Obsahy(1)
V Japonsku 17. století zavládl konečně na čas mír. Tato situace s sebou ale rovněž nese nárůst počtu róninů - samurajů bez pána, kteří se leckdy bez prostředků potulují krajinou a pokoušejí se uhájit holé živobytí. Dochází rovněž k tomu, že se na prahu domů samurajských klanů, které dosud prosperují, občas objeví zoufalý rónin a žádá o poskytnutí pomoci při spáchání rituální sebevraždy - seppuku. Nezřídka ovšem v skrytu doufá, že se nad ním pán domu slituje a místo požadované smrti mu poskytne naději na lepší život. A některé klany již podobní příchozí začínají unavovat..
Jednoho dne zabuší na vrata klanu Iji postarší rónin (Nakadai Tacuja) a vznese obvyklou prosbu o pomoc se seppuku. Samurajové si ale nejsou jisti, o co tomuto muži jde ve skutečnosti. Ani oni sami se kodexu bušidó přísně nedrží, bude se ho držet nenadálý host? A nebo se snaží o něco úplně jiného a představuje pro čest klanu netušenou hrozbu? (vandalka)
(více)Videa (1)
Recenze (168)
Pořádné vystřízlivění z heroických samurajských klaďasů. Samurajové jsou holt také jen lidé a image klanu jim je zde nade vše. Tatsuya Nakadai v roli ronina, kterému v životě už nic nezbylo je zde naprosto boží a respekt z něj sálá na kilometry daleko. I přes znatelné přiklonění k temné straně síly tu všichni mají to striktní japonské vychování a dle toho jednají, mluví a pohybují se. Hodně vážný film. ()
Jeden ze samurajských klasických filmů vyniká zejména svou uměřeností, hereckými výkony, na něž je evidentně kladen důraz, a vystihnutím atmosféry a kultury tehdejšího Japonska. Kobajašimu nejde v první řadě o samurajské souboje a nějakou speciální choreografii (s výjimkou závěrečného boje), ale spíše o silný, sugestivní příběh, kdy film postupným dávkováním informací diváka drží v neustálém napětí až do finálního rozuzlení. ()
Kritika japonského samurajského režimu. Vysvítá na povrch, že samurajská čest je jen pozlátko. Tento film je přes své stáří velmi aktuální. "Nemůžeme přece říct, že naše samuraje zabil vyhladovělý rónin. Řekněte, že zemřeli na nemoc". Tatsuya Nakadai je výborný, takový méně nápadný Toshiro Mifune. Filmem se táhne mrazivá atmosféra. Škoda jen, že film není o trochu kratší - vystříhaný netoliko závažných scén, neváhal bych s hodnocením. ()
Kdo neví kam kráčí, nikdy nemůže dojít do cíle. Kamkoliv se vydáte, jděte s celým srdcem..... To bylo tenkrát, když se u vznešených domů začali hromadit róninové. Hrdinní samurajové, kteří nemohli bojovat se světem ve kterém žili a stali se z nich psanci na prahu smrti. Žádná velká akce ani exteriéry, jen příběh. Tatsuya Nakadai je dobrý vypravěč! Dokonalá scéna s HARAKIRI ,,bambusákem“ a vlastně celý film má perfektní ,,starou a hutnou“ atmosféru, kterou ocení nejen milovníci samurajských a smutných příběhů. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Žiju v chudobě a čekám na smrt. 2.) Jsem z Chánova a říkají mi ,,SAMURAJ“. 3.) Nevím, jak si můžu zlehčit obřad Harakiri. 4.) Chci se naučit rozpárat ve velkým stylu. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** ()
Otevřená – nejen realistickým zachycením titulního aktu – kritika poměrů v japonské společnosti na začátku období Edo. Hladoví róninové páchají harakiri, ženy tiše trpí, děti předčasně umírají. Chudoba, bolest, beznaděj. Kobayashi dokáže vzbudit silné emoce za užití minimálních formálních prostředků. Z pohybů kamery upřednostňuje jízdu. Ať postavy stojí či sedí (častěji), nepotřebuje díky promyšleně zvolenému výchozímu umístění kameru zvedat nebo s ní klesat. Nejenže vidíme potřebné, rozmístění postav v prostoru odpovídá také jejich společenskému postavení. Film je proto radost sledovat i v případě, že vás nezaujme příběh, případně nezvyklý způsob jeho vyprávění (flashbacky objasňující jiné flashbacky). Dominantní část Harakiri tvoří dialogy, které jsou ale díky režii a hudbě Tôrua Takemicua (spolupracoval mj. s avantgardním režisérem Hiroshim Teshigaharou) stejně strhující jako několikaminutové mečové souboje z posledních minut. Když se filmem necháte pohltit, určitě u něj nezůstanete jen kvůli nim. 85% Zajímavé komentáře: dezorz, cimigo ()
Galerie (54)
Photo © The Criterion Collection

Zajímavosti (9)
- Po přečtení scénáře, který se mu velmi líbil, si Tacuja Nakadai nebyl jistý, jestli je pro roli Tsuguma Hanshira ten pravý a jestli na ni stačí, ve 30 letech měl totiž hrát 50letého muže. Domníval se, že role by se hodila spíš pro jeho staršího a slavnějšího hereckého kolegu Toširó Mifuneho. Nakadai ale nakonec roli přijal. (alonsanfan)
- Seppuku a harakari v japonštině znamenají to samé - spáchat rituální sebevraždu rozpáráním břicha. Seppuku je formální termín, harakiri (hara - břicho, kiri - řezat) je méně slušný výraz. (liquido26)
- Během filmování se Tacuja Nakadai (Hanshiro Tsugumo) obával bojových scén, neboť byly používány skutečné meče (to je nyní v japonských filmech zakázáno). Jeho obavy nezmírnil ani fakt, že šermoval s profesionálními šermíři a souboje měly předem přesně danou choreografii. (liquido26)
Reklama