Za horami

Před osmi lety jsem viděla Attiův debut, snímek Hedi, a už ten mě jemně strhl a očaroval tak, že si to pamatuji dodnes. Nezmiňuji ho ale bez kontextu. Hlavní postavu hraje stejný herec, a i když se v každém z filmů jmenuje jinak, v podstatě se dá říct, že oba snímky spolu velice jemně, volně korelují a Rafik by mohl být Hedi po cca deseti letech. Má rodinu, práci, domov, a jednoho dne to všechno zdánlivě nesmyslně ohrozí. Jenže on už Hedi v prvním filmu na otázku, co by si přál pro sebe, nenápadně odpoví, že by chtěl létat. A Rafik --- létá. ***Létá? Na každý pád (i doslovně) ví, že je toho schopen, že člověk toho je schopen, jen to v sobě musí odhalit a rozvinout. A to něco stojí. Malé velké oběti. *** V prvním filmu sledujeme Hediho, jak dozrává k osobní vzpouře, revoluci či evoluci, jak si rozšiřuje obzory a zbavuje se podléhání konvencím. V druhém filmu sledujeme Rafika, jak totéž činí pro lidstvo. Za horami se rozpíná horizont nové budoucnosti nejen pro Rafika a jeho rodinu, ale pro celé lidstvo, které - a Rafik to už ví, protože to v sobě cítí, protože on sám je důkazem, je nositelem nové doby -- se může vymanit ze slepé uličky produktivistické mašinérie a násilí a Rafik má tu moc cestu k osvobození ukázat. Nejprve své ženě, synovi, a postupně pak všem. Jenže --- jak je přesvědčit, že není šílený? Jak zařídit, aby ho neodvrhli? Rafik je zahnaný do kouta, reaguje animálně, instinktivně, přitom pořád s dobrými úmysly, které mu nedovolí sejít z cesty. -- Klíčový je tu rozhovor o evoluci s Oussamou, chlapcem z rodiny, u které se rozhodli přespat. -- Ale střety eskalují a Rafik má jen omezené množství nápadů, nástrojů a sil. A přesto, jak všechno končí, na svojí cestě uspěl, pokud ne v tom otevření horizontu pro sebe a svoji rodinu, pak v tom větším určitě. Jeho syn, pastýř, žena z přepadené rodiny... ti všichni ho nejen viděli, ale našli odvahu to říct, připustit si to, vědět to. Semínko vzpoury, revoluce, evoluce bylo zaseto. *** A zároveň: Za horami se rozpíná horizont nové budoucnosti lidstva - a je příznačné, že ty hory v našem reálném světě neexistují, nedá se za ně jen tak podívat, jsou stvořené počítačovou grafikou. **** Fascinující je tu všechno, kamera, rytmus, herectví, eskalace příběhu, postupné odhalování i uvědomění... i to, jak ambivalentně bude film, a zvlášť Rafikova postava, z logiky věci na diváky působit. *** A velký bonus pro mě vyplynul z nečekaného hlubokého uspokojení z rozhovoru s představitelem hlavní postavy, Madjem Mastourou. Připojil se do Prahy online a já  ještě nikdy na žádném festivalu, žádné debatě ani rozhovoru nezažila, že by někdo tak hluboce rozuměl svojí postavě i jejímu kontextu, celému příběhu i jeho významu. Je znát, že Mastoura je především divadelní herec. Čišela z něj zároveň radost, že si Rafika směl zahrát, i že si nad jeho postavou s námi může vyprávět a reagovat na divácké dotazy a komentáře, které mimochodem měly také neobvykle vysokou úroveň. Píšu to sem, protože si to budu chtít v budoucnu připomínat a protože se těším na další počiny obou dvou, Atii i Mastoury. *** (Edison Film Hub, závěrečný film festivalu Al Qamar, 1. 9. 2024.) *~ (03.09.2024) (méně) (více)