Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Sovětský film natočil ruský režisér Konstantin Jeršov téměř zcela věrně podle stejnojmenné povídky Nikola Vasiljeviče Gogola. Podává příběh na motivy lidových vyprávění o studentu pravoslavného bohosloví Chomovi. Se svými kolegy seminaristy zavítal do osamělého příbytku, v němž je nechala přespat stařena. S ní Choma zažije podivnou příhodu. Vrátí se pak raději do Kyjeva, ale odtud ho povolá na venkov jakýsi šlechtic s tím, že jeho dcera umírá a přeje si, aby se u ní modlil právě on. Chomovi není nic platné, že se mu vůbec nechce a je donucen na statek odejet. Zde se dozví, že dívka právě zemřela a její otec ho žádá, aby se po tři noci u rakve modlil za spásu její duše v uzamčeném kostele... (Mariin)

(více)

Recenze (89)

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Jugoslávské zpracování Gogolovy povídky z počátku devadesátých let mi přišlo hororovější a děsivější, ale ani tahle stařičká sovětská verze není bez zajímavosti. Hlavně noční scény z kostela mají i dnes co nabídnout, zvlášť ta třetí, poslední. Krásná přehlídka bájných monster, upírů a vlkodlaků... Novou verzi chystanou na příští rok (2012) neodepisuju, leccos se v ní dá udělat atraktivněji. Každopádně diváci, kteří se zajímají o hororovou kinematografii, by si tento starý kousek neměli nechat ujít. Horror movie of the Year ()

Bluntman 

všechny recenze uživatele

(SSSR) VIY to má u nás těžké, protože naráží na řadu bariér, které jsou dány jinými kulturními návyky (příliš sovětsky specifické a temporytmicky pomalé), žánrovou nečistotou (jde o horor?, pohádku?, satiru s fantaskními prvky?) a nedostatečnou zakořeněností předobrazů filmu (jak mravoučného lidového vyprávění, tak Gogolovy povídky ze sbírky Mirhorod). Zato na Západě je debut Konstantina Yershova přijímán jako vůbec první sovětský horor, který je kvalitativně srovnatelný se světovými, žánrově spřízněnými díly - jak italskými gially (s esteticky vytříbenější a divákem si za pomocí užití důmyslných stylistických postupů si pohrávající MASKOU DÉMONA Maria Bavy, která taktéž vychází z Gogolovy povídky), tak produkcí studia Hammer (britské počiny jsou divácky uspokojivější, až podbízivější, berou se méně vážně a akcentují spíše to nesvětské pro divákovu potěchu). K co největšímu vychutnání proto navrhuji přistupovat ke snímku jako k realistickému, i když vzhledem k vykreslení církve dobově tendenčnímu, který je ozvláštňován žánrovou stylizací. Odpadá tak problém s tím, že se zápletka neodvíjí a postavy nejsou vykresleny dle žánrových - pohádkových či hororových - pravidel a očekávání, ačkoví se film neubrání předvídatelnosti a plochosti ve vykreslení, a to i přes přítomnost "polidšťujících" vlastností u ústředního "hrdiny" (chtíč, opilství, mamon...). Noční scény v kostele pak vyžadují přepnutí na jiný - žánrový - mód vnímání, kdy nevadí, že se věci řídí jinou logikou a triky i masky nepůsobí věrohodně. (Možná to bude dáno tím, že noční - kostelní - scény režíroval Alexandr Ptuško, který kromě pohádkově kýčovitých výjevů, jimiž se proslavil, zvládá i čirý a postupně gradovaný děs.) ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Vij vznikl podle kvalitní hororové povídky z pera klasika ruské literatury N. V. Gogola, kde autor tradiční prvky gotického románu obohatil o východoslovanskou mytologii a ruské reálie 19. století. Navíc je okořenil o typickou gogolovsky jízlivou ironii. Film je obrazem své země a své doby a nemá smysl ho poměřovat řekněme angloamerickými vzory, které se mohly opřít o dlouhou žánrovou tradici a nepoměrně větší finanční zázemí. A už vůbec nemá smysl Vije poměřovat žánrovou tvorbou současnosti. Jde o první pokus o filmový horor na teritoriu SSSR, jejíž triková stránka dnes budí lehký úsměv, ale v žádném případě výsměch. Bohužel tam, kde má film gradovat, tj. při finálním střetnutí strážce hrobky s Vijem, je práce výtvarníka, který do té doby odvádí velmi slušnou práci, na konci s invencí a tím pádem je atmosféra ta tam. Vij dnes patří do kategorie filmů cenných z historického hlediska a zajímavých pro fanoušky žánru jakož i pro zanícené cinefily pro rozšíření svého obzoru. Celkový dojem: 60 %. Mimochodem, v současné době se chystá remake, jsem opravdu zvědavý, jestli nepůjde jen o napodobeninu amerických hororových béček. Jinak potenciál je velký a byl bych opravdu rád, kdyby konečně někdo využil rozsáhlou východoslovanskou mytologii k vytvoření originálního hororového filmu. Jak by asi vypadal film, který by použil motiv baby Jagy nebo Mokoše nebo Lešije, kolduna a jiných... ()

