Pod střechami Paříže

Určitě jsem rád, že jsem viděl první francouzský zvukový film (i když on úplně zvukový vlastně není) a to nejen v rámci rozšiřování obzorů o tvorbě Reného Claira, režiséra ovlivňujícího řadu jiných (jen z českých jmen se k němu opakovaně hlásily Oldřich Lipský, Jiří Menzel nebo Václav Vorlíček). Dobová atmosféra předměstí Paříže spolu s prostředím pařížských „Pepíků“ a místní galérky určitě okouzlí nejednoho diváka. Možná i natolik, že filmu odpustí nepříliš propracovanou zápletku. Způsob propojení milostného příběhu s jemným humorem určitě ovlivnil i Françoise Truffauta, i když ten nemohl Clairovi přijít na jméno. Jen je škoda, že střídání zvukových pasáží s němými občas podrobuje divákovu pozornost zkouškám. O rok mladší, již plně zvukový Milión, tím již trpí méně. Více zde. (20.06.2021)

René Clair půvabným způsobem vypráví hravý příběh odehrávající se pod střechami pařížských domů - v hospůdkách, mansardách i na uliících. Mezi dva stále se haštěřící kamarády se připlete atraktivní Pola. Pod střechami Paříže je jeden z prvních zvukových francouzských filmů. Ve filmu se mluví ale jen částečně, ve většině scén si Clair vystačil jen s řečí těla a kamery. Zvuk používá na svou dobu značně sofistikovaným způsobem a nejen jako technologickou novinku bez většího zamyšlení... (18.05.2006)

5/10 Podle meho odhadu tak asi 30% zvukovy film - podobne jak se predelavala Tonka Sibenice. Tady jsou postynchrony ale vymakanejsi - teda kdyz se zpiva, coz se deje k velke neradosti jednoho pana ve filmu i me, skoro porad. Pribeh z chudinske ctvrti hlavni francouzske dediny pripomene jak Romea a Julii, tak predznamenava noir filmy. Divatelne, ale naivni. (20.01.2009)

Jeden z prvních pokusů francouzské kinematografie o zvukový film je rozhodně zajímavějßí, než přeceňovaný Jazzový zpěvák. Společný mají jednoduchý příběh s téměř pohádkovým koncem a značnou dávku zpěvu. Nebýt nástupu zvuku, byl tento snímek takovým obyčejným melodramatem, jakých se natočilo dvanáct do tuctu. Zvuk je místy využit ryze experimentálně jako v případě dodatečného ozvučení rvačky projíždějícím vlakem. Rvačka s hadrovÿm panákem neopustila představy některÿch režisérů o akční scéně ještě další čtvrtstoletí, přijde mi tudíž nefér toto archaické provedení vyčítat takřka archaickému filmu. Herecké výkony byly na svoji dobu velice moderní, především Préjean a Piersonová hrají velice civilně. Hudba je výborná, kamera bohužel nikoliv. Film je sice hloupoučký, ale ve své podstatě milý. (27.10.2019)

„Nic se nebojte.“ – „Já se nebojím!“ – „Když se nebojíte, tak se svlečte.“ Přelétavý rumunský holky nebrat! Pod střechami Paříže je milá jednohubka, po většinu času příjemná, pohodová, úsměvná, atmosférická, plná zpěvu a vůbec hudby (ta se tu často používá i pro „skrytí“ některých dialogů, kterých tu opravdu není mnoho). Nechybí zde také střet opravdového přátelství a lásky, krimi zápletka, několik zábavných scén (např. konverzace přes postel, féroví lotři nabízející nože, zabavování osobních věcí na policii) a pro mě nečekaně hořkosladký (či smířlivý?) konec. Vidím to na slušné 4*. (11.05.2015)