Reklama

Reklama

Brána pekel

  • Japonsko Jigokumon (více)

Obsahy(1)

Japonský barevný jilm „Brána pekel" zachycuje historickou událost z dávných japonských dějin, která byla již mnohokrát v různých podobách zpracována v japonské literatuře. Je to vzpoura z roku 1159, kdy zrádní náčelníci rodů Minamoto a Fudžiwara přepadli císařský palác. V boji o záchranu císaře a jeho sestry poznal válečník Morito dvorní dámu císařovy sestry, krásnou Kesu. Zamiloval se do ní a když byla vzpoura potlačena, vyžádal si ji v odměnu za svou věrnost císaři za manželku. Kesa však již byla vdána za jiného důstojníka. Milovala svého manžela a chtěla mu zůstat věrnou. Morito, jehož rozum byl zakalen vášní, pohrozil Kese, že vyvraždí celou její rodinu, jestliže nebude jeho. Touto pohrůžkou od ní vynutil slib, že mu pomůže při zavraždění manžela. Před okamžikem, stanoveným pro vraždu, si však Kesa vyměnila s manželem lůžko a svým životem jej zachránila. Morito pozdě poznal, že lásku si nelze vynutit násilím. Když jej bolestí zlomený Kesin manžel odmítl potrestat smrtí, zřekl se života a uchýlil se do kláštera, aby ve víře hledal vykoupení ze svého činu. (Film byl natočen barevným systémem Eastmancolor.) (FILMOVÝ PŘEHLED 51 / 1956) (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (15)

kinej 

všechny recenze uživatele

Nejsilnější stránkou tohoto filmu je příběh. Vůbec jsem před shlédnutím netušil o co půjde a tak mě děj poměrně překvapil. Statečný samuraj a císařova služebná se seznámí při odvážném únikovém manévru císařovi rodiny. Oba se stávají hrdinové a když se opět po nějaké době setkají. Samuraj se okamžitě zamiluje, ale netuší, že Kesu je již zadaná. A neopětovaný cit z něj učiní posedlého maniaka, někoho koho dnes nazýváme stalker. Ten v manželství, ani v neopětování citu nevidí překážku a chce získat svou vyvolenou i přes mrtvoly. Filmu nechybí gradace a v závěru ani napětí. I přes to, že se jedná o jeden z prvních (podivně) barevných filmů, nenabízí záběry nic mimořádného. Herecké výkony jsou na slušné úrovni a i díky nim nepůsobí film tak statře, jak ve skutečnosti je. ()