*CARNIFEX* 

všechny recenze uživatele

Taký o niečo strašidelnejší "Mrázik". Mne sa táto forma vizualizácie v 60tkách veľmi pozdáva. Akurát, že tieto horory už v dnešnej dobe (áno opakujem sa) pôsobia skôr ako rozprávky. Tretia zato, že ma to vyslovene nenudilo .. ()

Véča 

všechny recenze uživatele

Pod nálepku pohádky se dá schovat ledajaký příběh a to co pohádka pro koho znamená se může zásadně lišit podle kulturního prostředí v němž se nachází. Klasické schéma pohádky, tak jako ho známe my se šťastným koncem není pohádka pro jiné. Očividným příkladem toho jsou pohádky bratří Grimmů, zejména pak pohádka O umrlém dítěti - matce zemře dítě, je pochováno, ale matka pro něj teskní tolik, až se jednou v noci vrátí a vysvětlí matce, že pokud bude takto pro něj hořekovat, tak nebude nikdy mít v hrobě klid. Proto se Vij dá celý těžko přesně zařadit do jednoho ze žánrů (horor a pohádka), které jsou mu často přisuzovány. V našich poměrech jde brát a porovnávat s pohádkou, jak ji známe sami. Hlavní hrdina není člověk bez bázně a hany, ale spíš ne zrovna svatý student pravoslavného semináře, nemá slíbenu polovinu království (ale "odměnu pokud nesplní úkol ano), čaroděnice je souasně princezn a k tomu všemu jediná ženská postava celého filmu, z toho je jasné, že žádný pohádkový happyend, jak jej máme zafixovaný se, konat nebude. Existují dva druhy prostředí, jedno mimo kostel plné obyčejného drsného života provoněného alkoholem a druhé v kostele, mystické, nadpřirozené. Rozdál mezi těmito prostředími je umocněn barvami. Realita je zde barevná a působí jako jisté připoutání se ke skutečnému životu, kdežto v kostele převládají odstíny šedé a s každou nocí tam strávenou šedé přibývá a je výraznější. Tak vzniká efekt působící na diváka matoucím dojmem, říká si je to vlastně ještě realita, sen anebo vidny způsobené šílenstvím? ()

