Režie:
Sean MathiasKamera:
Giorgos ArvanitisHudba:
Philip GlassHrají:
Clive Owen, Lothaire Bluteau, Ian McKellen, Nikolaj Coster-Waldau, Mick Jagger, Jude Law, David Meyer, Rupert Graves, Rupert Penry-Jones (více)Obsahy(1)
Ještě na počátku druhé světové války měla berlínská dekadentní smetánka možnost scházet se v podzemních homosexuálních, lesbických a transsexuálních podnicích a kabaretech. Jejich návštěvníkem byl i gay Max, přelétavý hejsek, libující si v náhodných známostech na jednu noc, v alkoholu a kokainu. Svoboda menšin ale měla brzy poznat sílu nacistické tyranie. Po střetu s gestapem utíká Max společně se svým přítelem do lesů. Avšak ani zde není v bezpečí. Brzy je chycen a po jízdě vlakem smrti ho čeká vězeňský mundur a vytetované číslo na ruce v koncentračním lágru Dachau. Díky židovskému původu ale může na pruhovaných hadrech nosit "jen" Davidovu žlutou hvězdu. Naštěstí proto, že i zde byli Židé stále víc než růžovým trojuhelníkem ocejchovaní homosexuálové. Ty čekala automatická smrt. Nicméně i za ostnatými dráty bylo možné poznat cit. A díky němu Max konečně pochopil, pro co stojí za to žít. V britském komorním válečně-milostném dramatu režiséra Seana Mathiase excelují Clive Owen a Lothaire Bluteau, ve vedlejších rolích se zde také mihnou Mick Jagger jako transvestitní zpěvačka Greta, Ian McKellen, Jude Law, Rachel Weiszová a další hvězdy. Snímek obdržel ceny na festivalech v Cannes a Gijónu. (Dannysek4U)
(více)Recenze (79)
Působivé, a to navzdory skoro všem výtkám, které jsem původně chtěl mít. Největším nedostatkem, jenž přejít nemůžu, je nakonec závěr, který byl ve srovnání se vším do té doby viděným až podezřele málo dramatický a především očekávaný a laciný. Herecké výkony dost dobré (mám ale pocit, že kdybych viděl scénu "verbálního styku" na divadle, byl bych buď rudý až za ušima, nebo bych se začal nevhodně smát), nicméně přinejmenším polovina celé té skvělé atmosféry je zásluhou vynikající Glassovy hudby. Jak to tak bývá. Tři a půl. ()
Koukám, že být gayem a navrch židem, to nebyla za druhé světové žádná sranda. A ani tenhle film není. Nejdřív kapku rozvláčný děj přechází v emocionálně vypjaté drama, a je to naturalistické, otevřené, dekadentní, vizuálně strhující, s podmanivým hudebním doprovodem a opravdu skvělými hereckými výkony (jistě, Mick Jagger v roli starého homosexuála Grety potěší, ale Clive Owen a Lothaire Bluteau v ústředních rolích jsou opravdu dokonalí). Divadelní hru jsem neviděl, ale věřím, že tohle je více než věrné (a povedené) převedení do filmu. A ještě něco. Už mám dost toho odporného obhajování úlohy civilních Němců, co se v poslední době tak vyrojilo. Tenhle film jim dává na frak, a to se mi líbí. ()
Priznám sa,že v úvode filmu som bola dosť znechutená obscénnymi výjavmi páriacich sa mužov,depresívne pôsobiacou atmosférou prostredia dekadentnej subkomunity medzivojnových europskych homosexuálov a najmä otvotenou promiskuitou,ktorou sa väčšina týchto mužov vyznačovala.Je to však film,ktorý sa snaží niečo demonštrovať a vzhľadom k téme je celkom pochopiteľné,že heterosexuálny divák chvíľami pociťuje odpor a túži vypnúť televízor.Clive Owen ma veľmi prekvapil a pri tejto príležitosti sa mu musím pokorne ospravedlniť za moje predošlé vyjadrenie o jeho hereckej nevýraznosti,pretože po zhliadnutí tohto odvážneho,hrdinsky zrealizovaného príbehu o tom nie som viac presvedčená.Homosexuálna láska dvoch židov v útrobách koncentračného tábora je téma,ktorá sa vo filmoch príliš často nevyskytuje a možno aj preto sa memento tejto snímky pomerne vysoko cení.Za výborný scenár,odvážne dialogy,peknú hudbu a skutočne hrdinské herecké výkony hlavných predstaviteľov udeľujem filmu štyri hviezdičky.Piata možno pribudne po druhom pozretí,na ktoré sa chystám s odstupom času. ()
Očekávala jsem sice, že snímek bude poněkud drsnějšího rázu a více propracovanější, ale to rozhodně neznamená, že bych byla zklamána. Celý příběh se v podstatě nikam nepohne, nedochází k šokujícím scénám či ani k většímu vývoji vztahu hlavních postav. Také má představa prostředí v Dachau se silně odlišuje od té, jak je zde prezentována. Pouze jako nenáročné "stavební" práce v zchátralých továrních budovách. Celý táborový "komplex" vůbec nespatříte. Očekávala jsem otřesné a silné záběry na kostnaté postavy, ploužící se v pruhovaných oděvech, brutální dozorce a podobné. A dostala jsem přesný opak. A zjistila jsem, že je to tak dobře. Celý děj se věnuje postavám Maxe a Horsta a zvláštnímu poutu, které mezi nimi vzniklo. Jejich společný "slovní" milostný akt je nejsilnější scénou filmu (a pro mě také i silně vzrušující:) Nezaměnitelný hudební styl Philipa Glasse dodává "pobytu" za ostnatým drátem celkově podmanivé vyznění. Těžko říct, jestli by mě dokázalo nekonečné nošení kamenů z místa na místo upoutat i bez ní. I když bravurní herectví Clivea a Lothairea by bylo i bez ní stejně ohromně působivé, i přes pouhé pohyby, když se míjejí, či hovory, které mezi sebou vedou. Jak já jim přála alespoň jeden dotyk... Ve vedlejší malé roli mě potěšil Rupert Graves. Tak jak dokázal skvěle ztvárnit milence Jamese Wilbyho ve filmu Maurice, tak zde dokázal být chladnokrevným náckem bez úsměvu a slitování. ()
Scénář: Martin Sherman .. Clive Owen ve své nejodvážnější roli. Velice přesvědčivý v roli, která jej určitě katapultovala herecky hodně dopředu. Úvodní kabaretní sekvence je úchvatně zahraná a především opojně natočená! Být žid a ještě k tomu homosexuál se však v 30tých letech zrovna nenosilo. Rostoucí nacistický tlak na dekadentní skupiny byl drtivý a snažil se její jedince fyzicky nebo psychicky deptat. Maxovo proplouvání stereotypem koncentračního tábora je až mrazivě působivé, verbální sex v pozoru bere dech ale závěr je až příliš přímočarý. To je jen drobná výtka - síla ducha, přesvědčení, v sebe sama je totiž neohebná. Zvláště když máš někoho rád… Výpravou umírněné, podáním působivé, k čemuž přispívá hudebník Philip Glass, který snímek doplnil úžasným podkladem - výtečné jsou jak teskné smyčce tak i uklidňující klavír. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (3)
- Ian McKellen, který ve filmu hraje strýčka Freddieho, hrál Maxe v původní divadelní hře v Londýně roku 1979. (Tom Riddle)
- Celosvětová premiéra proběhla v květnu 1997 na filmovém festivalu v Cannes. (BMW12)
Reklama