Body Without Soul
Obsahy(1)
Tělo bez duše je dokumentárním filmem o lidech, kteří se z různých důvodů rozhodli prodávat svoje tělo. Scénárista a zároveň i režisér Wiktor Grodecki nám zprostředkovává pohled do života několika velmi mladých, převážně heterosexuálních mužů, kteří se rozhodli vydělávat si na chleba prostitucí a nabízejí své tělo mužům. Grodecki postupně rozkrývá příběhy jednotlivých mladíků a divák se dozvídá, co bylo motivací pro jejich rozhodnutí, jak to v branži chodí a jak rychle člověk ztrácí iluze o lehce nabitých penězích. Ve druhé polovině snímku se režisér věnuje tehdy jednomu z čelních producentů gay pornografických snímků Pavlu Rouskovi, který mu krok za krokem odhaluje nedůstojné, protizákonné a téměř nelidské praktiky a zákonitosti každého takového natáčení. Skoro symbolicky působí závěr filmu, kde Grodecki naznačuje jistou podobnost mezi Rouskovým zaměstnáním přes den a jeho nočním působením za kamerou. Ale to už musí posoudit divák sám a stejně tak i to, jestli po tom všem, co právě shlédl, ještě někdy sáhne po nějaké pornokazetě. (anniehall)
(více)Recenze (39)
Neskutečně mrazivá otevřenost výpovědí, v nichž se i největší lidské hnusy mohou ospravedlnit průvodní ideologií nové demokracie. Hodnotící prvek dokumentu dává zvolený ♫ hudební doprovod (chlapecký sbor), dodávající celku drsné vyznění, směřující ke každému z nás s otázkami, co jsme v 90.letech věděli, dosud víme a kolik vůbec chceme vědět o dění ve svém okolí. Těžko uvěřitelné vystižení ducha doby pro další pokolení. ()
Velmi otevrena zpoved asi osmi homosexualnich prostitutu uprostred Prahy. Osudy jsou temer totozne, snad jen v cene za anal se trochu rozchazely:-). Nejvice vsak zaujme zpoved producenta, rezisera, scenaristy a kameramana v jedne osobe, nejakeho Rouska, ktery v civilnim zamestnani dela na pitevne. Prostrihy nataceni gay porna, pitvani mrtvoly a mozartovy hudby, je skutecne hodne nevsedni podivana. Nikomu z nich nebylo 18, nejen diky trilogii rezisera Grodeckeho o prazskem hlavnim nadrazi v 90. letech vedel kdekdo, presto to vsem bylo jedno. Jako jine uzivatele by me rovnez zajimalo, co delaji dnes (pokud tedy ziji) a jak moc se zmenila tato problematika v dnesni metropoli. "V Praze zije spousta buzerantu":-))) Amen! ()
Opravdu špinavý byznys z doby, kdy se pro pár marek zaprodala duše každému oplzlému Faustovi z Německa, který si do Prahy přijel zapíchat s děckama. Dokument možná lepší než celá Madragora. Začátek se tváří amatérsky, ale stojí za to počkat si na Rouska, skutečnou předlohu filmového krysy z Mandragory. Podtrženo, sečteno, dobře mi z toho nebylo. Nedoporučuji nastávajícím matkám. A vlastně možná vůbec žádným matkám. ()
Tak silný dokument z našich končín, som veru ešte nikdy nevidel. Neviem či ma to viac zhnusilo, prekvapilo, vyvolalo vo mne depresiu alebo iba číru nenávisť voči ľuďom.. Hrôzostrašná výpoveď mladých ľudí (povedal by som detí) o gay prostitúcií po páde komunizmu. Niektorí z nich ušli z domova, niektorí si chceli rýchlo zarobiť, no všetci majú jeden cieľ, snažia sa prežiť v nehostinnej betónovej džungli obkolesenej, alkoholom, drogami a pohlavnými chorobami. Rieši sa tu prostitúcia, AIDS aj nakrúcanie gay pornofilmov. Páčilo sa mi........... Teda ehm, prišlo mi sympatické, že dokument sledoval názory obidvoch strán.. Na jednej "herci (16-18)" a na druhej tvorca.. Povedať kto bol na tom psychicky lepšie sa ani neodvažujem. Tvorca Pavel Rousek, študovaný patológ, sa živý týmto remeslom a privyrába si nakrúcaním gay-porna pre Nemecký priemysel (patológ určite nezarábal ani vtedy málo, podľa mňa míňal peniaze na drogy, bolo to na ňom vidieť. Nechápal som, ako môžu takú zodpovednú prácu dať do rúk takému psychicky nevysporiadanému človeku. Na mňa táto snímka veľmi zapôsobila. Čistých 5* ()
Je mi z toho zle. Je mi z toho sakra zle, na duši i na těle. Chtělo se mi křičet "Zabte Rouska a pomocte jim!". On vážně někoho pitval a přitom mluvil o svých fantaziích v pornu? Jestli bych měla říct, kdo se mi kdy nejvíc hnusil, moje odpověď by byla Rousek. Nejvíc mi bylo líto Davida, toho mladého Davida, co působil tím milým nesmělým dojmem. Když mluvil o sobě v posteli s cigaretou, měla jsem chuť ho obejmout a šeptat, že to bude dobrý a není se čeho bát. (Na konci filmu mě napadlo, co s ním je asi teď, pak jsem si ale uvědomila, že tenhle dokument je stejně starý jako já. A jak dlouho takhle nemocný člověk vydrží?) Při počítání partnerů prošlých jejich "postelí" se mi tajil dech. Naopak mě dojalo, jak hezky každý mluvil o lásce a o své duši. ()
Reklama