Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Vzorový normalizační film líčí ve třech povídkách statečné a čestné komunisty jako věrozvěsty šťastnějších zítřků. První příběh se odehrává na sklonku německé okupace, kdy je odbojář zatčen při převážení letáků. Druhý se odehrává v 50. letech při společném ustájení dobytka. Závěrečná epizoda vypráví o lékaři terorizovaném prchajícími zločinci. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (35)

Stegman 

všechny recenze uživatele

Jednotlivé povídky: Instrukce: *****, Tvrdohlavci **, Kandidát **. ............................. Napínavá povídka Instrukce o odbojáři za 2. sv. v. je u mě to nejlepší z celé filmografie Vladimíra Čecha. Však k té povídce také napsal scenář Vladimír Körner. Zbylé dvě povídky jsou ale hóóódně špatné. Náměty mají slušné, ale ty nevěrohodné mono- a dialogy a toporné herecké výkony to až neuvěřitelně shazují. ()

ArthasKarfa 

všechny recenze uživatele

Trocha komunistické ideologie okořeněná skvělými výkony výborných herců. Příběhy mají spád, dějovost nechybí ani jedné z povídek, budete hrdinům držet palce, ať se pokouší utéci z velitelství gestapa, nebo zakládají JZD někde na jihu Čech, prostě tehdy taková doba byla a lidé věřili komunismu víc, než sobě. Je jednoduché pak takové filmy s neohroženými hrdiny strany odsoudit, pro jejich "ideologický záměr", ale tento film je příkladem, že i "komunisté" uměli točit napínavé filmy, u kterých se nebudete nudit a politiku posunete do ústraní, za obrovskou lidskost, kterou v sobě hrdinové povídek mají. ()

Reklama

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Dost se divím, že tohle měl ještě někdo potřebu v roce 78 točit. Navíc nebarevně. Ale vzali to pěkně po pořádku soudruzi.. Odboj, padesátá léta a pak současnost...Tři povídky, tři činy statečných soudruhů komunistů, vlastně v té prostřední je to statečná soudružka komunistka... Souhlasím s ostatními, že nejlepší byla ta první okupační. Řehoř coby bolševik odbojář verzus komisař SS Hrušínský, To byla panečku opravdu lahoda. Trochu to pokazil závěr ve stylu Bonda, ale holt tvrdě kalenej soudruh lecos dá. To v té druhé Obermaierová nedbá na anonymní výhrůžky (statkářů a sedláků jimž znárodnění zatíná tipec!) a kolektivizuje, meze rozorává, krávy bere sedlákům hlava nehlava a nebojí se ! Vlastně ano, bojí se, že se zamiluje do sličného agenta STB Zounara který jí doma hlídá. Nu a v té třetí statečný komunista Vízner přemůže dvojici vrahounů co prachají na západ..a mimo jiné uvidíme také jak si to dvanáctsetroska OÚNZ uměla hnát aj po náledí až gumy kvílely.... Nevím co komu mělo toto dílo v tom roce 1978 sdělit... Bylo to tak naivní, že tomu nemohl věřit ani ten nejblbější soudruh...no i když... pitomých tam bylo více než dost. Já jsem to dal jako naučnou látku. Po propagandistických a normalizačních filmech jdu a o tomto jsem se dozvěděl teprve nedávno. Dávám tedy za dvě šifry zapečené do chleba. * * ()

J R C Pecuchet 

všechny recenze uživatele

První povídka, co se týče kvality je nejlepší, následuje třetí povídla s krvelačnám Luďkem Munzarem a jako nejméně vydařenou hodnotím povídku číslo dvě s Jaroslavou Obermaierovou v hlavní roli, týkající se zakládání JZD v Československu. Všechny tři povídky jsou samozřejmě prosáknuty komunistickou propagandou. (1. povídka : Zdeněk Řehoř agent komunista, 2. povídka : Rozorávání mezí a zakládání JZD a 3 povídka : Oldřich Vízner - kandidát KSČ) ()

klukluka 

všechny recenze uživatele

Formálně je tady všechno v pořádku, ale obsahově je to značně diskutabilní - a teď nemluvím o tom, jak je to ovlivněno ideologií tehdy vládnoucí strany. Když komunista statečně bojující proti fašistickým okupantům vmete kolaborujícímu policistovi do tváře, že už se stejně jako on nikdy nepodívá do Moskvy, ten se okamžitě roznemůže a postihne ho náhlá srdeční slabost. Druhou povídku o statečné ženě oddané myšlence jednotných zemědělských družstev netřeba komentovat - Jaroslava Obermaierová se pro mě tímto stává druhou největší soudružkou československého filmu. A třetí povídka - to už byl vážně úlet. Hrdinství doktora rychlé služby vyznívalo jako nezáměrná legrace. ()

Galerie (2)

Zajímavosti (5)

  • Zvonička, kde Kristýnka vyzvání ve druhé povídce, je skutečná, pochází z roku 1926. Pouze soška Panny Marie na ni byla přidělána pouze pro účely natáčení. (Ladak1)
  • Druhá povídka se natáčela v Bedrči u Benešova, scény z pohřbu pak v blízkých Kozmicích. (Ladak1)
  • Třetí povídka byla natáčena v Příbrami a jejím okolí. (rakovnik)

Reklama

Reklama