Francouzská revoluce

Tak takhle si představuji velkolepou historicky věrnou fresku. Nechybí vynikající herecké výkony, propracovaný scénář i postavy, výprava, věrnost historickým událostem. Francouzská revoluce je téma samo o sobě tak fascinující, že odbýt to nějakým nekvalitním paskvilem by byl přímo hřích proti lidu :), naštěstí toto je případ takřka dokonalého převedení dějin do filmové podoby, které je stejně kvalitní jak v masových davových scénách, tak při komorních rozhovorech a osobních střetech jednotlivých protagonistů. Málokdy se stane, aby takovýhle projekt dokázal udržet kvalitu v obou rovinách. Tu a tam je možná některý projev poněkud posunut vprospěch divákovi, ale tyhle menší nepřesnosti resp. umělecká licence nevadí, pokud nejdou proti historickým událostem jako takovým. Proč tak nedopadl Napoleon :((. "Privilegia ze světa nikdy nezmizí. Možná sem tam změní majitele, ale zůstávají." (12.10.2005)

Historický miniseriál dle mého gusta, žádné učebnicově přefiltrované postavy, které je možno rozdělit jen na dobré a zlé. Tady je každá postava živá, má své klady, své zápory, lásky i strachy. Poprvé jsem vnímala i královskou rodinu jako lidské bytosti a bylo mi chudáka slabošského Ludvíka líto. A Danton v podání Brandauera mě přesvědčil k revolučnímu vzplanutí. Avšak ten odporný a slizký Sewerynův Robespierre mě zase vrátil na zem. Ukázal mi, že s davem bylo vždy snadné manipulovat a probudit v něm ty nejnižší pudy a touhu po krvi. Francouzskou revoluci považuji za nejživotnější historický film, díky němu jsem slyšela živého Dantona i Robespierra, potkala jsem Marii Antoinettu i Ludvíka XVI. (05.07.2011)

Minisérie má čtyři díly, první dva nesou podtitul Léta naděje, druhé dva Léta zběsilosti. Výstižné. Při sledování scény, kdy se na svatbě Camila Desmoulinse a Lucill Duplesisové sejdou jejich přátelé (Brisot, Danton, Robespierre) a společně se veselí, člověku přeběhne mráz po zádech, když si uvědomí, že už pár měsíců nato se začali vzájemně posílat pod gilotinu. Mimochodem - vypnout více než šestihodinový seriál po dvaceti minutách a stěžovat si, že mu údajně chybí to či ono (ač ve skutečnosti nic z toho nepostrádá) je poněkud... ukvapené. (29.06.2007)

Pěkně udělaný film. Díky stopáži si mohl dovolit zaběhnout i do poměrně slušných detailů. Přesto se neubráním pocitu, že celková kompozice je poněkud umělá a plochá. Stejně tak jednotlivé postavy. Zaujímají určité učebnicové pózy, ale chybí jim cosi živočišného. Poněkud čítankový přístup, kterým lze historii vykládat, ale nejde ji znovu prožívat. Díky těmto věcem na mě film nezanechal hlubší stopu. Zapůsobit dokázaly jen systematické nesmyslné popravy pod gilotinou, podle politických potřeb. (To je na takový film poněkud málo.) Tomuto soudu nakonec unikl málo kdo. Aneb když se kácí les, musí létat třísky. Nezapomenu na Maratův proslov „Chci 100 000 hlav! Jen ať se bojí!“ (Leč známého zapíchnutí ve vaně jsme se nedočkali.) Byla to zvláštní cesta k demokracii. Tak zvláštní, že pomohla na trůn jednomu z největších diktátorů historie. 65% (12.08.2011)

Je to pár dní, co jsem zjistil, že existuje tento film k Francouzské revoluci. Řekl jsem si, že se někdy na něj podívám, ale vzalo to nějak rychlý spád. A nelituji toho, události v ní jsou vylíčeny skutečně poutavě, současně je tu dost prostoru na to, aby člověk mohl zažít komplikovanost celé revoluce. A že nebyla jednoduchá. Zároveň, navzdory velké stopáži, nikde nevidíme vyloženě hluché místo. Děj je neustále dynamický, má spád. Asi jak to bylo ve skutečnosti. Celá tahle událost nás může dodnes varovat před tím, co se stane, když věci začnou dobře, ale zvrhnout se. Když se k moci dostanou radikálové... (29.11.2020)