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

Viy není ani pohádka, ani horror, byť z obojího v sobě má. Jde o démonickou pověst mající blízko k baladě. Vina a trest jsou základem příběhu. Sledujeme osudy studenta, který by měl vzhledem k profesi, na kterou pomýšlí, žít ctnostným a příkladným životem. Místo toho se kurví (dokonce na Zelený čtvrtek), šňupe tabák, kouří a holduje alkoholu. To ještě netuší, že bude vystaven přetěžké zkoušce - postavit se samotnému Ďáblu a jeho armádě! I když má na své straně Boha, jeho vítězství není vůbec jisté... Výtvarné zpracování (odpovídající době) je velmi dobré s obstojnými triky. Kamera nešetří nájezdy, střídáním celku s detailem ani rozličnými optickými efekty. Vrcholem pak jsou démonické orgie během třetí noci v kostele. Upíři, vlkodlaci, démoni, rozličné kreatury, oživlé kostry a Viy. K tomu skvělá hudba v napínavých a strašidelných scénách stupňuje napětí. Osobně se mi velmi líbila pasáž, kdy se hlavní hrdina pokouší utéci přes řeku a k tomu mu hrají zuřivé smyčce, za které by se ani Čelisti nemusely stydět... ()

JohnnyD 

všechny recenze uživatele

Prvý a na dlhú dobu posledný ruský/sovietsky horor je čarovným mixom ruského folklóru a gotického hororu na štýl Hammeru. Nič nemá k sebe bližšie ako európsky folklór a gotické horory a nečudo, že výsledok je tak prirodzene úchvatný. Obzvlášť tretia noc je dychberúcou vizuálnou baštou, za ktorú by sa nehanbil ani Tim Burton. ()

Ruut 

všechny recenze uživatele

Další důkaz toho, že plně stačí mít kvalitní maskérky a vynalézavého kameramana ... Poslední desetiminutovka se zjevením samotného *** je úžasná hra se stíny. ()

pornogrind 

všechny recenze uživatele

Když spojíte pojem Rusko a pohádka - každýho napadne Mrazík. Mrazík je asi jedinou ruskou pohádkou, která u nás zlidověla. Což je velká škoda, protože je tu ještě VIY. Baba Jaga z Mrazíka má tady značnou konkurenci. Čarodějnice kterou tu ztvárnil N. Kurulov není o nic horší. Samozdřejmě že tady nemůžeme mluvit o klasické pohádce. V pohádkách je většinou láska, kladné i záporné postavy a šťastný konec. Kladné postavy by jste tady hledali marně a láska je tu znázorněna maximálně mezi otcem a mrtvou dcerou, popřípadě Chomova láska k chlastu. Přiznám se, že Gogolovu knižní předlohu neznám, takže jsem vůbec netušil co mě čeká. Prakticky taky nemůžu ani knižní předlohu srovnávat s tou filmovou. Jen můžu říct, že to co jsem viděl se mi líbilo. " Pohádka " s hororovými prvky. VIY má krátkou stopáž, takže pomalejší rozjezd nestačí přejít v nudu. S " příchodem " kostela, ale začíná narůstat napětí a atmosféra začíná pěkně houstnoust. Chom prostě během tří nocí dostane v kostele pěkně pokouřit. Třetí noc jsem sledoval s otevřenou držkou, protože to co přišlo jsem fakt nečekal. Mínusem tohohle kousku je snad jenom samotné ztvárnění VIY(E), které v dnešní době vyvolá spíš mírné pousmání namísto strachu. Jelikož mě i tak Gogolova povídka opravdu zaujala chystám se v nejbližší době zkouknout všechny filmy inspirované Gogolovou předlohou. ()

Goldbeater 

všechny recenze uživatele

Velká část filmu sice zdánlivě připomíná pohádku, ale zdání klame! Jak děj ubíhá, nervozita se stupňuje až do opravdu hororového finále. Velmi dobře jsem se bavil. ()

