Režie:
Vladimír ČechScénář:
Vladimír BorHrají:
Jaroslav Vízner, Eva Kubešová, František Peterka, Jaroslav Vojta, Josef Beyvl, Miloš Patočka, Ivan Rajniak, Andrej Bagar, Oldřich Nový, Vladimír Menšík (více)Obsahy(1)
Kádrovací aparát neznal slitování... Podle novely Ladislava Bublíka „Páteř“ a pod režijním vedením Vladimíra Čecha vzniklo díky částečnému uvolnění šedesátých let v roce 1965 sociálně kritické drama o poměrech na počátku let padesátých – éry tzv. vrcholného stalinismu. Příběh se odehrává v roce 1953, kdy se ve stejný den jako se z amplionů ozývá tryzna za J. V. Stalina, pořádá skromný pohřeb Bedřicha „Bédi“ Nevěřila (F. Peterka), jednoho z brigádníků stavby ostravské nové ocelárny. Na něj vzpomíná kolega z jeho betonářské party Karel Kratochvíl (J. Vízner), který zde byl poslán z politických důvodů, podobně jako mnozí vyděděnci z řad rodící se nové socialistické společnosti. Vybavuje si, co vedlo k oné nešťastné smrti nebohého Bédi a jak k němu dokázala být nemilosrdná kádrovací mašinérie… (Česká televize)
(více)Recenze (31)
"Sotva mu dali frčku a už z něj mluví státotvornej doprdelista. Nicméně člověk má mít vlastní názor, ale nesmí to mít pošahaný v bedně." Vždycky mě potěší, když má film atmosféru a vystihne dobu, o které pojednává. A ty postavičky takříkajíc na okraji lidské společnosti jsou vykresleny parádně. Z toho lidského hemžení vystupuje výrazně nejen sesazený Kratochvíl (Vízner) ale i Lexa Pírko (Menšík) a dělňas Žerávek (Vojta) či cikánisko Fero Beno (Ivan Rajniak). Pod vedením přesvědčené soudružky Kafkové (Eva Kubešová) je svolána rozhodující schůze, při které se má kádrovat Béďa Nevěřil. Nebo jde o vyřizování osobních účtů? Tak či onak je to po filmařské stránce dobře odvedená práce. Neznám novelu Ladislava Bublíka Páteř, ale nezdá se mi, že realizace byla povrchní. Precizností sice nedostihuje Obžalovaného od Kadára a Klose, ale jde o velice zdařilou dobovou výpověď s dobrým obsazením. "Tady jsem inventární číslo. Jedna lopata." Scénář: Vladimír Bor, spolupráce na scénáři Vladimír Čech ()
Tezke socialni drama nekolika clovicku v obrim chladnokrevnem aparatu konciciho stalinismu. ()
Tento film podivného názvu nás zavádí na velkou stavbu ocelárny an Ostravsku v padesátých letéch zrovna do doby, kdy zemřel největší masový vrah dějin - Stalin. Na stavbě se to hemží skutečně roztodivnou směsicí té doby. Od kovaných soudruhů majících na starost běh a termíny, po všelijaké brigádnické skupiny SSM či party pracovníků, kteří to kádrově neměli zcela v pořádku aby mohli dělat někde blíže domovu či dokonce v teple nějaké fabriky pod střechou. Ne, zde se ještě nejednalo přímo o mukly či pracovníky čet z nápravných zařízení. Mnohdy se jednalo o komunisty, kteří nějak selhali ve svých dřívějších funkcích ať už skutečně či nikoliv a padli v rámci mocenských bojů o koryta. Zde jim měla být narovnána páteř, zde měli budovatelským úsilím získat znovu ztracenou čest. Tři roky před Pražským jarem a 12 let od smrti Stalina a Gottwalda, kdy padly kulty jejich osobností a leckde se uznalo, že padesátky byly úlet se začalo lecos revidovat. Rozsudky, u poprav šlo konstatovat jen že se ehm... stala obšas