty dve strany mají obě své pravdy a žijí taky ve svých iluzích. A ti co se na ten souboj dívají to taky nemají lehké. Nám, kteří jsme totalitním režimem dotčení je to dilema ještřě bližší. Herecký koncert a spousta nedořčených vět a souvětí. Je o čem přemýšlet. 85% ()
Zajímavé réma, skvěle vyšperkovaný scénář (především dialogy), vše ve vynikajícím podání Harveyho Keitela a především Stellana Skarsgårda. ()
„Obviňuji Vás, že jste se nenechal pověsit. Obviňuji Vás za Vaši zbabělost.“ X „Jak jsem to mohl vytušit? Jak jsem mohl vědět, čeho jsou schopni? “ Dirigoval na oslově Hitlerových narozeninách, ale odmítl přitom zahailovat. Byl viceprezidentem Říšské hudební komory a členem Pruské státní rady, ale ve veřejném dopise Goebbelsovi se zastal židovských umělců. Co z toho všeho má na miskách vah větší hodnotu? Wilhelm Furtwängler, významný německý dirigent, možná trošku naivně věřil, že „hudba znamená víc než politika“ a že „umění lze oddělit od politiky“. Přesto musím říct, že v průběhu jeho denacifikačního šetření, které film zobrazuje, a zejména pak při jeho konfrontaci s poněkud fanatickým americkým vyšetřovatelem, jsem byl stále více přesvědčen, že právo je na straně onoho dirigenta. A to zvláště v okamžik, kdy tento vyšetřovatel dirigentovi vyhrožuje, že i když zatím nemá v ruce jaho telegram Hitlerovi, „budeme po něm pátrat“, protože, jak je přesvědčen, „telegram existuje“. Nepřipomíná vám to náhodu něco? (co třeba Peroutkův údajný článek „Hitler je gentleman“ :D) Jak nadčasové… Stejně nadčasové, jako je nadčasová úchvatná hudba z Beethovenovi Osudové, která film skvěle rámuje. ()
Téma morální odpovědnosti umělce za své činy mě vždycky zajímalo. Představa, že je umění apolitické vezme za své ve chvíli, kdy umělec přijme výhody, které mu systém nabízí (možnost tvořit, ochranu, slávu, peníze) a jeho jméno je už navždy spojeno s určitou ideologii. Někteří umělci jsou občas zaslepení pocitem vlastní výjimečnosti, ale jsou i tací, kteří spolupracovat odmítli, bez ohledu na důsledky. István Szabó toto téma už jednou zpracoval a vznikl tak geniální Mefisto. To, co mi předložil dnes, mě zklamalo. Mrzí mě, že svůj původní postoj relativizuje. Jsou situace, kdy se nedá taktizovat, kdy si musíme jasně vybrat jen jednu ze dvou možností. ()
Závěrečná zcela transcendentální scéna mě přiměla udělit tomuto filmu 4*, jinak je to ovšem jen lehce nadprůměrné zpracování jinak velice silné divadelní látky. Vážná hudba se rozhodně dočkala již daleko vytříbenějších filmových poct. ()
Už dlouho si nepamatuji, kdy vůbec naposledy mi přišel název filmu (ten český) tak skvěle vystihující celý film. A to právě ne tím, že Furtwängler vyvažuje lidské životy uměním (či jak to přesně Harvey Keitel řekl), ale především tím, že po celou dobu filmu člověk neví, na kterou stranu se má přiklonit. Chvíli na tuhle, chvíli na tuhle. Postupným rozkrýváním filmu si je člověk méně a méně jistý, zda-li ta či ona strana. I když se ve filmu neděje nic převratného, je tohle komorní drama, postavené na geniálních hereckých výkonech, dosti podmanivé. Tomu dost pomáhá i fakt, že je příběh postavený na skutečných událostech, navíc při autentických záběrech opravdu mrazí. A korunu tomu všemu dává klasická hudba, která udržuje tu správnou atmosféru. (I když závěrečné titulky skončili, seděl jsem a poslouchal dále Beethovenovu pátou symfonii...) ()
Kam až zajít v hledání "pravdy". Sloužíme my umění, nebo umění nám? A co politika? Je umění nástrojem politického postoje autora? Či naopak - je politika jen "poznaná nutnost" skutečnosti tvořené uměním a kulturou? Mají umělci právo na úctu? Nebo jsou "svobodná povolání" jen prostou další profesí, nerozlišitelnou od zedníka či účetní? Výborné psycho sonda na pozadí poválečných čistek. ()