Sobis87 

všechny recenze uživatele

Vij je oproti tradičním ruským pohádkám plných grotesknosti o poznání temnější podívanou, která – ačkoliv obsahuje několik humorných momentů – poměrně často inklinuje k hororovému žánru, což platí především o scénách v kostele, v nichž musí hrdina Chroma přečkat tři noci ve společnosti čarodějnice. Ve filmu je užito množství vizuálních efektů, které sice nezapřou dobu svého vzniku, avšak i dnes jsou divácky atraktivní a oplývají svéráznou poetikou. Ve scéně třetího večera v kostele se pak vyskytují i z vizuálního hlediska zajímavě řešená monstra, ačkoliv samotné ztvárnění titulního Vije mě naopak zklamalo. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Adaptácia legendy alebo poviedky je vtedy funkčná, ak je jej posolstvo zrozumiteľné aj z následného filmu. Rozprávky, alebo povesti sú prevažne nadprirodzené a táto ich nereálnosť je vždy myslená metaforicky, aby sme z nej pochopili ono podobenstvo, ktoré nám chce zdeliť. Z tohto hľadiska nie je čo Viju vyčítať. Proste funguje samostatne, bez divákovej znalosti predlohy. Prekvapí ale tým, že funguje aj ako horor, čo som vážne nečakal. Myslel som, že sa bude jednať o trochu temnejšieho Mrázika. Funguje tu ale výborne napätie, keď neviete, čo sa kedy kde pohne, myknete sa pri prebehnutí mačiek, alebo zhasnutí sviečok. A každá ďalšia noc bude horšia. V závere odviedli výbornú prácu maskéri, bohužiaľ až na ústredného Vija. Pred výčitkami svedomia sa neskryjeme ani za modlitby a náboženstvo, ovláda nás strach, ktorému sa podriaďujeme, ale aj tak je našim najstrašidelnejším satanom alkohol:). ()

Mariin 

všechny recenze uživatele

Předem je třeba upozornit, že Gogolova stejnojmenná povídka je skvělá, a to stylem jazyka, gradací napětí a prolínáním pohádkovosti, satiry, reality i nadpřirozena. To se tvůrcům podařilo převést do filmu. Jeho výtvarná složka je podle mého názoru takřka dokonalá. V tom jsou Rusové dobří a velkým mistrem je právě Alexandr Ptuško, který zpracoval scénář a vedl režii trikových scén. Film však působí daleko syrověji než povídka, která má větší nádech ironie a pohádkové nadsázky. Motiv je v podstatě pohanský (Gogol jej převzal nepochybně z lidového vyprávění), ovšem s křesťanskými kulisami pravoslavného prostředí. Naprosto nekřesťanským prvkem je hlavní princip, který se prolíná celým příběhem, totiž že zlo zde má větší sílu a moc než dobro. Seminarista Choma nemá žádnou naději, nepomůže ani posvátné místo, ani modlitby, ani vzývání Boha. V totálně nepřátelském prostředí je nešťastník Choma zcela osamocen. Proto také pochopíme, že si tehdejší ateistická velmoc a říše zla SSSR dovolila natočit film, který sice používá náboženské prvky, ve skutečnosti však jen pro výtvarné a mystické efekty.. ()

pm 

všechny recenze uživatele

Nemám v lásce horory a pokud mě film nezajímá ve spojitosti s nějakým jménem nebo tvůrcem, ani je nevyhledávám, ale Vije znám, navíc ho považuji spíš za strašidelnou pohádku, což zde triky, kostýmy a herectví ještě umocňují. Za mnohem zajímavější adaptaci této Gogolovy povídky pak považuji velmi dobře obsazenou srbskou verzi "Sveto mesto" režiséra Džorže Kadijeviće. 70% ()

Campbell 

všechny recenze uživatele

Takže vidět tohle jako malej tak asi už nikdy neusnu. Moc jako pohádka mi to nepřijde. Už samotná atmosféra filmu strčí do kapsy kdejakej horor. Tahle pohádka má fakt koule. A konec je prostě peklo. Ty masky jsou parádní a efekty jak by smet. Parádní věcička který chybělo k dokonalosti jen málo. Jsme zvědavý na remake. ()

Reklama

Reklama