classic 

všechny recenze uživatele

V stredovekom Japonsku, počas povstania Heiji, sa udiali naprosto zásadné udalosti, ktoré toto dianie následne nasmerovalo a posunulo do oveľa 「romantickejšej roviny」, nakoľko čas nekonečných bojov, aspoň načas konečne utíchol, a tak sa tým pádom ponúka, a zároveň snáď i priamo vyniká, tento, vskutku, pomerne dosť štylizovaný príbeh o akejsi『zakázanej láske』, a to konkrétne medzi nižšie postaveným samurajom Endōm Moritom a nadpozemsky pôsobiacou, urodzenou, a ešte k tomu i zdôrazňujem, že aj vydatou dámou s hypnotizujúcim pohľadom a mačacou chôdzou, menom Kesa, a podotýkam, že niekde uprostred, sa rovnako nachádzal i jej muž, knieža Wataru Watanabe. • Japonský režisér,  Teinosuke Kinugasa, nakrútil nielen výrazný, dobový film s pestrofarebnými kostýmami na technológiu Eastmancolor, vďaka čomu vari automaticky vynikala rôzna paleta najrôznejších farieb, ktoré nielenže sprevádzali šatník týchto postáv, ale zároveň sa podstatne oživilo i samotné prostredie, ktoré až tak zase nevyužilo svoj typický potenciál. • Síce sa považujem za prívrženca čiernobieleho formátu, no tento - oficiálne 1. japonský farebný snímok, súčasne uvedený na trh i mimo Japonska, spĺňal všetky potrebne atribúty, aby ma poriadne oslovil, i keď zrejme vôbec nedisponuje touto, mojou, mimoriadne obľúbenou vlastnosťou, bez ktorej sa mimochodom, miestami, celkom zaobídem. • Som si stopercentne istý v tom, že by sa príliš do tohto príbehu ani extra nehodilo, keďže, ako som už spomínal o čosi vyššie, nebolo to režisérovym hlavným zámerom, ktorého celková predstava o tomto filmovom dielku, bola predovšetkým nastavená v tom zmysle, aby v nej dominovalo stvárnenie charakternej japonskej herečky - Mačiko Kjóovej, ktorú kostýmový výtvarník, Mitsuzô Wada, vyobliekal do špecifických odevov, čo je neuveriteľnou pasiou pre divákove zmysly, áno, súčasne i hudba bola neodeliteľnou zložkou tohto kinematografického počinu z roku 1953 (to už bude mať čochvíľa rovných 70 rôčkov? Parádička, to sa mi strašne páči!), ktorý sa tiež vzájomne dopÍňal i s pozoruhodnou kompozíciou obrazu v podobe Kôheia Sugiyamu. • V podstate by sa dalo povedať, že celému obsadeniu padli, ako uliate, (ú)plne (u)šité na mieru, vrátane dvoch 「najväčších rivalov」. Skrátka, šijacé stroje, makali na plné obrátky, čo som tentoraz dokázal dokonale oceniť, asi toľko k veci. • Čo sa teda ešte týkalo i samotnej výpravy, tak možno na minimálnom priestore, sa občas dejú veľké zázraky, proste, máte pred sebou jednu, dve miestnosti, a do toho vzápätí umiestnite potrebných hercov, čiže sa vytvára akýsi, divadelnejší charakter, ktorý je ďalšou z možných charakteristík, ktorej sa bezprostredne dotýkal tento film. • Nateraz už bolo dosť všelijakých rečí, choďte si to radšej pozrieť, a sami potom na vlastné oči uvidíte... , ako táto protagonistka famózne hrá na koto... ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Zo začiatku sa to nezdá, ale ide predovšetkým o komorný príbeh lásky, ktorý sa ku koncu filmu ženie až do antickej tragédie. Pomaly plynúci dej má svoje čaro, v mnohom ho znásobuje kvalitná hudba ( mohlo jej byť aj viac ) a predovšetkým farba. Tá utkvie hneď zo začiatku, je sýta a pestrá, niekedy možno samoúčelná, ale dobre sa na ňu pozerá. ()

eraserhead666 

všechny recenze uživatele

Historické romantické drama, zajímavé již svým příběhem, ale naprosto uchvacující zpracováním, výpravou a barevností. Některé úhly a pohledy kamer jsou až úžasné. A k tomu výborná ukázka hry na koto. ()

stub 

všechny recenze uživatele

Dějově jde o velmi jednoduchou záležitost - po přečtení zdejšího obsahu zná člověk celý děj od začátku do konce a může se kochat pouze lyrikou snímku. Ten zručně balancuje na hraně teatrálního a civilního pojetí, což je i ideální poloha obou hlavních protagonistů (Hasegawa a Kyo), jimž poměrně slušně sekundují např. Isao Yamagata, Saburo Date ad. Z nějakého důvodu mi imponuje typ barevnosti obrazu, typický pro tu dobu (výrazná sytost barev, zajímavý kontrast mezi nimi apod.), viz např. Mizoguchiho jediná dvě barevná díla. Klasický kousek, který rozhodně stojí za pozornost zainteresovaným, ale jako vstupní bránu do světa japonského filmu bych jej rozhodně nedoporučil. ()