chyba, rehabilitovalo se, vracely se funkce a kupodivu kritika se objevila v tisku a dokonce i na filmovém plátně jako v tomto filmu. Podotýkám, že ale stále v době, kdy režim dirigovaný ze SSSR u nás pořád vedli komunisté. Možná, že pro někoho po těch letech temnoty vypadali, že mají lidskou tvář a snad proto se také říkalo, že si tu vybudujeme socialismus s lidskou tváří... Ale pořád to mělo být pod taktovkou KSČ, té, která ještě před pár lety zavírala, popravogvala a mučila lidi... Coby by bylo kdyby, ale historie nezná a jakékoliv úvahy do jak zajímavého komunistického skanzenu zde mohla ta evoluce socialismu s lidskou tváří dojít vyřešily v srpnu 68 ruské tanky. Mohli jsme tu jinak třeba mít takové komunistické Galapágy se zcela jedinečnou faunou soudruhů a vedoucích kádrů! :-). Osud tohle filmu po roce 1968 by mne docela zajímal. Podle mne šel hned do trezoru. V hlavních rolích se ntradičně objeví skvělý Krakonoš František Peterka i stařičký Oldřich Nový, jemuž tyhle role v budovatelských filmech (bať tento je kritický) prostě žánrově nesednou. Revoluce pořírá své děti, to je známá věc a nejeden přesvědčený soudruh omunista to poznal na své kůži či na svém krku, když mu tam kat utahoval špagát. Tak to prostě je. Byla to neskutečně odporná doba a divím se, že po tom mnozí idioti zase volají. Stačí si přečíst různé příspěvky v diskusích pod články třeba kreatury soudružky Konečné. Jeden by z toho blil. Dávám za 4 fůry betonu navíc! * * * * ()
Z politicky filmového hlediska rozhodně Čechův vrchol. Specialista na kriminální příběhy zde rozehrává dobovou, režimní tragikomedii o vyřízenosti jedince, ale i společnosti...samozřejmě. Kdo je zde vlastně onen VYŘÍZENÝ? Kratochvíl? Béda? Či dokonce soudružka Kafková? Kterou lze považovat za ztělesnění kádrovací spravedlnosti a částečně i jakéhosi kamarádského postoje k vyděděným dělníkům? Straníci i nestraníci prožívající společnou mizérii na stavbě, jež by mohla představovat budující se republiku. Každý hájí svou pravdu, někdo jí skrývá a neodhaluje, někdo rezignoval, někdo se hrdě hlásí k odlišnému názoru. Morální souboj o své místo u lopaty se střetává s realitou nutného kádrování, které naráží a zašlapává lidskou upřímnost hodně hluboko do kunčického bahna. Naprosto skvostné herecké obsazení, které se projevuje ve 100% výkonech zúčastněných. Oldřich Nový, jakožto pan (rozhodně ne soudruh) holič a samozvaný zubař, je vynikající. Dokonalý kontrast k jeho nesčetným, prvorepublikovým milovníkům. Bezchybné herecké výkony a perfektní dialogy podtrhuje precizní režie pohrávající si s linií děje, a velmi trefný, i když minimální, hudební doprovod. Nebýt lehce jednoduchého závěru, dal bych s přehledem plný počet. Vše dokonale dolaďuje fakt, že Jaroslav Vízner poznal kádrovací politiku na vlastní kůži v reálném životě ()
"Jo, svět je kombinovanej." Zdařilá výpověď o demagogii. ()
