Вий
Viy or Spirit of Evil
Hudba:
Karen ChačaturjanObsahy(1)
Sovětský film natočil ruský režisér Konstantin Jeršov téměř zcela věrně podle stejnojmenné povídky Nikola Vasiljeviče Gogola. Podává příběh na motivy lidových vyprávění o studentu pravoslavného bohosloví Chomovi. Se svými kolegy seminaristy zavítal do osamělého příbytku, v němž je nechala přespat stařena. S ní Choma zažije podivnou příhodu. Vrátí se pak raději do Kyjeva, ale odtud ho povolá na venkov jakýsi šlechtic s tím, že jeho dcera umírá a přeje si, aby se u ní modlil právě on. Chomovi není nic platné, že se mu vůbec nechce a je donucen na statek odejet. Zde se dozví, že dívka právě zemřela a její otec ho žádá, aby se po tři noci u rakve modlil za spásu její duše v uzamčeném kostele... (Mariin)
(více)Recenze (89)
Ruský filmy jsem nikdy neprožíval a jejich pohádky mi přišly vždycky trochu divné, ale Viy se od všech těch Finisů jasných sokolů přeci jen trochu odlišuje, neboť vychází ze strašidelné povídky N.V.Gogola. Podobnou pohádku máme i nás.Problém je trochu s tempem, první komická třetina je v podstatě o ničem, navíc hlavní hrdina je dement, kterej potřeboval akorát pár facek, kterýmu jde nejvíc kurvení a chlastání. Druhá třetina nabírá oprátky, a třetí chuděra už to nevytrhne. Bohužel spousta scén je natočena v ateliéru, některé scény úplně zbytečně např. bouchání na vrata, navíc dosti nevábných kvalit, asi na úrovni našich studiových papundeklových pohádek vyjma interiéru polorozpadlého kostelíka, jenž byl proveden velmi umě. Při "vymítání" se mohli tvůrci více odvázat. Škoda, že se strašidelnýma potvorama vyrukovali až po oné poslední osudové noci, Viye bych nechtěl potkat, navíc bylo sympatické, že tvůrci zachovali onen tragický konec. Nadržená babuša hraná bezzubým dědulou byla stejnak nejlepší. ()
Sovětský horor, slovní spojení čpící oxymóronem. Vij však minimálně v závěrečném reji bubáků a příšerek sssr.o. dokazuje, že sojuz něrušimyj dokázal vyprodukovat děsivou podívanou i na filmovém plátně. Jinak kapku poťouchlá pohádková balada nepřekvapí velkým množstvím zkonzumovaného špiritusu, rozjařenými ruskými občany ani nezbytným lidovým tralala. Neubráním se srovnání s jugoslávskou verzí Sveto mesto, která hrála na temnější strunu a kapku víc mi sedla, samosebou i díky nezpochybnitelně hutnějšímu erotickému dusnu. Sovětský Vij i přes krásnou představitelku umrlé statkářovy dcery nenabídne ani odhalenou nožku. Velmi slušná troječka. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií ()
Jednorázová záležitost. Super pohádkově strašidelné finále, naproti tomu ale bezpříběhová a místama směšná pohádka s možná až příliš jednoduchou zápletkou. ()
Je léto. V Kyjevském semináři končí rok. Nadržení služebníci pána už s nemohou dočkat, až vyběhnou loupit na nedaleký trh a cestou domů ještě stačí svést (nebo unést) nějakou tu děvuchu. Mezi nimi je i vychytralý Choma, který přesvědčí své dva spolucestovatele, aby pod tíhou cesty (a vodky) přespali na samotě, kde bydlí neochotná a nesmírně podivná babice, která se na Chomu vrhne s čistě smilnými úmysly.. Pro zhlédnutí zfilmované Gogolovy povídky ze sbírky Mirhorod nemusíte mít ani dva předpoklady. 1) netušit, kdo je Vij (což věřím, v místních zeměpisných šířkách nebude problém) a 2) nezachytit se do žádné diskuze o jeho žánrovém zařazení. 