La vergine di Norimberga

Taková trochu úlet gotika, která v žádném případě není bez chyb, ale když se člověk smíří s nulovou originalitou, tak dákáže na kratíčké stopáži slušně pobavit. Pro žánrové nasycence to asi nebude to pravé ořechové, ale já jsem vejlet do staré barabizny s tajemstvím uvítal. Sic se mi párkrát protočily oči jako Spejblovi, ale díky slušnému zakončení se nebojím Pannu z Norimberka označit jako nadprůměr. 70% (24.01.2014)

Zatial moj najlepsi Antonio Margheriti. Cosi som uz od neho videl /Cesta do Sonory/, ale az tymto hororom ma presvedcil, ze to bol slavny a talentovany taliansky reziser. Vyborny pribeh, dialogy a kvalitna strasidelna atmosfera - to su silne atributy filmu. A dalsi dovod, preco milujem taliansku kinematografiu, zaroven aj moja fascinacia talianskymi gotickymi hororomi sa zacala. 86 % (20.12.2014)

Celkem dobrý film který sem tam zaškobrtne a je i zbytečně ukecaný, ale celkově na svou dobu rozhodně palec nahoru protože atmosféra a i celkově odvaha tohohle filmu je velká. Když se objevil vrah tak jsem se dokonce i lekl. Konec je hodně povedenej a má parádní grády. Jen škoda toho prostředku. Masky jsou též povedené od Leea až po vraha. Překvapení. (03.12.2013)

Brakový příběh je sice zasazen do 20. století, ale znaky gotického hororu jsou tak silné, že si ani neuvědomujeme, že nejsme v 19. století: starobylý zámek, krypta, bouřka, mihotání světel a stínů, historizující kostýmy a zvláště dobrá hudba Ortolaniho v precizním souladu s dějem. První dvě třetiny filmu jsou velmi dobré, závěr (s průhledem do 2. světové války) se mi již tolik nelíbil. Ale celkově z tohoto málo známého italského krimi-hororu vycházejí víceméně zasloužené čtyři hvězdičky. Rovněž bych jej zařadil mezi ty lepší z žánru gotického hororu; dle mého názoru předčí řadu soudobých hammerovek. Škoda, že mladou ženu v osidlech teroru nehrála nějaká zajímavější a hezčí herečka. (01.10.2012)

Norimberská panna tu není jeptiška, jak by se možná zdálo, ale důmyslný mučící nástroj. Zde je verze způsobující okamžitou smrt po uzavření - probodnutí hlavy skrze oči (často bývaly hroty umisťovány tak, aby jen zraňovaly a působily dlouhou a bolestivou smrt). I když se snímek odehrává v současnosti, tak ji připomínají jen automobil (zmíňky o letišti) a elektřina. Staré sídlo navozuje patřičně strašidelnou atmosféru. Noční scény, bouře, světlo krbu, svíček a loučí, tajné chodby, kobky a muzeum s rudými závěsy a koberci plné mučících středověkých nástrojů. Výtvarná kamera pracuje obratně se světlem a stínem a vytváří oku lahodící kompozice. Rudá je nejen barvou krve...Gore efekty jsou umírněné, byť využití znalostí starých japonských katů je vydařené, nemluvě o zvrácené operaci. Ch.Lee je démonický sám o sobě, takže jeho zjizvená tvář už snad strašidelnější být nemůže. Režisér, podobně jako v detektivce, záměrně mate diváka a nechává ho stále hádat, kdo je oním netvorem, rozsévajícím hrůzu. Klasická gotická italská bubákovina vhodná na večer, kdy venku zuří bouře a větve stromů buší zlověstně do oken... (26.12.2013)