Tak depresivní začátek, když oko černobílé kamery klouže po potemnělé fádní až ošklivé industriální krajině. Pak zeď s nápisem Ať žije Stalin! proražená bránou s heslem Vítáme budovatele NHKG! nad níž mátožně pleskají prapory. To je podkresleno tak naléhavou, dramatickou a osudovou hudbou, že by jeden čekal, že nad tou branou stojí Arbeit macht frei či Kdo vchází mnou, nechť naděje se zhostí! V popředí záběru pak otlučený tlampač (s dobře viditelným inventárním číslem) z něj že posléze line skandované provolávání, potlesk a hrůzně optimistické budovatelské písně. A v těchto až apokalypticky působících kulisách prochází branou malá postavička hrdiny, deklasovaného příslušníka pracující inteligence, jak se posléze dovídáme. Tedy zde hovoří obraz více než jakákoliv slovní proklamace. --- Nabízí se srovnání se Skřivánky na niti, kteří popisují podobné prostředí, podobné vyděděnce. Oproti nim je tento film ještě syrovější. Ve Skřiváncích i ta skupina vyděděnců působí jako útočiště, to zde není. Taková postava usměvavého občasného hajzlíka (skvělý V. Menšík), který má ovšem trefné poznámky, je u Hrabala nepředstavitelná. Zrovna tak fanatická kádrovačka Růžena. I hospodské scény jsou drsnější, nepoetizované. Hospoda jako místo chvilkového úniku z nevábné současnosti, alkohol jako anestetikum i mazadlo chodu společnosti. A to, jak je ve filmu traktována postava Cikána Fera, to by si dnes koledovalo o žalobu aspoň tuctu nevládních organizací. Pozoruhodný je i výkon Peterkův, který nehraje svého obvyklého burana. Škoda jen toho utnutého a nepravděpodobného závěru. --- Inu ta zlatá šedesátá, kdy i tak prorežimní režisér natočil tak kvalitní a vlastně protirežimní film. ()
Ne vždy je na škodu, když věci s ohledem na politické poměry nesmíte pojmenovat naplno. 1) Ladislav Bublík, mj. brigádník v Kunčicích v létech 1951 - 1952, napsal autobiografický román Páteř v roce 1963 jako 39letý. 2) Symbolické obsazení Oldřicha Nového do role "starých dobrých časů" vyjadřuje víc, než možná cenzoři tehdy chtěli. Časová shoda tryzny za Stalina s Béďovým pohřbem je rovněž velmi výmluvná. Dělnický primitiv v podání 36letého Vladimíra Menšíka je další lahůdkou. 3) Děsuplná je postava s. Kafkové (výborná 40letá Eva Kubešová). Nejhroznější není ona sama, ale společenské poměry, které takovým zrůdám dávají možnost realizace. 4) Nicméně nedělejme si o politických názorech režiséra snímku Vladimíra Čecha žádné iluze. Jeho poznámka v literárním scénáři filmu je dostatečně výstižná: Úplně vyřízený chlap…musí být filmem positivním, neboť jak jinak než s obdivem je třeba hledět na velké dílo, které se rodilo právě v podmínkách složitých a tragických. ()
Tento Uplne Vyrizeny Chlap a 105% alibi su podla mna najlepsie filmy rezisera Cecha. V roku 1953 sa kona pohreb jedneho brigadnika na Ostrave a o tom sa toci cely film. Rezisersky ma - okrem uz dvoch spominanych filmov - Cech ako reziser nikdy neoslovil, snad len tu. A to aj svojimi pomaly az apokalyptickymi kulisami -perfektn sa o tom rozpisal fragre, takze nebudem opakovat. Rajniaka mam na haku, videl som ale slusneho Mensika - snad aj kvoli nemu som film dal. Nechybaju veci ako -kazdy ma svoju pravdu, kadrovanie a obcas aj alkohol - jednak kto pije malo, alkohol je prospesny a jednak je to akysi "mazaci olej" tej doby. Prorezimny film, s ktorymi sudruhovia nemali problem, mne sa to videlo. Jo a Vizner poznal politiku KSC na vlastnej kozi -treba si lepsie zistit . 70 % ()
Na svou dobu (1965) velmi odvážná výpověď.Karel Kratochvíl (J.Vízner) je podrazem přesunut z kádrové práce k dělnické.Zahořkl na svět i na lidi. Na dobu svého vzniku, to jest v roce 1965 nesmírně pravdivej film. O špíně kterou komančové rozlili.O likvidaci nepohodlných lidí.O darmožroutských funkcích které pro sebe vytvořili. Zatímco Menzlovo Skřivánci na niti jsou k této době laskavé (Typický Hrabal ,který nikdy nesoudil ale jen pojmenoval) tak tento film jde daleko víc na dřeň. Hlavní roli hraje bratr známějšího Oldřich Víznera - Jaroslav--Ve své době před emigrací, hojně obsazovaný herec. Dávám 75 % ()
Myslím, že se tu jedná nepochybně o nejodvážnější kousek natočený o padesátých letech. Doba vzniku filmu už byla přístupnější kritice kultu osobnosti a byla schopna připustit, že se dělaly i chyby. A že osud člověka byl komunistům vždycky u prdele, i když hlásali, že dělník je vždy na prvním místě. František Peterka se zhostil své role mistrovsky a je to myslím jeho nejlepší výkon, co jsem viděl. Hodně hodně velké překvapení. Je to lidské a to je na tuto budovatelskou dobu velice nezvyklé. 85% ()
Věřte - nevěřte. Zaníceně za úplňku řezali obratle, kdo lepu nadřazených, z lebek chlebodárců plách.´ ()
Hodne zvlastni cernobilej film. Temnej a tvrdej... Fajnsmekrum silne doporucuju. 5- ()
Je jasné, že nastala doba ( 1965 ), aby sa vytvoril takýto film. Film, ktorý ukazuje dobu , budovania, dobu preverovania a dobu ničenia ľudských životov. Režisér V. Čech vytvoril film, ktorý dnes vyznieva ako dokument tej doby. Z hercov ma zaujal hlavne výkon Františka Peterku. Opäť ukázal, že je výborný herec.... Film hodnotím 80%. ()
Jeden z prvních československých filmů, který odhaluje zvůli a zrůdnost stalinistických praktik počátku 50. let. Takhle se lámaly charaktery a páteře ve jménu stranickosti a velkohubejch ideálů komunismu. "Bojuj si, za co chceš, ale ne přes mrtvoly!" ()
Velké překvapení a skvělý film! Pro mne nově objevený. Plejáda českých herců v docela nezvyklých rolích včetně charakterního výkonu Františka Peterky. Temné drama... ()
I tak prorežimní autor jakým byl V.Čech si v 60.letech dovolil trochu vystrčit kritické zoubky. Pojďme ale odhlédnout od ideologie, jelikož prorežimní neznamená vždy netalentovaný (viz Vávra). V tomto případě však dílo V.Čecha skutečně zaostává za talenty nové vlny. V roce 65 přichází s podobným tématem Máša, Juráček i Schorm. Čech se však drží standardní dramatické stavby, na víc nemá. Taktéž filmový jazyk je zcela konveční, tak jak ho známe z filmů 40 a 50.let. To by samo ještě nemuselo být na škodu, hlavní problém tkví v tom, že Čech sice upozorňuje na hříchy 50.let, ale dělá to opět z pozice angažovaného nyní už dělníka (dříve ředitele), který je doslova svatým komunistou. Také konec je velmi kýčovitě předvídatelný (Spoiler je již v samotném obsahu filmu, tak si ho dovolím zopakovat): tragická smrt těsně před očištěním z falešných obvinění. Filmu však nelze upřít působivou atmosféru dělnického prostředí. Dělníci jsou sprostí, chlatají, prostředí vyznívá velmi realisticky a většina herců hraje velmi dobře. Celkově se jedná o zdařilý film, který ve své době odvážně kritizoval komunistický režim, škoda že ho režisér vykoupil mnoha prorežimními díly. ()
Rané budování socialismu v tzv. výrobním filmu z prostředí stavby ocelárny v Ostravě-Kunčicích za stalinismu. V šedesátých letech, tedy v době takzvané nové vlny, se natočil poměrně odvážný snímek o dopadech přísného kádrování jednotlivce v rámci nejpřísnějšího hledání vnitřního nepřítele. Ano, dělník či brigádník se mohl snažit, jak chtěl, ale když nepadl do oka, děli se věci, v zájmu strany, vskutku děsivé. Takže přesněji řečeno se jedná o příběh temné absurdity doby. Ukazuje se tu, jak se dělaly stalinské čistky a kádrovací procesy, které mnohdy měly až tragický konec. Budovatelská poetika z filmu samozřejmě stále vyčnívá a v rámci tématu snad i účelově, ale po psychologické stránce a dění na stavbě, právě v daném režimu, je dramatický příběh natočen poměrně dobře. Jedná se o kritiku doby, která ničím neškodí a jako filmová připomínka temného stalinismu může i nadále posloužit i v dnešní době. Příběh muže, kterého neoprávněně zlikvidoval socialistický režim. Tohle se prostě chtě nechtě musí vidět. ()
Československý film z období raného budování socialismu odehrávající se na stavbě ocelárny v Ostravě. Intelektuál J. Vízner (pozor neplést s O. Víznerem) byl sesazen na místo stavebního dělníka a sleduje dění kolem sebe. Atmosféra 50.let byla vykreslena vskutku dokonale : zejména neutěšené a syrové prostředí těžkého průmyslu (podobně jako v Naději) je výborné. Také herecké vykony mladých (zamyšlený J. Vízner, F. Peterka, L. Geprtová) či zkušených herců jako J. Vojta, O. Nový, M. Nedbal zanechají v divákovi nevšední zážitek. Velmi podařený snímek. ()
"My jsme svobodnej stát, ale ty seš vůl!" Myslím, že tohle drama muselo ležet hodně hluboko v trezoru... ()
Temná hudba podkresluje náspis AŤ ŽIJE STALIN. Kritika povolena. Leč soudruzi jsou stále budovatelsky zapálení. Když si chce Menšík po osmi hodinách betonování odpočinout („Chlapi, padla. Pojte, dáme si pivo a lehára.“), stane se rázem terčem posměchu celé betonářské party. Hlavní hrdina dá před půvabnou chotí přednosti budování Nové Huti Klementa Gottwalda. Hlášky: „Zemřel bolševik, jehož největší ozdobou byla šlechetná skromnost.“ ; „Betonářská parta Karla Kratochvíla“ ; „Veselé Vánoce“ A soudruzi radostně slaví „nejkrásnější křesťanské svátky“. - dojetí a koledy. „My jsme mládež nová, mládež Gottwaldova.“ Komunisté: „Kdo nejde s náma, jde proti nám.“ – citace z Bible, Matouš 12:30. Ježíš Kristus praví: Kdo není se mnou, je proti mně – a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje. „Doktor Lebeda pracuje na stavbě jako autojeřábník.“ „Pochodem vchod ke kolektivu.“ Nejlepší hlášky filmu: „Dotlouklo srdce geniálního pokračovatele díla Leninova, moudrého vůdce Komunistické strany…Dotlouklo srdce praporečníka světového boje za mír.“ – trizna jak z Dikobrazu. Zábavné politické diskuze: „Jak to, že tě nepopravili, můžeš to nějak vysvětlit?“ „Kurvo!“ „Bedřich dostane metál.“, to je radosti. „Bedřich měl dostat řád.“ „Řád?“ „Řád.“ Symbolika: 8:29 – skrytá ruka, skoro jako soudruh Stalin; 35:31 – mikroglóbus na psacím stole; „3. března napadl vedení.“ (33); 1:24:45 – osm Stalinů najednou. ()