1) Vij je postava ukrajinských pohádek, trpasličí král, jehož víčka sahají až k zemi, 2) věčné hádky, zda se jedná o pohádku nebo horor nikam nevedou, beztak ani jedno zařazení není přesné. Vij je spíše satyra na všechny pohádky a výsměch klišé západnímu hororu. Ono to házení filmu do jednoho koše s Mrazíkem a jinými ruskými pohádkami není zrovna dobré. Kdybych na tento film měla smolit neformalistickou analýzu (je vidět jak se na ni těším..blé) dostala by název – estetika protikladů : překročení realismu. Vij na jednu stranu nabízí mnoho cest klišé, která člověk od něj očekává (a to jak v příběhu, tak v naraci a stylu – proto doporučuji se vyhnout žánrovému předdistancování), ale na druhou je systematicky boří a nastavuje místo nich ne – nové, ale realistické (ve smyslu věrohodnosti) prvky. Tak je hlavní hrdina ustrašený násoska a jediná důležitá ženská postava je celý film po smrti a ještě k tomu (ze své vůle) zlá čarodějnice. Ty dva se do sebe nezamilují a nebudou spolu žít za sedmero lesy a horami, myslím, že by je to ani ve snu nenapadlo. Ona obyčejnost lidské upachtěnosti je využívána nejen pro postavy, ale hlavně pro prostředí, dekorace, a samotnou mizascénu – což je nejvíce patrné právě z přechodu mezi kostelem a panským dvorem. Kostel je symbolem nadpřirozena, vizuální abstrakce a snů, kdežto mimo něj dýchá výpary požité vodky každodenní špinavá realita. Inu, a o to právě jde. Jednou se totiž může stát, že omylem vejdete do chatrče čarodějnice a spatříte, že je i něco za hranicí běžného žití. (předtím si ale zkontrolujte množství vodky v krvi) ()
Ukrajinské pohádkové motivy (nahlížené okem romantické poloviny 19. století v poněkud filozofickém náhledu, viz i Erben, ale nemyslím si, že někdy úplně od věci - rozdíl sakrálního a světského prostoru je dobře postižen) naroubované na sociálně realistickou tematiku upadajícího pravoslavného kléru, který se rozhodně nemohl v intelektuální úrovni s českým katolickým, neřkuli evangelickým ani trochu srovnávat (třebaže si někdo myslí, že jde o antiklerikální propagandu) a mystické záchvaty Gogolovy. Adaptace je více v duchu sovětské pohádkařské školy (viz i loutkové partie Ptuškovy) než toho, jak Rusové tehdy točili třeba Dostojevského či Tolstého. ()
Polemizovať nad žánrovou čistotou je zbytočné, lebo toto spracovanie má v sebe prvky horroru, fantasy i rozprávky. Dôležitejšie je, že vznikol zaujímavý film, ktorému nechýba tajomno, rozprávkovosť a slušné triky, ktoré niekedy nie sú trikmi. ()
Když si vezmu, že o rok později vznikne v USA 2001: Vesmírná odysea, je tahle papundeklová balada ve stylu Erbenovy Svatební košile hodně slabým čajíčkem. Začátek je o ničem a studenty bohosloví bych hnal vrbovými pruty od bran jakéhokoliv kostela či kláštera, hlavní hrdina jinak celou dobu jen třeští oči a chová se jak pitomec. Nějak mu nevěřím, že se upřímně obrací k Bohu, aby ho zachránil. Nejlepšími jsou první dvě noci strávené v kostele - ty jsou skutečně ve svém minimalismu děsivé, to jsem se až lekal zavrzání podlahy v domě, když jsem film sledoval. Třetí noc je ale takovou přehlídkou potvor, až je to směšné. Vij mi připomínal nedomrlého golema. Jen ta mladá herečka má patřičně sugestivní a děsivý výraz - na ní to mohli celé postavit, protože by to dokázala odehrát a strašit sama. Mrzel mne tragický konec, přece jen člověk čeká, že ji vysvobodí. I když - co my víme, jak si řeknou v závěru ti dva malíři. Třeba žije a kdoví, jak to nakonec dopadlo. Jinak celkově mi přišlo, že té ironie a jistého cynismu bylo až moc, že to chtělo vyvážit, na druhou stranu mne potěšily lidové písně, které se umně filmem proplétají. ---- EDIT: Viděl jsem nakonec i srbskou verzi, a musím říct, že hororověji na mne působí tato verze, s létající rakví, mlčením a slepotou přes mluvení a aktivitu po sraz strašidel, takové postupné rozvíjení zla na nesvatém místě, ()
