A sega nakade?
A čo ďalej?
Obsahy(1)
Uzavřeni v suterénu divadla, vystupují adepti zvláštního hereckého konkursu – 26 chlapců a dívek – před anonymní komisí, která jako by si vzala za cíl spíš provokaci než odhalování talentů. Každý z uchazečů reaguje na stresovou situaci podle svého naturelu... (NFA)
Recenze (5)
Otevřená alegorie z dob bulharské glasnosti. Režim v podobě anonymní odcizené poroty šikanující, rozeštvávající účastníky konkurzu - své občany, a to takovým způsobem, že mnohdy jemu samému ani není jasné, proč kterou praktiku vlastně využívá. Politicky velmi zajímavé, dobré i dramaticky a herecky. ()
(KB - B) Rangel Valčanov se netají tím, že A CO DÁL? zamýšlel jako protikomunistický; diváci jeho alegorii chápu jako satiru fungování jakéhokoliv totalitního zřízení. Postřehy všímající si toho, že se zároveň tepe do lidských vlastností umožňujících fungování nelidských režimů, či že má snímek co říct i dnes v době reality show, jsou zajímavé. Zůstávají ovšem v intencích toho, že se reflektuje „fungování“ represivních politických ideologií, jež jsou založeny na manipulaci a zneužívání moci. Ano, uzavřený divadelní prostor lze vnímat jako mikrokosmos sám o sobě, reprezentující uzavřené státy, z nichž chtějí svobodomyslní lidé utéct a ti, kteří se chtějí jen na chvíli dostat dovnitř, nemají šanci na únik. Poslouchání rozkazů, vyčkávání, mluvení ve frázích preferovaných stranou – to vše je obsaženo. Proč ale redukovat takto interpretačně bohaté dílo na symptomatické významy, když tematická hodnota není odvislá od země a doby vzniku: stačí zúžit rámec a se zasazením do divadelních prostor nezacházet tak, že jde prkna, která znamenají svět. Proč by „divadlo“ nemohlo představovat jakoukoliv instituci, v níž jsou hierarchizované vztahy, zneužívají se pravomoce, chování lidí je eticky i morálně problematické, a přitom jí společnost připisuje určité hodnoty? V takovém případě nezáleží na vnějších okolnostech (rok, země, politika), protože se A CO DÁL? vyjeví jako nadčasové dílo. ()
Alegorie nejen na totalitní režim a jeho moc nad lidmi a jejich chováním, ale i na samotné hování účastníků konkurzu. Moc zadávající příkazy lidem účastnícím se konkurzu evokuje postavu Velkého bratra z Orwellova románu 1984 a stejnojmenného filmu. Tento film svým obsahem nemá ani tak moc daleko od některých dnešních reality show jako je Big Brother, kde také člověk, jehož nikdo ze soutěžících neviděl zadává příkazy. A samotní soutěžící v těchto reality show se chovají prakticky stejně jako účastníci tohoto konkurzu, kteří jako jdou za prací v divadle stejně jako soutěžící v reality show se snaží dosáhnout na hlavní cenu. Mladá dívka, jež nepřišla včas se za každou cenu snaží dostat dovnitř a přestože venku má svobodu, tak se snaží dostat dovnitř a když už je jednou uvnitř nemůže ven. ()
SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: STV = ?.?.199?, réžia slovenského znenia = JÁN ŠUDA - Dalo by sa povedať, že dnes už po podobných filmoch nie je tzv. spoločenská objednávka. Pritom konštatovania mojich spolukomentujúcich kolegov môžem potvrdiť. Konkurz je akousi alegóriou na mechanizmy neslobody. Tie sa spočiatku zdajú ako prirodzené, dokonca nevyhnutné. Ich obludnosť sa odhaľuje postupom času. Z dnešného pohľadu až zamrazí prorocká satira na súťaže typu SUPERSTAR a obludne zdegenerované REALITY-SHOW. Ja osobne nemám problém ani s doslovným didaktizmom a očividnou alúziou na 1984. V dobovom kontexte sa jedná o radového predstaviteľa perestrojkového subžánru (napr. aj MESTO ZERO). Dnes by som ho nesmierne rád videl v niektorom z verejnoprávnych televíznych kinoklubov. (1.1.2014) ()
Dobře udělaný film, anglický název je And where do we go from here? Lehounce mi vadila teorematičnost dramaturgie - všichni ti mladí chérci, viděl jsem za tím logicky i opravdové adepty herectví a jejich šmíru. Narcistní etudky. Celé to má totiž pro mě nepříjemné dvojí dno v tom, že i oni byli ve skutečnosti vyzváni a Valčanovem režírováni - a je to na tom znát. Takové ty mladé herecké "kolektivy" jak ze Sísovy Balady pro banditu. ...a jejich ambice. Jak prý někde v nějaké oslavné show o Huse na provázku přišla po sladkobolno pozlaceném výstupu Donutila na řadu Bittovka a říká mu: "já teda nevím, ale my asi hráli v jiném divadle" - aneb: "nenávidíme se navzájem" a "pojďme se prosím chvíli nenávidět potichu." ()