poster

Dvanáct křesel

  • anglický

    The Twelve Chairs

Komedie

USA, 1970, 94 min

Režie:

Mel Brooks

Předloha:

Jevgenij Petrov (kniha), Ilja Ilf (kniha)

Hudba:

John Morris

Producenti:

Michael Hertzberg

Střih:

Alan Heim

Kostýmy:

Ruth Myers
(další profese)
  • Galadriel
    ***

    Film, který tak trochu tápe mezi žánry, ale ukazuje, že Mel Brooks umí mnohem víc, než "jen" ztřeštěné komedie. Jejich náznaky najdeme i tady (zejména v postavě šíleného otce Fjodora a několika potrhlých honičkách), ale jinak se při sledování "Dvanácti křesel" zrovna moc nenasmějeme. Rozhodně ale jde o zajímavý počin, sondu do porevolučního Ruska (geniální budovatelská píseň na úvod), který stojí za to shlédnout, pokud máte Mela Brookse rádi i pokud nemáte.(10.9.2011)

  • woody
    ***

    Brooks je rozporuplná postava, kterou jedni vnímají div ne jako estrádního komika z Einkesselbuntes, druzí jako génia komedie (řadím se k té druhé skupině, samozřejmě). Dvanáct křesel je jeho nejserióznější dílo a jako takové překvapuje svou dokonalou znalostí reálií a použitými postupy. Nejen, co se týče výpravy (Krymštější Krym nenajdete ani na Krymu, Sibiřštější Sibiř ani na Sibiři), způsobu snímání (detaily obličejů, podhledy, zrychlení obrazu), tak přehrávajícími herci, kteří mají širší ruskou duši jak Nikita Michalkov. Jediný důvod, proč dávám relativně střídmé hodnocení je překvapivě Frank Langella, který je zde vážně nesnesitelný a působí jako by vypadl z buržouské noirovky. Nevyvažuje, naopak ostře kontrastuje s ostatními, což přidává na roztříštěnosti. Brooks jakoby se nemohl rozhodnout, zda bude točit sžíravou satiru na porevoluční Rusko nebo naopak sžíravé drama o nuzném životě v porevolučním Rusku. Přesto, co se týče dokonalého režijního umu, řadím Dvanáct křesel vedle Mladého Frankensteina, kde se Brooks dokázal převtělit do Jamese Whalea.(4.4.2010)

  • Javert
    ****

    Dvanáct křesel je v prvé řadě hlavně solidní parodie na porevoluční Rusko prošpikovaná typicky "brooksovským" bláznivým humorem. Langella je po většinu času silně nesympatický, ale na druhou stranu to vyvažuje Moodyho ex-šlechtic a poblázněný pop Fjodor. Celkově to není sice tak dobré jako Producenti nebo Mladý Frankenstein, ale i tak jedna z těch lepších Brooksových komedií/parodií. Slabší 4*. "Epilepsie! Epilepsie! Nemoc, která zabila našeho milovaného Dostojevského!"(24.3.2010)

  • Mel Brooks

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace