Slzy padaly

Ve svých memoárech vzpomíná Georgij Danělija na film Slzy padaly jako na svůj nejtěžší film. Důvodů, proč se tak stalo, je povícero. Ten hlavní je asi ten, že proměnu hlavního hrdiny z láskyplného otce v nerudného dědka způsobí pohádkový motiv převzatý z Andersenovy Sněhové královny. Úředníku Vasinovi spadne do oka střepina z rozbitého kouzelného zrcadla, které proměňovalo dobro ve zlo. Od této chvíle jej rodina, spolupracovníci a lidé z blízkého okolí nepoznávají. Vasin se stává nesnesitelným nejen jim, ale i sobě, a teprve v okamžiku nejvyššího emocionálního vypětí má šanci získat zpět svou původní podobu. Jak se k němu postaví všichni ti, jimž ublížil? Na scénáři filmu se podílel Alexandr Volodin, s nímž Danělija spolupracoval už na Podzimním maratónu, velkou hereckou příležitost zde opět dostal Jevgenij Leonov. Mimořádná je práce se zvukem a hudba Giji Kančeliho, sugerující vnitřní stav hlavního hrdiny. Do zvláštní atmosféry této smutné komedie přispěl svým zpěvem i sám režisér. (NFA)