zette 

všechny recenze uživatele

Krome faktu, ze se jedna o prvni japonsky barevny film a hezke kamery nema film moc co nabidnout. Herecke vykony mi taky neprisly nijak dobre. Vedle tvorby Kurosawy je tento film jen chudym pribuznym a to ve vsech smerech... ()

majo25 

všechny recenze uživatele

Zaujímavo spracovaný príbeh o nenaplnej láske a jej násilnom vynucovaní, ktoré nezvykne končiť happyendom. Vraj sa jedná o prvý japonský farebný film - to treba oceniť, že farba mu veľmi svedčí a tvorcovia sa pekne pohrali s kostýmami, ktoré sú ukážkové. Popri príbehu jedna z dvoch vecí, kvôli ktorým sa film oplatí vidieť. Kedže ide skôr o drámu ako o akčný film, súbojov nie je veľa. Tie sú však rovnako ako film kvalitne spracované, je rok 53, takže štandartne bez krvi. Nemôžem jednu poznámku pomimo - a to, že hlavná protagionistka (Mačiko Kjó), ktorá tak pobláznila srdce horkokrvného samuraja, je riadna šereda. ()

hanagi 

všechny recenze uživatele

Jsem zmlsaná Kurosawou a asi proto mi Brána pekel, i přes všechnu tu opojnou barevnost, přišla poněkud jednodušší. Navíc jsem nezkousla přehrávání hlavního hrdiny, přitom jeho sok předvedl velice uměřený a na svou dobu civilní herecký výkon. ()

mohamedsfinger 

všechny recenze uživatele

Nejsem velkým příznivcem samurajských filmů, takže tento snímek mi byl spíše historickou ukázkou a raritou (už jen to, že jde o první japonský barevný film a také o první japonský film, který byl promítán v USA). Musím se přiznat, že ty výrazné barvy mi příliš neseděly, ale své kouzlo mají. Tím si ale nejsem jitý u dost afektovaného herectví všech představitelů, kteří si asi se svými rolemi mohli poradit lépe vzhledem k tomu, že příběh není nějak náročný a složitý. Ale pochválit musím kostýmy a velmi pěknou kameru, což je ale na výborný film asi málo. ()

Rattlehead 

všechny recenze uživatele

Filmu vévodí nádherné barvy, dobří herci a kvalitní hudba. Začíná to jako typický samurajský film, ale nakonec je z toho příběh lásky s hitchcockovskou atmosférou. Velká paráda. ()

StaryMech 

všechny recenze uživatele

V dobách, kdy před mýma očima na plátně poprvé vybuchovaly a přelévaly se barvy pozdního Kurosawy, jsem neměl o Kinugasově "Bráně pekel" ponětí. Když jsem se s ní mnohem později seznámil, nemohl jsem se těch barviček - tu v orientálně ukázněném sledu, tam nespoutaně rozevlátých - nabažit, takže jsem hned nedocenil, co je pod nimi. Film začíná jako výpravná freska z japonských dějin, záhy se však změní v sevřenou komorní baladu o střetu srdce a řádu. Tvůrci přitom "romantický" motiv nahlížejí z druhé strany, než z níž k nám promlouvala milovaná četba, mnohou praktickou životní lekci nepočítaje. Coby průměrný, to jest pošetile sebestředný, romantismem nakažený a nic než vlastním rozumem zcenzurované obrazy skutečnosti nechápající Středoevropan mám blíž k rocku než k Dufayovi, k Picassovi než k Rubljovovi, k Janu Hančovi než k Janu z Husi... Přesto ve mně s věkem sílí přesvědčení, že ti, kdo se svého času v Evropě jako vlajkou oháněli nejdřív vlastním rozumem a posléze vlastním vzedmutým citem, nám potomkům moc dobrou službu neprokázali. Boha jsme nejdřív připodobnili sobě samým, pak vygumovali - a nakonec nahradili Velkým bratrem. Poslední dobou je nám osiřelým zase smutno ; ještě že máme peníze, mobily a jorkšíry ! ()

Reklama

Reklama