Kókaku kidótai: Stand Alone Complex - 2nd GIG

Nabušený audiovizuál s chytrým scénářem, podepřen sympatickými postavami. První řada dovedená k dokonalosti. Tachicoma roboti už nemají vir dětinského humoru, příběh je mnohem těmnější a odehrává se v globálním měřítku. Potěší absence stand-alone epizod, díky čemuž je vše součástí jednoho velkého děje. Mimochodem, asi nejsem jediný kdo si všiml, že Kamiyama v 90% všech záběrů na Motoko klade hodně velký důraz na ňadra... Oba palce nahoru za díly Nuclear Power a Poker Face. (29.10.2010)

Po plytké první sérii přichází druhá: 1. epizoda - Cyberpunk is back! 2. epizoda - melancholická nuda. 3.epizoda - slušný průměr. 4. epizoda - výborná scéna s "chytáním" helikoptéry (nevím proč, ale vzpomněl jsem si na Matrix) 24. epizoda - opět zajímavá akce ve vzduchu. Hodně dobrý byl také Poker Face. První sérii jsem přerušil v polovině a vrátil se k ní až někdy po půl roce. Toho balastu kolem, tačikom a "epizodních" epizod byla taková spousta, že se to prostě nedalo unést. Ale dvojka chytila (kdoví kde) druhý dech. Oproti případu smějícího se muže" se tu řeší mnohem poutavější mnohanásobný komplot, bohužel občas až příliš zamotaný, a někdy jsem měl problém vůbec se jen soustředit na ty zdlouhavé dialogy. Je to temnější, propracovanější, s lepším scénářem a dějem. - 80 % (08.03.2011)

Ještě dokonalejší než první série, i když už bez náležitého obnažování Motoko, které ke GiTS patří, takže škoda, ale co, ještěže máme mangu. No ale naprosto dokonalý je díl 10. - Affection a song I Do, který poodhaluje minulost Motoko. Celkově dokonalost i přes některé neduhy (styl oblékání Motoko v manze a v animé) :-), které tak jaksi ke GitS a Motoko patří. Ale i tak Must See záležitost a náležitý kult. (29.12.2010)

Rychlejší, akčnější a dle mého i zajímamvější děj GITS:SAC2, je pro mě příjemným překvapením. Sociální problematika uprchlictva na Japonských ostrovech a hrozící státní převrat se pro mě staly dostatečnou potravou, abych tuto řadu zkouknul, takřka na jeden zátah. Většina členů sekce 9 byla oproti předchozí sérii mírně polidštěna v epizodách, věnovaných jednotlivým agentům a já přitom neměl pocit nepříjemné vatáže. Největší charaterový skok jsem zaznamenal u Majora, která snad opravdu kdysi dávno byla i lidskou bytostí. Co se animace týče, byla samosebou kvalitnější, z toho lze ale obvinit jen technologický pokrok. Hudební doprvod se mi zdál méně agresivní a rušivý, než tomu bylo v původním SAC, i když titulní píseň SAC2 byla o třídu níž, než Inner Univers ze SAC. To se ale při kvaltě tohoto songu dalo vlastně čekat. (05.07.2010)

Přiznávám, že zamotaný případ "Jedenácti jednotlivců" a spiknutí v pozadí, opírající se o komplikovanou geopolitickou, ekonomickou, filozofickou i společenskou situaci Japonska budoucnosti (s dnes velice ožehavými otázkami nepokojů a začleňování uprchlíků), jsem při rychlém čtení obsáhlých titulků ani nestíhal chápat. Rozplétání klubka nitek v obšírných dialozích náročných na soustředění mne tedy příliš nerajcovalo, pookřál jsem až při skvělé závěrečné akci, kdy už byly karty loženy. Takže zbývalo si užít několik brilantních samostatnějších odboček (ep. 17: Red Data) a okének do minulosti charizmatických členů Sekce 9, líbilo se mi také výraznější polidštění Majorky. Třeba po druhém zhlédnutí budu mluvit jinak, jestli na něj někdy dojde. (12.03.2018)