Professor Mamlock

„Život by byl nanic, kdybychom nedokázali porazit předsudky a osobní antipatie,“ říká si nadčasově, žel i trochu se slepou důvěrou v naději uprostřed vzrůstající nacistické ideologie doktor Mamlock. Něco na tom bude, když mu jeho kolega tvrdí: „Jako lékář víte, kdy rakovina ochromí nervy. Jako nemocný nevidíte, jak rakovina fašismu ničí nervy lidu.“ Nicméně obdiv k titulní postavě a jeho do poslední chvíle nezdolnému postoji se ctí vůči zásadám lékařské profese, vůči profesní etice a také pracovnímu kolektivu ve mě s přibývajícími minuty jenom sílel. Zhlédl jsem těsně po sobě dva režisérovy filmy na téma holokaustu, Hvězdy a Profesor Mamlock, byl to rozhodně silný filmový večer a Konrad Wolf se pro mě stává (vedle Franka Bayera) druhým objeveným režisérským specialistou na válečná dramata z východoněmecké produkce. Wolf dokáže opět ve vhodnou chvíli využít svou zálibu v neotřelých montáží s prolínáním několika záběrů najednou, aniž by formu celkově povyšoval nad skvěle napsaný a sehraný obsah. Mamlock se mi z aktuálně viděné dvojice Wolfových filmů líbil značně víc, asi i díky tomu, jak mě hodně upoutalo více vedlejších postav od syna Rolfa, jenž po otci zdědil jistou neústupnost, byť se ideologicky vzájemně rozchází, obětového Mamlockova kolegu lékaře Simona nebo i ne zcela jednoznačně negativní postavu zásadové doktorky Inge Ruoffové... a také díky množství silných myšlenek, vyobrazeným postojům k situaci či různým podnětům k zamýšlení, třeba zda „má vládnout život nad vědou, nebo poznatky nad životem?“ Velmi zajímavým motivem se zpětně stává dospívající mládež s nadšením pro komunistické ideály coby vytoužený protipól k nacismu, ačkoliv současný divák ví, jak ty praktiky obou totalitních ideologií, když se dostaly k moci, byly v mnoha směrech podobné. [90%] (03.11.2022)

Vlna politicko-společenského uvolnění, jež dala možnost filmovým tvůrcům od Československa na východ točit alespoň několik málo let zcela svobodně, se vynikajícím způsobem přelila i na západ od nás, konkrétně k jednomu z nejabsurdnějších výjevů a projevů myšlení armádně nejsilnějších mocností světa. K Berlínské zdi. Film pojednávající o jiné vlně, jež přinesla do kulturně i vědecky bohatého národa primitivní násilí, jako formu uplatňování moci, nenávist, zlo a hlavně nucený antisemitismus, jenž je zde velmi efektním způsobem vyobrazen v postavě dr. Inge Ruoffové. Solidární nacistky. Pod náporem nastalé situace ovšem celá společnost ohýbá hřbet a poslušně ukazuje prstem na viníky. Po filmu Die Mörder sind unter uns, pro mě již druhé, excelentně zrežírované drámo, pohrávající si se svědomím německého národa. I když tentokrát lehce narudlé, neb hrdinnost zde vyobrazených oddaných komunistů, je přece jen trochu tlačená. Také jejich boj proti nacistickému zlu, v kontrastu se zlem stalinistickým, které se ve stejnou dobu valilo přes Evropu východní, může být pro současného diváka lehce rušivý prvek. Ve výsledku se ovšem jedná o velice slušné psychologické drama, které podrobně a s filozofickým nadhledem rozebírá krizi lidských hodnot, jež zasáhla nejen Německo na začátku třicátých let minulého století. (15.01.2017)

Z niekoľkých premyslených montážnych sekvencií by mal radosť určite aj Ezenštejn. Príbeh uznávaného postaršieho lekára, ktorý bol celý život zvyknutý na určitý, slušný spôsob fungovania spoločnosti a rázne zmeny si tak nedokáže pripustiť. O to viac bolí precitnutie. Inteligencia a "prihorenosť" môžu ísť teda ruku v ruke. Film sa snaží riešiť aj otázku odporu voči autoritatívnosti všeobecne.... ak s niečím nesúhlasím, ale tuším, že môj odpor bude bezvýznamný, je mojou etickou povinnosťou bojovať.... (18.07.2016)

Paul von Hindenburg Hitlera menoval 30. januára 1933 ríšskym kancelárom. Nasledoval požiar Ríšskeho snemu 27.2.1933 a 15. septembra 1935 boli prijaté 2 zákony o občianstve a pôvode občanov , ktoré obsahovali nástroje na začiatok perzekúcie a neskoršie vylúčenie Židov z nemeckej spoločnosti. Židovi profesorovi Mamlockovi, vedúcemu lekárovi chirurgickej kliniky, tieto okolnosti úplne sťažili pracovný ale aj osobný život. Syn komunista, zapojený v odboji, dcéru vylúčili zo školy, on nemôže vykonávať lekársku prax a nechcú ho pustiť do jeho kliniky, stráca svoju prácu a dôstojnosť. Uvedomil si svoju chybu že je politicky apatický, nevidí ďalšiu cestu pred sebou a spácha samovraždu. V roku 1938 bol tento film natočený v Sovietskom zväze a remaké po vojne v Nemeckej demokratickej republike a bol to nesporným prvým vrcholom militantnej antifašistickej drámy s autentickými informáciami o charaktere fašistickej diktatúry v Nemecku. (02.08.2016)

Obdobie nástupu fašizmu zobrazené so zvláštnym strihom zo socialistického Nemecka. Dnešnou optikou sa už na komunizmus pozeráme trochu inak, a tak konflikt komunizmus verzus fašizmus vyznieva možno menej jednoznačne. Na začiatku filmu som sa trochu strácal vo filozofovaní, ale záver pri operácii a podpisovaní mi to vynahradil. –––– Potom vojna. A stále odvaha zomrieť. K životu treba odvahy. Toľko odvahy, deti! –––– A ako dobre a bez zrážania sa mieša vaša židovská krv s árijcovou. –––– Čo si dáte, pani doktorka? Červené a či hnedé? (11.01.2017)