Názorný príklad ako sa z fámy stane fakt. Takže pre všetkých, čo to ešte nevideli: Nie je to HOROR ale ROZPRÁVKA. HERZova PANNA A NETVOR, to je horor. :-) (20.9.2007) ()
Je fajn, že našinec už z principu neodmítá vše, co má nálepku 'Sovětský svaz', no pryč s politikou, Vij je totiž ukázkou skvěle zvládnutého řekněme pohádkového hororu. Po většinu času tam teda všichni jen chlastaj (inu Rusové :-), ale o to děsivější jsou večerní scény z kostela, a na to, že je to film z poloviny šedesátých let, tak to teda klobouček, masky démonů nebo i samotného Vije jsou vskutku děsivý. Ona i ta loutková kostra jednoho trošku vycuká :-) A když si k vizuální stránce přičteme i tu audio, o skvělý hororový zážitek je vystaráno. A já si můžu odškrtnout (po všech těch Amerikách, Angliích nebo Franciích) další zem, ze které jsem viděl hororový film. ()
V této fantastické strašidelné ruské pohádce jako by ožily ty úchvatné kresby z knihy ruských pohádek Krása nesmírná, na nichž jsem jako dítě ujížděl a jež mi naháněly hrůzu. Normálně je to klasická ruská pohádka z vesnice plná zpěvu, chlastání a venkovského idealismu, ale když dojde na kostelní scény, padal jsem na zadek. Nádhera. V době, kdy něco jako digitální triky byly hudbou daleké budoucnosti (naštěstí) ,vytvořit něco tak úchvatného, atmosférického a strašidelného, to prostě dokáže jen stará dobrá „ruční“ práce z níž by si měli vzít příklad všichni ti dnešní digitální patlalové. Povedené triky, skvělé masky, výborná práce s kamerou, světlem a barvami, opravdu strašidelná čarodějnice a dobrá hudba. Trochu jsem se bál, co mi vlastně film nabídne, ale nakonec mi naservíroval mnohem více, než jsem vůbec čekal. Tento film si své místo v knize 101 hororů, které musíte vidět než zemřete, zasloužil zcela oprávněně. Máte-li rádi strašidelné pohádky, tohle by jste si neměli nechat ujít. ()
"Vij je kolosální výtvor prostonárodních představ." A tak začala pohádka o démonu Vijovi z východoslovanské mytologie, která na člověka trochu dýchne Mrazíkovským laděním. A nebo všechny sovětské pohádky mají podobný styl hraní a ladění, jako naše seriály posledních let. Zajímavý děj s malinko pomalejším jeho průběhem z první půlce filmu, kterou trochu zachraňuje postava Choma a i v ní se člověk zasměje a nemohu říct, že bych se nudil. Naštěstí, druhá půle snímek naprosto zachraňuje. "Požehnaný, ó pane. Požehnáni buď, všichni, kdož v tebe věří. A lituji, že v chrámu božím je kouření dýmky zakázáno." Chomova postava více ožívá (a chlastá) a celkově je děj lepší. I když depresivní, zvláštní a ponurou atmosféru má vesnice i nyní. "Jak říká přísloví: Všichni skáčou jak pán píská." a to ve Vijovi doslova, i když se to někomu nelíbí. Posledních 10 filmu je skvělých, vizuálně nádherně hororově pohádkovských a za ty musím 4* prostě dát. "Ke mě vampíři! Ke mě vlkodlaci!" a korunu tomu všemu dává sám Vij. Snímek pomalu končí a osobně jsem rád, že jsem ho mohl shlédnout tuto hororovou pohádku v příjemném originálním znění s titulky. :) ()
Úvodní část mi přišla až moc natahovaná a plná trochu zbytečných momentů. To však hravě změnila druhá část, počínaje příchodem Chomy do vesnice. Jednotlivé scény z kostela byly perfektní a atmosférické. Neskutečně se mi líbila ta monstra. Celkem by mě zajímalo, jaké by to bylo černobílé. ()
Asi som mal privysoké očakávania, ale u mňa táto ruská hororová rozprávka veľmi nezabodovala. Čakal som podstatne viac strašidelných scén v kostole a menej užvanených a opitých rusov. Občas to viac pripomínalo reklamu na alkohol. ()
Scény v kostele super, triky taky, ale jinak mě to moc nebavilo. ()
O existenci Gogolovy povídky Vij jsem donedávna neměl tucha. A upřímně, jen těžko bych se dopídil zjištění, že onen ruský klasik, autor, jenž je všeobecně znám především svou veselohrou Revizor, napsal krom toho i něco jiného, a co že to bylo, nevylosovat si v ruletě, celoroční divácké akcičce ambron(ově) (thanks), stejnojmenný sovětský film z roku 67. Před i po zhlédnutí mě překvapilo, že se nejedná o ojedinělý "přepis" tohoto Gogolova díla, v šestadevadesátém vyprodukovali Ukrajinci bezmála dvacetiminutový kraťas , v režii O. Stěpčenka nám ani ne pět let zpět ožil Gogol potřetí ; mám chuť i na tyto verze? Absolutně ne! Seznal jsem, že tahle ta středověká lidová povídačka není nic pro mě. Třetí hvězdičku dávám za hrůzyplnou třetí noc, za deset minut, pro které nemůžu litovat, že jsem s tímhle filmem strávil nějaký ten čas. 50% ()
Zápletka je na dlouhometrážní film docela ubohoučká, navíc je film plný symbolů z východoevropské mytologie, kterým tady a teď jen těžko můžeme rozumět. Proto se mi Vij i přes krásnou stopáž 75 minut občas vlekl a dlouho jsem byl odhodlán dát průměrné hodnocení. Ovšem pak přišla tři přenocování v příbytku s mrtvou dívkou a dokonalý závěr v ruském stylu (,,Říkal, že se to opravdu stalo takhle! A nebo vypil příliš vodky...") a hodnocení muselo jít nahoru. Ty tři Chomovy noci (a hlavně ta třetí) je něco tak surrealisticky zábavného, že se vyplatí překonat tu hodinu Mrazíka před nimi. ()
Podobenská odnož Valérie a týden divů z formálneho a gotické substancie poetických legiend kratučkého poviedkového charakteru, vyčarili z prostučkého deja kadenciu strachu, ktorým ľudské zákutie trpí. V mnohom pripomína tematickú os alkoholických vášní v súvzťažnosti so Sjöströmovým Körkarlen (1921), avšak prostriedky a spôsob rozprávania sú úplne iné. Tak krásne, ako sa dá kumulovať opisnosť hrozieb každučkého odtieňu, aby uplatnil jednak ducha doby, tak nechal vyniknúť eleganciu výpravy a príbehovú temnosť, to na východe nebývalo zbožným pravidlom. V článku http://www.9em.sk/sovietsky-film-vij/ som mu venoval viacej priestoru. ()
Je zbytečné dumat, zde je to pohádka či horor, mnohé pohádky (nejsou-li umravněny upravovateli) jsou pěkně hororové. Trochu jiný sovětský film. Hrůzy jiného světa dřímající pod nehlubokým nánosem každodennosti. Pěkné vykreslení starého carského ukrajinského venkova a společnosti, kde mimo pána jsou všichni ostatní vlastně rabové. Jak zde bylo řečeno, první dvě noci v kostele jsou nejlepší část filmu. Část triků stále působivá, část přece jen už zastaralá, zvláště zpodobnění samotného Vije spíše směšné. Ale čarodějnice ve své dívčí podobě-Самая красивая девушка в целом мире. ()
Tak toto rozhodně není špatný film, alespon' v rámci sovětského filmu určitě ne. Co ale tato pohádka pro dospělé může nabídnout dnešnímu divákovi? Pár zajímavých triků a podivným způsobem natáhnutý děj, to už dneska asi moc nezaujme. ()